Glosátor Vízek varuje před falešnou cestou českého týmu na mistrovství světa

Ladislav Vízek, bývalý reprezentant s 55 starty a 13 góly za Československo, účastník MS 1982, si po úvodním zápase českého týmu v Guadalajaře nebral servítky. V rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz označil předvedenou hru za „nakopávanou“, odmítl alibi v podobě téměř 1 600 metrů nad mořem a za jádro problému pojmenoval kombinační chudobu. Schick podle něj prakticky nedostal pořádný balon. Vízkův tón je tradičně ostrý, jenže tentokrát mu dávají za pravdu i ti, kteří stáli na lavičce a na hřišti.

Co říkají čísla z Guadalajary

Oficiální match report FIFA z utkání Korea – Česko vykresluje obraz jednoznačně. Korea si připsala 62 procent držení míče a 15 střel, Česko jen 38 procent a 6 střel. Po bezbrankém prvním poločase otevřel skóre v 59. minutě kapitán Krejčí ze standardní situace. Korea srovnala v 67. minutě a otočila v 80. minutě. Součkovi navíc nebyl uznán gól kvůli těsnému ofsajdu. Vízek mluví o dvaceti centimetrech, oficiální měření ale zveřejněno nebylo.

Podstatné je, co se dělo mezi šestnáctkami. Česko nedokázalo udržet míč dostatečně dlouho na to, aby ofenzivní hráči po jeho zisku nebyli vyčerpaní. Přechodová fáze z obrany do útoku, klíčový moment každé akce, se opakovaně rozpadala v nepřesných přihrávkách.

Celý život odváděl daně a daboval hollywoodské hvězdy. Mahdal v 66 letech bere důchod 15 tisíc a musí dál makat

VIPživot.cz

Právě teď

Vlastní tábor potvrzuje kritiku

Kdyby Vízkova slova stála osamoceně, dala by se odbýt jako glosátorský výkřik. Jenže trenér Miroslav Koubek po zápase na webu FAČR sám pojmenoval „dlouhodobější téma“ národního mužstva: nízkou kreativitu na posledních třiceti metrech a nepřesnou přechodovou fázi. Tomáš Souček přiznal, že tým byl příliš dlouho bez míče. Filip Šulc dodal, že Česko umí víc ze standardek než ze hry, a vyzval k větší odvaze.

Před zápasem přitom Koubek potvrdil, že kvůli nadmořské výšce tým volil speciální logistiku a přiletěl do Guadalajary až den předem. Po utkání ale ani on, ani hráči na podmínky výsledek nesváděli. Přesně to je bod, kde se Vízkova glosa potkává s oficiální sebekritikou.

Postup je stále ve hře, ale čtvrtek rozhodne

Po prvním kole skupiny A mají Mexiko a Korea po třech bodech, Česko a Jihoafrická republika nulu. Formát MS 2026 je ovšem štědřejší než kdykoli dřív: postupují první dva týmy z každé skupiny plus osm nejlepších celků ze třetích míst. Jedna porážka neznamená konec.

Klíčový je čtvrteční duel s JAR. Hraje se 18. června od 18:00 středoevropského letního času na Atlanta Stadium. A právě soupeř nabízí příležitost: v prvním kole prohrál s Mexikem 0:1, měl pouhé tři střely a navíc inkasoval dvě přímé červené karty. Pokud se disciplinární důsledky promítnou do sestavy, Česko by mělo dostat prostor, který proti Koreji nemělo. Otázka zní, jestli ho dokáže využít jinak než dlouhými auty a nákopy.

Vízkova glosa jako test identity

Česko se na šampionát probojovalo s odřenýma ušima. V březnové baráži přešlo přes Irsko po penaltách (2:2 v základní hrací době), totéž zopakovalo ve finále proti Dánsku. Dramatické rozstřely budují charakter, ale neřeší herní styl. Poslední česká účast na MS v roce 2006 začala výhrou 3:0 nad USA, dvěma góly Rosického z otevřené hry. Tehdy měl tým Karla Brücknera technické lídry, kteří uměli kombinovat pod tlakem. Dvacet let poté je právě tohle největší deficit.

Podle nás Vízkova kritika není zajímavá jako výkřik po jedné prohře. Je zajímavá jako diagnostika. Pokud se proti JAR nezlepší práce s míčem v přechodové fázi a Česko znovu skončí na šesti střelách a třetinovém držení, přestane jít o glosu jednoho zápasu. Začne to popisovat identitu mužstva, které se na turnaj dostalo srdcem, ale bez receptu na to, jak se dostat do poslední třetiny hřiště.

Ve čtvrtek v Atlantě se ukáže, jestli Koubkův tým dokáže za čtyři dny změnit to, co sám pojmenoval jako dlouhodobý problém.