Koubkovy metody napadl jeho bývalý svěřenec. Je mi do pláče, říká Štohanzl

Když se 25. června 2026 rozsvítila tabule s konečným skóre posledního skupinového zápasu, čeští fotbalisté věděli, že jejich šampionát skončil. Jeden bod ze tří utkání ve skupině s Mexikem, Jižní Koreou a Jihoafrickou republikou. Návrat na světový šampionát po dvou dekádách trval přesně devět dní. Miroslav Koubek stál před novináři a odmítl rezignovat. „Z boje neutíkám,“ řekl. Jenže z fotbalového prostředí se ozval hlas, který neútočí na výsledek, ale na něco hlubšího, na způsob, jakým se v českém fotbale pracuje s lidmi.

Kdo je Štohanzl a proč jeho slova rezonují

Jan Štohanzl odehrál 219 zápasů v české nejvyšší soutěži. V létě 2011 přišel do Mladé Boleslavi, kterou tehdy vedl právě Miroslav Koubek. Dnes působí jako mládežnický trenér a v rozhovoru pro eFotbal popsal, co ho v české fotbalové praxi trápí. Když vidí, jak někteří trenéři s dětmi jednají nebo jaké jim předávají informace, „je to často k pláči“. Nejde o osobní vendetu proti Koubkovi. Štohanzlova výtka míří na celý systém, na povrchní vzdělávání trenérů, na improvizaci místo metodiky, na tlak na okamžitý výsledek u dětí, které by se měly učit hrát.

Právě proto jeho kritika zasáhla tak tvrdě. Nepřichází od novináře ani od frustrovaného fanouška. Přichází od člověka, který prošel ligovým fotbalem, zná Koubka z kabiny a dnes stojí na hřišti s dvanáctiletými.

Rajchl přirovnal Novotného k nacistům a vyzval PPF, TV Nova a další partnery, aby s Oktagonem skončili

MMAmag.cz

Právě teď

FAČR Koubka drží, ale mluví o analýze

Dva dny po vyřazení, 27. června, vystoupil generální sekretář FAČR David Trunda s jasným poselstvím: Koubkova pozice je jasná, spolupráce pokračuje. Sportovní ředitel Pavel Nedvěd doplnil, že mezi vedením, trenérem a hráči panoval „absolutní soulad“. Žádný vnitřní rozvrat, žádná vzpoura v kabině.

Současně ale Trunda přiznal potřebu „hluboké analýzy“ a naznačil, že problém leží i jinde než v debatách kolem áčka. Koubek sám na tiskové konferenci po vyřazení otevřel dvě konkrétní témata:

• Personální inovace – potřeba obměnit kádr, přičemž asociace předem věděla o konci reprezentační kariéry Patrika Schicka a Tomáše Holeše.
• Technická stránka hry – deficit, který podle trenéra nelze dohnat během turnaje, ale vyžaduje systematickou práci s hráči, kteří budou v těchto atributech konkurenceschopní.

Jinými slovy: FAČR trenéra veřejně podržela, ale zároveň otevřela dveře debatě o tom, co všechno se musí změnit. A právě tady se Koubkova sebekritika a Štohanzlova kritika překvapivě potkávají.

Koncepce na papíře, realita na hřišti

FAČR v posledních letech spustila řadu reforem. Projekt FIFA Talent Development Scheme propojil klubové akademie se světovými standardy. Existují dlouhodobé tréninkové plány od kategorie U8 po U19. Špičkové akademie mají k dispozici kondičního trenéra, fyzioterapeuta, výživového poradce i psycholožku. Licenční řízení pro Fotbalová střediska mládeže se zpřísňuje, novelizace Soutěžního řádu od července 2026 zvyšuje kompenzační poplatky klubům bez mládežnických družstev.

Na papíře to vypadá jako systém, který funguje. Problém je v propasti mezi elitní úrovní a zbytkem pyramidy. Štohanzl to pojmenovává bez diplomatických obálek: v terénu potkává trenéry, kteří tahají cvičení z internetu, nemají skutečné vzdělání a s dětmi jednají způsobem, který talenty spíš odrazuje než rozvíjí. Akademie Sparty nebo Slavie mohou fungovat na evropské úrovni. Ale většina českých fotbalistů nevyrůstá v akademii Sparty ani Slavie.

Tady leží jádro sporu. Nejde o to, zda Koubek měl ve třetím zápase nasadit jiného stopera. Jde o to, zda český fotbal dokáže převést deklarovanou koncepci z dokumentů a elitních center do každodenní klubové praxe, na okresní hřiště, do přípravek, do žákovských soutěží.

Co bude dál s Koubkem i s celým systémem

Aktuální veřejná pozice FAČR směřuje k dodržení Koubkovy smlouvy. Trenér chce pokračovat, asociace ho nechce odvolávat. Následovat má analýza od Koubka i Nedvěda, která má pojmenovat, co se na turnaji nepovedlo a co se musí změnit směrem k příštímu Euru.

Generační obměna kádru je nevyhnutelná. Odchod Schicka a Holeše z reprezentace byl oznámen ještě během šampionátu. Koubek mluví o hráčích s lepšími technickými parametry. Jenže takoví hráči nevzniknou za dva roky. Vznikají v systému, který buď funguje celý, nebo nefunguje vůbec.

Štohanzlova kritika proto není útokem na jednoho trenéra. Je lakmusovým papírkem toho, zda FAČR dokáže reformy dotáhnout tam, kde to bolí nejvíc, mimo reflektory, mimo akademie, mimo reprezentaci. Jeden bod ze skupiny na mistrovství světa je symptom. Příčina leží o deset patnáct let zpátky, na tréninkových hřištích, kde s dětmi pracovali lidé, nad jejichž metodami je Štohanzlovi do pláče.