Tři červené karty za jednu sezonu, vyřazení z kádru Slavie a veřejný lynč. Přesto Tomáš Chorý hraje na mistrovství světa, a legenda z roku 1976 mu kryje záda.
Karol Dobiaš ví, co je loket v obličeji soupeře. Sedmašedesát startů za československou reprezentaci, gól ve finále mistrovství Evropy 1976 proti Západnímu Německu, účast na světovém šampionátu v Mexiku 1970, místo v Síni slávy FAČR. A podle vlastních slov i epizoda, kdy loktem zlomil protihráči nos. Když se takový člověk den před startem MS 2026 postaví za Tomáše Chorého, nejde o prázdné gesto. Je to vzkaz z éry, kdy tvrdost na hřišti patřila k řemeslu a kdy se za ni hráč automaticky nemazal z nominace.
Sezona jako disciplinární jízda
Chorého sezonu 2025/26 nejlépe shrnují tři čísla: tři přímé červené karty v jednom ligovém ročníku. Žádný útočník v historii samostatné české ligy to nedokázal.
- Srpen 2025: Úder pěstí do rozkroku brankáře Slovácka Milana Heči. Trest: šest zápasů.
- Duben 2026: Vyloučení v zápase Slavia–Plzeň po incidentu se slinami směrem k Sampsonu Dwehovi. Disciplinární komise neprokázala úmysl, trest činil jediný zápas.
- Květen 2026: Loket do obličeje Asgera Sörensena v pražském derby se Spartou. Trest: šest zápasů.
Po derby Slavia Chorého vyřadila z kádru. Klub tím vyslal jasný signál: tohle už přeteklo. Jenže reprezentace měla jiný názor.
Koubek proti proudu
Trenér Miroslav Koubek se s rozhodnutím Slavie veřejně neztotožnil. V rozhovoru pro ČTK mluvil o „společenské objednávce“ hráče zlynčovat a dal najevo, že Chorého z okruhu pro MS neškrtne. Neškrtl. V oficiální nominaci na šampionát figuruje mezi pěti útočníky s bilancí 21 startů a 6 gólů za národní tým.
Právě do tohoto napětí, mezi klubovým trestem a reprezentační důvěrou, vstupuje Dobiašova obhajoba. Bývalý pravý obránce, který sám přiznává, že v kariéře loktem soupeři zlomil nos, relativizuje dnešní pohled na tvrdou hru. Ne proto, že by excesy schvaloval. Spíš proto, že zná hranici mezi raubířem a hráčem, kterého tým potřebuje.
Dva rozstřely a cesta do Mexika
Česko se na MS 2026 dostalo po dvaceti letech a cesta nebyla hladká. V březnové baráži dvakrát remizovalo 2:2, s Irskem i Dánskem, a pokaždé rozhodly až penalty. Koubek po postupu přes Dány mluvil o „největším sportovním i životním úspěchu“ a zdůrazňoval kabinu, nasazení, běžecký výkon a agresivitu. Právě ta slova znějí jako echo toho, co Dobiašova generace považovala za samozřejmost.
Srovnání obou ér je přitom nemilosrdné. Dobiaš na MS 1970 nastoupil proti Brazílii, Rumunsku a Anglii. Česko ve skupině na MS 2026 čeká 12. června Korea v Guadalajaře, 18. června Jihoafrická republika v Atlantě a na závěr domácí Mexiko v Mexico City. Jmenně slabší soupeři, ale prostředí je zrádné. Dobiaš to ví z vlastní zkušenosti: o nadmořské výšce v Mexiku řekl, že „ke konci zápasů jsme už nemohli vůbec dýchat.“
Raubíř, nebo nepostradatelný?
Chorého reputace a jeho užitečnost pro tým šly celou sezonu přímo proti sobě. Tři vyloučení z něj udělala symbol všeho, co je na českém fotbale špatné. Šest gólů v reprezentačním dresu a fyzická přítomnost v šestnáctce z něj zároveň dělají hráče, kterého Koubek nechce postrádat.
Dobiaš svým zastáním neříká, že Chorý jednal správně. Říká něco jiného: že velké turnaje se nehrají s bezchybnými hráči, ale s těmi, kteří umí rozhodovat zápasy. On sám to dokázal v Bělehradě 1976 gólem ve finále, a ano, i s loktem, za který by dnes dostal šestizápasový trest a veřejný tribunál.
Za pár hodin Česko nastoupí v Guadalajaře proti Koreji. Chorý bude v nominaci. Otázka už nezní, jestli tam patří, ale jestli dokáže svou energii nasměrovat tam, kde pomáhá: do branky soupeře, ne do jeho obličeje.
