Korejští kati Čechů řeší problém. Kvůli zveřejněné nahrávce končí člen realizačního týmu

Guadalajara, pondělí 15. června 2026. Jihokorejský fotbalový svaz vydává krizové prohlášení, ve kterém mluví o „velkém šoku a zklamání“ celého mužstva. Plánované rozhovory s hráči padají, Son s domácími médii nemluví a podle agentury AP rezignuje jeden z mediálních pracovníků týmu. Pět dní po vítězství nad Českem řeší korejský tábor něco, co s fotbalem na hřišti nemá nic společného, a přesto to zasahuje do každodenního fungování reprezentace na turnaji.

Co zachytila nahrávka z otevřeného tréninku

Všechno začalo 10. června, den před zápasem s Českem. Během otevřeného tréninku v Guadalajaře zachytila technika na místě hlasy, které se dostaly do videa jihokorejské televize JTBC. Podle iNews24 na záznamu zaznívají výroky jako „běží jako velitel čety“, „běží jako v armádě“ a „protože je kapitán?“. Pak přicházejí hrubší poznámky: „ti, co ani nebyli na vojně“ a „ti, co neznají ani slovo vojna“.

JTBC video stáhla, znovu nahrála verzi s vypnutým zvukem a tvrdila, že nešlo o hlas jejích reportérů, ale o okolní ruch zachycený technikou. Kdo přesně výroky pronesl, zůstává ve veřejně dostupných zdrojích neidentifikované. Jenže nahrávka už žila vlastním životem na korejských sociálních sítích, a tam se kontext rychle zúžil na jedno jméno: Son Hung-min.

Blaženu ze Slunce, seno vozil do školy Chrysler. Spolužáci se jí smáli, raději pak jezdila autobusem

VIPživot.cz

4 h

Proč je vojenská služba v Koreji výbušné téma

Pár ironických poznámek o armádě může znít jako banalita, ale v Jižní Koreji vojenská povinnost není okrajová záležitost. Každý zdravý muž musí absolvovat zhruba osmnáct měsíců služby. Výjimky existují, jsou však právně přesně definované a veřejně sledované pod lupou.

Son získal zvláštní status po zlaté medaili na Asijských hrách 2018 v Jakartě. Podle korejské legislativy tento režim neznamená, že dotyčný na vojnu nejde; plní veřejnou službu v definovaném rámci, ale neprochází plným základním výcvikem. Společensky je to legitimní cesta. Zároveň je to téma, u kterého se pravidelně láme veřejná debata o spravedlnosti a privilegiích. Ironie typu „ani nebyl na vojně“ proto v korejském kontextu nefunguje jako vtípek. Funguje jako zpochybnění legitimity výjimky, kterou kapitánovi přiznala legislativa.

Tým přestal mluvit, pracovník odešel

Reakce přišla rychle. Korejský fotbalový svaz (KFA) v pondělním stanovisku připustil „nevhodné komentáře“ ze strany části médií a popsal dopad na mužstvo. Hráči mimo povinné mundialové aktivity s korejskými novináři prakticky přestali komunikovat. Son po vítězství nad Českem neposkytl rozhovor domácím médiím. Podle deníku Kjunghang Šinmun se s novináři nestýkali ani další členové kádru.

Podle textu agentury AP převzatého Fox Sports v úterý rezignoval jeden z mediálních pracovníků týmu. KFA tuto informaci veřejně detailně nepotvrdila; jméno ani přesná pozice se v otevřených zdrojích k 19. červnu neobjevují. Nejpravděpodobnější čtení je převzetí odpovědnosti za kolaps mediálního režimu kolem mužstva. Formální okolnosti ale zůstávají nedořečené.

Krize uprostřed turnajového tlaku

Aféra by byla nepříjemná kdykoli. Na mistrovství světa je destruktivní. Korea vstupovala do skandálu po cenném vítězství nad Českem, se třemi body a slušnou pozicí ve skupině A. Jenže místo soustředění na další zápas řešil tábor krizovou komunikaci, bojkot rozhovorů a personální důsledky.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. 18. června Korea prohrála s Mexikem 0:1 a zůstala na třech bodech. Přímou kauzalitu mezi aférou a porážkou samozřejmě nikdo nedokáže. Ale provozní realita je jasná: tým žil několik dní v krizovém režimu, který nemá s přípravou na soupeře nic společného.

Historické paralely existují, ale sedí jen částečně. Francie na MS 2010 řešila vnitřní vzpouru hráčů, která skončila bojkotem tréninku a rezignací týmového ředitele. Anglie ve stejném roce čelila kritice za arogantně uzavřené brífinky. Korejský případ 2026 je jiný v jedné zásadní věci: spouštěčem nebyl sportovní spor ani přístup federace k cizím médiím, ale posměch domácích novinářů vůči vlastnímu kapitánovi na kulturně nejcitlivější téma, jaké v jihokorejské společnosti existuje.

Son Hung-min se k aféře veřejně nevyjádřil. Tým hraje dál, ale mluví méně. A v korejském mediálním prostoru zůstává otevřená otázka, jestli se vztah mezi reprezentací a novináři na tomhle turnaji ještě vrátí do normálu.