Petr Čech po prohře ve Wembley upozornil na Deniův zvyk: i brankáři se dozvídají, kdo bude chytat, až zhruba dvě hodiny před zápasem.
Úterní večer ve Wembley patřil Harrymu Kaneovi. Dvěma góly v utkání Ligy národů ozdobil 125. start za Anglii, kterým vyrovnal rekord Petera Shiltona, a Česko odjíždělo domů s porážkou 0:3. Na tribuně seděl Petr Čech, který se po zápase stihl obejmout s anglickým koučem Thomasem Tuchelem. Pak pro ČT sport rozebíral český výkon. Nejvíc pozornosti nevzbudil rozbor gólů, ale jedna poznámka k zákulisí. Bývalou brankářskou jedničku zaskočilo, že se gólmani pod Ivanem Deniou dozvídají, kdo půjde do branky, až v den zápasu, zhruba dvě hodiny před výkopem. Nešlo o žádný velký útok, spíš o profesní povzdech člověka, který v bráně strávil dvě desetiletí.
Tabule na zdi a hledání vlastního jména
Deniův systém popsal náhradní brankář Matěj Kovář. Trenér dvě hodiny před výkopem vyvěsí tabuli se sestavou, hráči k ní přijdou, najdou svá jména a teprve v tu chvíli vědí, kdo jde od začátku. Kovář důvod nezná, ale nevadí mu to. „Někteří trenéři to nechávají na poslední chvíli,“ řekl podle ČTK. Trenér ukázal sestavu a on šel chytat.
Lukáš Horníček, který chytal i ve Wembley, totéž popsal už po utkání s Chorvatskem. „Dvě hodiny před zápasem jsem zjistil, že chytám,“ přiznal pro Sport.cz. Označil to za „trochu nezvyk“ a připustil, že všichni tři gólmani byli „možná trochu nervózní“, protože volba mohla padnout na kohokoliv. Větší napětí ale odmítl, mluvil spíš o natěšení. Podle něj to týmu dokonce pomohlo: všichni byli ve střehu.
Nejistota se netýká jen brankářů. Obránce Jan Radosta řekl, že každý je tím pádem „v permanenci“ a připravuje se, jako by měl hrát. Podle ČTK tak Denia zavádí nové pořádky. Gólmani přitom obvykle vědí už na začátku soutěže, kdo je jednička a jakou roli mají ostatní.
„V bráně nás bota netlačí“
Čech v hodnocení pro ČT sport kvalitu českých brankářů nijak nezpochybnil. Naopak. Česko má podle něj tři kvalitní gólmany a Horníček za inkasované góly ve Wembley nemohl. Problém nevidí v tom, koho trenéři vybírají, ale kdy to dávají vědět.
Překvapilo ho, že se informace k brankářům dostává „až na poslední chvíli“. Odhaduje, že realizační tým vybírá gólmana podle soupeře a momentální formy. Z vlastní zkušenosti by ale pro přípravu dal přednost tomu, aby verdikt znal alespoň den dopředu.
Čech si všiml i dalšího detailu. Při rohu Kanea nehlídal nejvyšší český hráč, ale krajní obránce Jiří Sláma. Obě poznámky spojuje stejný pohled: bývalý gólman sleduje věci, které divák v obýváku snadno přehlédne.
Sedmdesát pět minut proti dvěma hodinám
Na první pohled se může zdát, že dvě hodiny jsou dost. Sestavy se přece zveřejňují ještě později. Rozhodující je ale rozdíl mezi oficiálně zveřejněnou sestavou a sestavou, kterou hráči znají interně.
V elitním fotbale se veřejné sestavy objevují zhruba 75 minut před výkopem. Premier League uvádí, že základní jedenáctky jsou fanouškům k dispozici asi hodinu a čtvrt před zápasem, a pravidla Ligy mistrů požadují odevzdání zápisu o utkání nejméně 75 minut před výkopem. Kdy se to dozvědí hráči, je ale jiná věc. Ti mají v klubech jasno většinou mnohem dřív, zvlášť brankáři.
U Deniova týmu se obě hranice téměř slily. Pokud hráč najde své jméno na tabuli dvě hodiny před výkopem, ví to jen asi o 45 minut dřív než fanoušci u obrazovek. Ve Wembley, kde se začínalo ve 20:45 našeho času, to znamenalo zprávu kolem tři čtvrtě na sedm večer. Čechův „den předem“ je od toho hodně daleko.
Přímé srovnání s interními zvyklostmi jiných reprezentací chybí, žádný veřejný přehled neexistuje. V českém prostředí ale takový postup působí nezvykle. Za Karla Brücknera byla před MS 2006 osa sestavy včetně Čecha v bráně tak pevná, že o ní podle iDNES „nepochyboval nikdo“.
Proč u gólmana platí jiná pravidla
Deniův zvyk dává smysl jako nástroj. Udržuje celý kádr v pohotovosti, nikdo nemůže polevit a každý trénink je konkurz. U hráčů v poli to může fungovat: záložník se dá vystřídat, rotace je běžná a role se během zápasu mění.
Brankář je ale jiný případ. Gólman se střídá výjimečně, jeho výkon stojí na jistotě role a chyba se nedá zamaskovat. Metodika UEFA pro trénink brankářů zdůrazňuje neustálé čtení hry, komunikaci s obranou, automatizované reakce a rychlé rozhodování. To všechno se opírá o rutinu.
Sportovní psychologie popisuje předstartovní rutiny jako nástroj koncentrace, zvládání stresu a sebedůvěry. Studie rozcviček profesionálních brankářů ukazuje, že je gólmani výrazně přizpůsobují vlastním potřebám a jejich cílem je pocit připravenosti na zápas. Kdo ví den dopředu, že bude chytat, může podle toho nastavit spánek, video se soupeřem, vizualizaci i celý zápasový den.
Podle nás proto Čech míří přesně. Konkurenci udrží Denia i tehdy, když brankáři svou roli znají dřív, protože jednička se může změnit v příštím zápase. Pozdní tabule tak u gólmanů přidává tlak, ale nemusí přidávat výkon. Horníček s Kovářem to zatím berou s nadhledem, veřejně citovaný postoj Antonína Kinského chybí.
Čech přitom nikoho nekáral. Jen připomněl, že brankář nemá z celého týmu nejvíc talentu, ale nejméně prostoru na improvizaci. A že i dvě hodiny jsou krátká doba, když člověk ví, že jediná chyba může rozhodnout zápas.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 9574
PŘEČTENÍ: 9044
