Bývalý sparťan Hancko o životě v Atléticu: Hvězdy mi balon nepřihrají. V reprezentaci cítí obrovský rozdíl

Pondělní tisková konference slovenské reprezentace měla být rutinou před úterním zápasem Ligy národů v Kišiněvě. Šestnáctý den srazu, dobrá nálada, kompletní kádr bez zranění. Pak ale bývalý sparťanský obránce Dávid Hancko popsal rozdíl mezi Madridem a národním týmem nečekaně otevřeně. V Atléticu jsou podle něj „lepší hráči, větší hvězdy“. Často je volný, jenže balon nedostane, protože spoluhráči volí jiné adresáty. Ve slovenském dresu je to naopak, tam se od něj ofenziva přímo čeká. Kdo v tom slyší stížnost na kabinu, čte Hancka špatně. Věta o nepřihraném míči ve skutečnosti ukazuje, jak vysoko se dostal muž, který před pěti lety teprve pronikal do sestavy na Letné.

Dvě role, jeden hráč

Výrok zazněl na předzápasové tiskové konferenci, ne ve velkém klubovém rozhovoru. Kontext je důležitý. Hancko odpovídal na otázku, proč působí v reprezentaci jinak než v klubu, a vysvětlil to rozdílnou rolí.

Diego Simeone ho v Atléticu staví hlavně do středu obrany. Stoper u Simeoneho brání, rozehrává a kryje prostor. Do vápna soupeře nebíhá. Slovenský trenér ho naopak posílá na levou stranu, protože chce využít jeho náběhy. Podle agenturního zpracování TASR, které převzal portál Sportky, ho k tomu povzbuzují i Milan Škriniar a Stanislav Lobotka: ať jde dopředu, vzadu to pokryjí. S Lukášem Haraslínem si pak na kraji připravuje situace jeden na jednoho.

Francie prohrávala ještě čtvrt hodiny před koncem. Pak přišel obrat, jaký Liga národů dlouho neviděla

SportyŽivě.cz

2 h

Hancko přitom nezastírá, že tahle svoboda má i druhou stranu. Někdy je podle vlastních slov až příliš vysoko, a když Slovensko ztratí míč, za jeho zády zůstane nebezpečný prostor. Takovou sebereflexi u hráče, který by se cítil ukřivděný, nečekáte. Hancko mluvil jako obránce, který přesně ví, co po něm který trenér chce.

Ofenzivní volnost na levé straně se Slovensku hodí. Soupeři jako Moldavsko, Kazachstán nebo Faerské ostrovy zalezou do nízkého bloku a krajní obránce, který umí naběhnout za obranu, patří k několika málo způsobům, jak takový blok rozbít. Slováci v podzimní části Ligy národů porazili Moldavsko 2:0 a Kazachstán 2:1, na Faerských ostrovech remizovali 1:1. Právě v takových zápasech je Hanckův levý kraj jednou z hlavních zbraní.

Čísla mluví proti teorii o odstrčeném hráči

Kdo by z jeho slov vyčetl, že v Madridu sedí na lavičce, narazí na tvrdá data. Podle oficiálního profilu LaLigy má Hancko v sezoně 2026/27 za sebou sedm ligových zápasů, z toho šest v základní sestavě, celkem 545 minut a dvě asistence. Hrál proti Málaze, Villarrealu, Seville, Athleticu Bilbao, Realu Sociedad, Osasuně i v derby s Realem Madrid. Připsal si i start v Lize mistrů na Anfieldu proti Liverpoolu.

Dvě asistence stopera, kterého trenér posílá dopředu jen výjimečně, nejsou málo. Simeone s ním zjevně počítá jako s pevnou součástí obrany.

Proč tedy míč někdy nepřijde? Hancko jména nezmínil a přisuzovat to někomu konkrétnímu nelze. Stačí se ale podívat na soupisku. V kádru Atlética jsou mimo jiné Jan Oblak, Koke, Marcos Llorente, Pablo Barrios, Álex Baena, I Kang-in, Alexander Sørloth, Ademola Lookman, Jonathan David a Julián Álvarez. V takové kabině se ofenziva přirozeně točí kolem hráčů, kteří za góly dostávají zaplaceno. Stoper, který se ocitne volný na hraně vápna, je v pořadí adresátů až někde vzadu. Nejde o ignoraci. Takhle prostě funguje hierarchie v týmu, kde si o míč říká deset lidí s mezinárodním jménem.

Letná: místo, kde se z něj stal lídr

Z českého pohledu má celý příběh ještě jednu vrstvu. Hancko přišel do Sparty po nepovedené etapě ve Fiorentině, nejprve na hostování. Po dvou letech na Letné podepsal smlouvu natrvalo a tehdejší sportovní ředitel Tomáš Rosický ho označil za důležitou součást plánů. Hancko tehdy klubovému webu řekl, že se cítí jako sparťan a že po trvalém přestupu po dvou letech hostování toužil.

Česká liga mu podle jeho vlastních slov z roku 2020 dala přesně to, co mladý obránce potřebuje. V rozhovoru s Jaromírem Bosákem pro Seznam Zprávy ji nazval „fantastickou“ pro rozvoj. Vyzdvihl intenzitu, soubojovost a presink útočníků, kvůli kterému má stoper na míči minimum času. Ve Spartě navíc hrál stopera i levého beka. Ta univerzálnost, kterou dnes ve svém oficiálním profilu oceňuje Atlético, se zrodila na Letné.

Na Spartu nezapomněl ani po odchodu. Když v prosinci 2024 Feyenoord hrál se Spartou v Lize mistrů, mluvil Hancko na tiskové konferenci o „své Spartě“. První dva roky po odchodu prý viděl skoro každý zápas. Později kvůli souběhu termínů méně, výsledky a sestřihy ale dál pravidelně sledoval. Zmínil i kamarádství s Ladislavem Krejčím a Filipem Panákem. Česko pro něj není jen řádek v životopise.

Na Letné byl Hancko postupně jedním z lídrů obrany, hráčem, přes kterého šla rozehrávka. Na tu roli v Madridu nenavázal, a ani nemohl.

Rotterdam, den a půl a první Slovák v Madridu

Mezistupněm byl Feyenoord. V Rotterdamu nastupoval od prvního zápasu v základu a odehrál přes sto zápasů v řadě. Získal titul, pohár, superpohár a zahrál si Ligu mistrů. I tam byl oporou, na kterou se spoluhráči obraceli.

Do Madridu se dostal nečekanou cestou. Jednání s Al-Nassrem se nakonec nepodařilo dotáhnout a podle Hanckova vyprávění pro Flashscore Atlético zareagovalo bleskově, vše se vyřešilo během dne a půl. Klub ho 24. července 2025 oficiálně představil jako první slovenskou posilu ve své historii a dal mu pětiletou smlouvu do roku 2030. S Feyenoordem se Hancko rozloučil slovy o „emocionální horské dráze“, klub označil za rodinu a Rotterdam za druhý domov.

Přechod do světové špičky nebyl jen sportovní. V březnu 2026, po zisku ocenění Fotbalista roku 2025, kde těsně porazil Lobotku 664 body proti 656, popsal pro Šport.sk pocit, který zná leckdo po velkém kariérním skoku: syndrom podvodníka, který na něj padal v tunelu před zápasy proti Realu Madrid. Zároveň mluvil o vděčnosti, o tom, že si prostředí užívá a že rychle získal Simeoneho důvěru, což podle něj není samozřejmost. Po dalším přestupu už prý netouží.

Podle nás tahle chronologie vysvětluje pondělní výrok líp než cokoli jiného. Ve Spartě i ve Feyenoordu byl Hancko na vrcholu klubové hierarchie. V Atléticu je kvalitní, vytížený a důvěryhodný článek systému, ne jeho střed. Kdo přejde z ligy, kde je nejlepším obráncem, do klubu, kde je jedním z mnoha, musí si na to zvyknout. Hancko to zjevně udělal, jinak by o tom nemluvil s takovým klidem.

Kde ho uvidíme dál

Reprezentační program pokračuje v úterý 6. října zápasem s Moldavskem v Kišiněvě. Na 13. listopadu čeká Slováky domácí duel s Faerskými ostrovy a 16. listopadu výjezd do Kazachstánu.

Klubová sezona naváže hned po pauze:

Dá se čekat, že v těchto zápasech Hancko znovu nastoupí jako stoper a jeho jméno se bude objevovat spíš ve statistikách soubojů než v přehledech šancí. Na reprezentační levé straně ho čeká přesně opačné zadání.

Na Letné o míč nikdy nemusel prosit, chodil k němu sám. V Madridu ho občas nedostane, i když je volný. Tak vypadá kariéra obránce, který se ze Sparty dostal mezi hráče, jimž se přihrává jako první.