Deset jmen, která Denia škrtl z první nominace. U některých rozhodnutí se těžko hledá logika

Deset jmen, která se podle bezprostředních reakcí mohla v nominaci objevit, otevírá otázku, jestli nový trenér vybíral podle formy, nebo podle jiného klíče. Odpověď není černobílá. Denia veřejně obhájil principy svého výběru, ale většinu konkrétních absencí odmítl komentovat jménem. A právě v té mezeře mezi obecným vysvětlením a konkrétním rozhodnutím leží nejzajímavější příběh jeho první nominace.

Kdo chybí a proč se o nich mluvilo

Redakce iSportu den po nominaci sestavila desítku opomenutých: Ondřej Kričfaluši, Mikuláš Konečný, Filip Lissah, Hugo Sochůrek, Dominik Pech, Kryštof Daněk, Vasil Kušej, Václav Sejk, Mojmír Chytil a Tomáš Čvančara. Nejde o oficiální seznam FAČR, ale o redakční výběr podložený pozičními srovnáními, a právě proto je užitečný. Ukazuje, kde Deniova logika drží a kde začíná skřípat.

Kričfaluši hraje za lídra belgické ligy, nastupuje v evropských pohárech a nabízí profil moderního rozehrávajícího stopera. Lissah září v anglickém Championshipu a před nominací se o něm psalo jako o budoucím nástupci Coufala. Kušej je nejrychlejší české křídlo s bundesligovými zkušenostmi. U všech tří je sportovní argument silný. A u všech tří Denia mlčel.

Řidiči čekali konec Mazdy CX-3, Japonci všem ale zavřeli pusu. Teď ukázali plán na novou generaci s vlastní platformou

AutoŽivě.cz

50 m

Tři nejspornější páry

Sporná rozhodnutí se nejlépe čtou v přímém srovnání, ne jako absolutní verdikt, ale jako otázka, na kterou trenér zatím neodpověděl.

• Kričfaluši vs. Zima / Vlček. Kričfaluši má vyšší ligovou úroveň i evropskou minutáž. Zima ani Vlček nenabízejí v aktuální formě argument, který by jeho absenci vysvětloval čistě výkonnostně. Denia přiznal jedinou věc: nechal ho u jednadvacítky.
• Lissah vs. Sáček. Lissah je o generaci mladší, hraje Championship a fyzicky odpovídá profilu krajního obránce pro top soutěže. Sáček nastupuje v polské Ekstraklase. Věk, liga, potenciál, všechno mluví pro Lissaha. Přesto dostal přednost starší hráč z objektivně slabší soutěže.
• Kušej vs. Radosta / Višinský. Kušej je typologicky nejbližší tomu, co českému týmu proti Anglii a Španělsku může chybět: rychlostní křídlo schopné strhnout obranu v přechodové fázi. Radosta měl po osmi kolech české ligy dvě branky a tři asistence, Višinský po sedmi zápasech jeden gól plus zásah v Evropě. Solidní čísla, ale jiný profil. Denia Radostu hájil jako typ hráče jeden na jednoho. Proč ale nemít obojí?

Co Denia řekl, a co už ne

V rozhovoru pro Livesport po zveřejnění nominace Denia popsal svou herní vizi: větší držení míče, brankáři zapojení do rozehrávky, rychlé přechody do útoku, kvalitní týmové bránění. Řekl, že vybral „nejlepších 26 hráčů“ pro tento konkrétní blok. Zmínil potřebu balancovat mládí a zkušenost.

Konkrétní jména ale rozebíral jen výjimečně. U Kričfalušiho a Sochůrka otevřeně přiznal, že zůstali v U21, tedy že nejde o vyškrtnutí, ale o koordinaci dvou týmů. U Schicka konstatoval, že „tu nechce být“. U Chorého obhájil jeho profil hrotového útočníka. Tím výčet skončil. Lissah, Kušej, Čvančara, Chytil, Daněk, ticho.

Tohle je legitimní trenérský přístup. Ale v situaci, kdy jdete do čtyř zápasů proti třem nejlepším týmům skupiny, si ticho žádá silnější výsledky než slova.

Opatrnost jako podpis

Deniova první nominace není revoluce. Po mistrovství světa z kádru odešli nebo vypadli Schick, Souček (zranění), Holeš a Zelený. Nový trenér přidal tváře jako Ambros, Macek, Radosta, Král, Sáček nebo Kinský, ale podle komentářů změnil zhruba deset jmen, nikoli celý profil mužstva. Jak napsal komentátor iDNES, šlo spíš o „vánek než tajfun“.

Struktura kádru to potvrzuje: 3 brankáři, 9 obránců, 11 záložníků, a pouhí 3 útočníci. Jediným čistým hrotem je Chorý, Hložek se Šulcem jsou hybridní řešení. Denia zjevně preferuje flexibilitu a přeskupování rolí před klasickým zdvojováním postů. To je moderní přístup. Ale zároveň to znamená, že každá absence na křídle nebo v útoku váží víc, protože náhradníků tam prostě není dost.

Dva týmy, jedna strategie

Část kontroverzí se rozpouští, jakmile se na nominaci podíváte přes optiku dvou souběžných výběrů. Den po Deniově seznamu trenér jednadvacítky ukázal na šest nových jmen, a mezi nimi byli právě Kričfaluši se Sochůrkem. Denia to sám rámoval jako vědomou volbu: mladí hráči, kteří potřebují hrát, ne sedět na lavičce áčka.

Je to rozumný argument. Ale má háček. Kričfaluši není devatenáctiletý talent, který potřebuje chráněný prostor. Hraje belgickou ligu a evropské poháry. Sochůrek má za sebou bundesligové starty. U obou se nabízí otázka, jestli koordinace s U21 není spíš diplomatický štít než sportovní logika. A odpověď na ni dají až výsledky, áčka i jednadvacítky.

Deniova první nominace je přesně tím, čím vypadá: opatrným prvním krokem člověka, který zdědil tým po mistrovství světa a nechce rozbít to, co funguje, dřív než pochopí, co může zlepšit. Jenže Chorvatsko, Anglie a Španělsko v jednom bloku jsou soupeři, kteří opatrnost testují nejtvrdším možným způsobem.