Heinz vzpomíná na působení v Turecku: Policie musela při derby zavírat mosty. Domů jsme se dostali ve tři ráno

Jeho vyrovnávací gól z přímého kopu proti Německu si vybavuje nejeden fanoušek českého fotbalu. Bývalý útočník Marek Heinz patřil do výjimečné generace, které chyběla na evropském šampionátu v roce 2004 jen zlatá tečka. „Mrzí mě, že jsme neudělali ten důležitý krok, který nás mohl dovést až ke zlatu. Není to jen výborná generace fotbalistů, ale i lidí do běžného života,“ přiznal Marek Heinz pro Radiožurnál Sport.

Na EURO 2004 vzpomíná jako na jeden z vrcholů své kariéry. „Bylo to skvělé, protože i přes nabitou soupisku jsem se dostal do reprezentace. Vzpomínám nejen na to krásné podnebí, ale mám třeba i zážitek z toho, že když jsme šli na malý tréninkový stadion, tak byl vyprodaný,“ připomněl čtyřiačtyřicetiletý Heinz, který po šampionátu přestoupil do německé Bundesligy. V té přitom již dříve hrál za Hamburger SV a Bielefeld.

iZdroj fotografie: FC Baník Ostrava

„Měl jsem díky povedenému Euru i další nabídky, ale bohužel už byl od manažera domluvený přestup do německého Mönchengladbachu. Ale já už do Německa nechtěl,“ přiznává s tím, že o pouhý rok později se stěhoval to tureckého Istanbulu. Vyhlédl si ho totiž Galatasaray, který hledal náhradu za francouzského reprezentanta Francka Ribéryho. „Ten nedostal tři měsíce výplatu, sbalil si kufry a oni sháněli levé křídlo. Vybrali si mě,“ pokračuje Heinz.

Heinz: V Turecku je to na nože

„Úplně jsem do Galatasaraye nechtěl jít, ale nakonec podpis padnul,“ dodává s tím, že angažmá v tamní nejvyšší soutěži bylo velmi divoké. „Derby mezi Galatasarayem a Fenerbahce je opravdu na nože. Policisté tam musejí zavírat mosty, protože ti blázni by na nás byli schopni házet dlažební kostky,“ doplňuje Heinz s tím, že dostat se po utkání domů bylo velmi náročným úkolem.

„Fotbalem se tam žilo. Po zápase jsem se dostal domů třeba až ve tři hodiny ráno, protože ve městě byly ohromné dopravní zácpy. Já jednou navíc musel ještě hned ve čtyři ráno odlétat do Prahy na reprezentační sraz,“ vzpomíná odchovanec olomouckého fotbalu, který posléze zamířil do Francie.