KOMENTÁŘ: Bezpochyby patří mezi nejúspěšnější české trenéry a po zásluze byl před časem vyhlášen trenérem desetiletí. Proč přesto zažívá kariéra Pavla Vrby strmý pád?
Když před dvěma lety jako trenér pražské Sparty slavil pověstnými kotouly postup do třetího předkola Ligy mistrů přes Rapid Vídeň, málokoho by napadlo, kam povede jeho následující kariéra. Jenže na konci téže ročníku musel zkušený kouč Pavel Vrba vzhledem k nenaplněným titulovým ambicím Letnou opustit. A nečekaně zamířil za srdcem: do ostravského Baníku, kde dříve jako hráč i trenér působil a kde již před svým příchodem patřil k miláčkům tribun.
A to i přesto, že již tehdy byl jeho mediální obraz výrazně pošramocený. Někdejší trenér Viktorie Plzeň, který si získal fanoušky legendárním vzestupem Západočechů a érou účastí v Lize mistrů, totiž při působení na lavičce národního týmu proslul zejména střety s novináři na tiskových konferencích i v pozápasových rozhovorech. Při návratu do Plzně sice opět dokázal ukořistit mistrovský titul, přesto nakonec za podivných okolností odešel. Ve Spartě se navíc spekulovalo o tom, že vztahy mezi ním a staršími hráči měly při jeho odchodu k ideálním daleko.
Baník tak měl být záchytným bodem. Jenže Slezané se v úvodu ročníku trápili a z pohárových ambicí brzy sešlo. Oslavná stoletá sezóna skončila dříve, než začala a milovaný Vrba s ní. Ostrava pod Vrbou paradoxně doplácela na neatraktivní pojetí fotbalu, málo střel a výrazné útlumy aktivity v klíčových momentech zápasů. Po jedenácti kolech jej tak nemohl nový šéf klubu Luděk Mikloško než odvolat z důvodu špatných výsledků a výkonů.
Z atraktivního fotbalu Prešovský beton
Bývalý trenér národního týmu, Žiliny, ruské Machačkaly a Ludogorce Razgrad poté překvapivě kývnul na nabídku zachraňujícího se Zlína. Šestinásobný mistr tří lig se vůbec poprvé v kariéře rozhodl bojovat na lavičce celku bojujícího o holý život. Pragmatickým stylem založeným na tuhé defenzivě podobné legendárnímu Prešovskému betonu a výkony veteránů nakonec svůj úkol splnil a následovaly opět pověstné kotrmelce. Jenže s velkým otazníkem a pachutí.
Nejlepší trenér uplynulého desetiletí totiž zdaleka není tím, kdo dostal Plzeň kdysi na vrchol. Atraktivní podívaná založená na rychlostních typech hráčů, kombinační hře a překvapivých taktických variantách se z repertoáru devětapadesátiletého kouče nadobro vytratila. Z Vrby se stal průměrný ligový kouč staré školy zakládající si na pevné defenzivě a minimu ofenzivní invence proti papírově silnějším soupeřům: A to je zkrátka na kouče jeho formátu málo.
Zůstává otazníkem, zda bude zkušený kouč pokračovat ve Zlíně i v příštím ročníku. Přesto je jasné, že jde o výrazný ústup ze slávy. Nutno říci, že oprávněný. Přesto nejednoho fotbalového nadšence musí zamrzet, kam dříve ambiciózní kouč s receptem na titul během posledních měsíců padá.