Patří bezpochyby k největším legendám olomouckého fotbalu. Při svém prvním přestupu do Ruska navíc naplnil klubovou kasu sto miliony korun. Přesto bylo letní loučení s mateřským klubem pro bývalého reprezentanta Romana Hubníka hodně hořké.
Odchovanec olomoucké Sigmy, který v klubu strávil celkem osm sezón, definitivně pověsil kopačky na hřebík. Důvodem však nebyl špatný zdravotní stav nebo špatná forma osmatřicetiletého stopera, který v uplynulém ročníku patřil k oporám defenzivy Hanáků. Jak nyní bývalý reprezentant otevřeně přiznal v rozhovoru pro Sport.cz a deník Právo kámen úrazu byl ve vztazích uvnitř klubu a stylu jednání s hráči, které je podle jeho slov zklamáním.
Hubník totiž již v březnu vedení deklaroval, že má na prodloužení spolupráce zájem. Jenže sportovní ředitel Sigmy Ladislav Minář údajně s rozhodnutím, zda se zkušeným středním obráncem prodloužit smlouvu otálel. „Sdělil mi, že neví, jestli se mnou smlouvu prodlouží. Necelé dva měsíce před koncem ligy. O takové věci se přece jedná s předstihem a na rovinu,“ uvedl pro Sport.cz s tím, že schůzka týkající se další budoucnosti proběhla až deset dní před koncem smlouvy.
Na ní měl Minář bývalému hráči pražské Sparty, Viktorie Plzeň a Herthy Berlín nabídnout pouze působení v béčku tehdy bojující o postup do druhé ligy s případnou výpomocí v prvním mužstvu. „Jenže jak by tohle probíhalo? Přijel bych z Teplic a druhý den jel s béčkem do Třince? Chtěl jsem po pěti vteřinách odejít,“ prozradil čtyřnásobný vítěz tuzemského mistrovského titulu, který prý již věděl, že jeho bohatá kariéra se chýlí ke svému konci.
Minář otočil, ale už bylo příliš pozdě
Po několika dnech sice Hubník dostal příslib své původní smlouvy, avšak absence důvěry ve vedení Sigmy převážila možné benefity. „Víte, když zmačkáte papír, hodíte ho do koše a za čtrnáct dnů ho vytáhnete a chcete ho narovnat, nikdy se vám to nepodaří,“ doplnil letitý reprezentant, který z rodinných důvodů s díky odmítl nabídku brněnské Zbrojovky. Přesto je podle svých slov přesvědčený, že ještě měl svému mateřskému klubu co dát.
„Chtěl jsem se vrátit tam, kde jsem vyrostl, kde jsem doma, kde mám rodinu a kamarády. Fotbal mě pořád bavil. Spoluhráči nevěřili, že skončím. Mysleli si, že si dělám srandu, když jsem si balil věci. Doteď nechápou,“ zakončil pro Sport.cz s tím, že nemá problém s klubem jako takovým, ale trápí jej dusno způsobené nekompetentním vedením.