Horváth vzpomíná na začátky v Asii: Všude lidi, vlhko, divné jídlo. Japonci fotbalu nerozuměli

Fotbaloví fanoušci si jej vybavují zejména v pruhovaném dresu plzeňské Viktorie, zkušený špílmachr však má za sebou úctyhodnou kariéru. Fotbalový světoběžník Pavel Horváth si mimo působení v Jablonci, Plzni, pražské Spartě a Slavii střihnul také tři zahraniční angažmá. Působení ve Sportingu Lisabon a Gaatasaryi nedopadla příliš úspěšně, na tři roky v japonskem Visselu Kóbe však nedál Horváth dopustit. „Japonsko, skvělé!“ hodnotil na vlnách Radiožurnálu Sport.

Přesto přiznal, že první dojmy z asijského kontinentu nebyly příliš lichotivé. Poprvé navštívil odlišnou kulturu jako třiadvacetiletý v dresu národního týmu při jednom z reprezentačních klání v Hong Kongu. „Všude spousta lidí, hrozné vlhko, divný jídlo, to mi jako řezníkovi moc nevonělo. Hodně těstovin, rýže,“ dodává s tím, že zanedlouho přesto zakotvil v Japonsku. Tam jej přivedl trenér Ivan Hašek spolu se svým asistentem Pavlem Řehákem.

iZdroj fotografie: Vissel Kobe

Horváth měl přitom na stole nabídku z německé druhé ligy. Ve čtyři ráno jej na hotelu v německém Erfurthu probudil Haškův telefonát. „Tady Ivan Hašek, potřeboval bych nějakého fotbalistu, který by to tady brzdil. To mě sice moc nepotěšilo, ale vlastně to myslel úplně jednoznačně. Oni všichni běhali, ale moc u toho nepřemýšleli, takže logicky byl potřeba někdo, kdo na to šlápne a nějak se rozhlédne,“ vzpomíná.

Horváth: Japonci nerozuměli fotbalu

Na Japonsko si postupně zvyknul a oblíbil si i tamní kuchyni. „Na tu zemi nedám dopustit, Kóbé je skvěle položené město, jsou tam hory, moře a mohli jsme se i koupat. My jsme se koupali i v období, kdy se Japonci nekoupou, protože oni ty pláže udržují na lusknutí prstu přesně na datum,“ doplňuje s tím, že specifik asijské země byla celá řada. „Bylo třeba přesné datum, kdy ženy začaly nosit kozačky. I když bylo teplo, všechny si je v jeden den nazuly, protože byla doba kozaček,“ dodává s úsměvem.

Ve Visselu Kóbe strávil tři ročníky a odešel až po pádu klubu do druhé ligy. Přesto dodnes vzpomíná na specifika tamní fotbalové kultury. „Stadion má kapacitu asi 25 tisíc lidí, tak chodil skoro plný. Omlouvám se všem Japoncům, ale fakt nerozuměli fotbalu, protože jsi překročil půlku a už tleskali, že se něco děje. Bylo to skvělé, ne jako tady u nás, že to někdo ocení, až když se vystřelí. V Japonsku byli vděční, když už ses blížil k bráně,“ prohlásil.

Lidská stránka? Veliký respekt, vzpomíná

„Samozřejmě taky lidská stránka a to, jak jsou od mala vychovaní, třeba že se ve frontě na vlak prostě čeká, až na tebe přijde řada a nastoupíš. Jsou na to zvyklí od mala. I ten respekt mladších hráčů vůči starším mimo hřiště, byl prostě veliký,“ zakončil dnes osmačtyřicetiletý Horváth, který se poté přesunul do pražské Sparty. Dnes působé jako trenér třetiligové Jiskry Domažlice.