Antonín Panenka po vyřazení z MS: Nepřijeli jsme tam něco dokázat. Problém vidím už od roku 1982

Když se legenda československého fotbalu dívala na letošní mistrovství světa, nesledovala jen tři zápasy českého týmu. Sledovala příběh, který podle svých slov zažila na vlastní kůži, v roce 1982 ve Španělsku. Panenka v rozhovoru pro eXtra.cz ocenil, že se Česko na šampionát vůbec dostalo, ale samotné vystoupení zhodnotil tvrdě: tým podle něj nepůsobil dojmem, že přijel na turnaji něco prosadit. Spíš „nasát atmosféru“. A přesně tenhle pocit si prý pamatuje i z vlastní kariéry.

Tři zápasy, jeden bod, žádná naděje

Česká skupina A na MS 2026 v USA, Kanadě a Mexiku nabídla čtyři týmy a pro český výběr jediný světlý moment, remízu 1:1 s Jihoafrickou republikou. Předtím přišla porážka 1:2 s Korejskou republikou, poté debakl 0:3 s Mexikem. Bilance jednoho bodu a skóre 2:6 znamenala poslední místo ve skupině. Mexiko postoupilo jako první, JAR jako druhá, Korea třetí. Česko letělo domů.

Panenka postup na turnaj označil za úspěch. Jenže právě tam podle něj ambice skončily. „Takhle se na mistrovství světa nejezdí,“ shrnul v rozhovoru publikovaném 22. července. Neukázal prstem na konkrétního hráče ani trenéra. Mířil na celek, na dojem, který mužstvo zanechalo.

Španělsko 1982: jiná čísla, stejný pocit

Panenka nemluví z pozice experta u televize. Mluví jako někdo, kdo na MS stál na hřišti. V roce 1982 nastoupilo Československo ve skupině proti Kuvajtu (1:1), Anglii (0:2) a Francii (1:1). Dva body, třetí místo, konec po první fázi. Výsledkově o trochu lepší než letošek. Pocitově, podle Panenky, totéž.

Odstup mezi oběma turnaji je 44 let. Změnily se generace hráčů, rozpadl se stát, proměnil se celý fotbalový svět. A přesto Panenka popisuje identické vnitřní nastavení: tým, který je spokojený, že tam je. Nejde o prokázanou systémovou diagnózu českého fotbalu napříč dekádami, k tomu se v rozhovoru nepouští. Jde o osobní výpověď člověka, který stejný dojem zažil dvakrát. Jednou jako hráč, podruhé jako divák.

Koubek odešel dřív, než Panenka promluvil

Zajímavý je i časový kontext. Panenkův rozhovor vyšel téměř měsíc po posledním zápase Česka na turnaji. Mezitím se stalo leccos. Trenér Miroslav Koubek bezprostředně po vyřazení prohlásil, že z boje neutíká, a mluvil o neformě klíčových hráčů. O dva dny později už ale připustil, že tým bude potřebovat personální obměnu a konec ve skupině je i jeho osobní neúspěch. A 29. června, tedy ještě před Panenkovým vyjádřením, Koubek po dohodě s FAČR u reprezentace skončil.

Panenka tedy nekritizoval do vzduchoprázdna. První praktický důsledek neúspěchu už byl na stole. Jeho slova ale míří jinam než k trenérskému křeslu. Míří k otázce, jestli jestli problém není hlubší, v hlavách, ne v taktice.

Turnaj ano, Česko ne

Celkové hodnocení šampionátu má Panenka překvapivě pozitivní. Turnaj podle něj nabídl dost gólů, skvělé zápasy i ty horší, a vítězství Španělska nad Argentinou 1:0 po prodloužení ve finále považuje za zasloužené. „Vyhrál nejlepší tým,“ řekl. U Argentiny mu naopak vadila tvrdá hra, provokace a „všelijaké triky“, které podle něj tým takové kvality nepotřebuje.

Stojí za zmínku i předturnajové naladění českého tábora. Záložník Alexander Sojka ještě před startem turnaje na webu FAČR mluvil o tom, že být na mistrovství světa je splněným snem každého hráče. Splněný sen. Přesně ten typ věty, který Panenku dráždí, protože sen by podle něj měl být o výsledku, ne o účasti.

Československo v roce 1982, Česko v roce 2006, Česko v roce 2026. Tři starty na MS, třikrát konec ve skupině. Panenka netvrdí, že zná recept. Tvrdí, že zná ten pocit, a že se za čtyřicet čtyři let nezměnil.