Analytik českého fotbalového nároďáku Průša. Trenér po mě chtěl co nejvíce informací o soukromém životě hráče

16. června se na TN.cz objevil rozhovor s dvojicí analytiků české reprezentace, Janem Bauerem a Adamem Průšou. Většina povídání se točila kolem běžné analytické práce: video, data, taktika. Jenže v jednu chvíli Průša odbočil k zážitku ze zahraničního angažmá. Trenér po něm nechtěl jen rozbor hry soupeře. Chtěl vědět, čím žije mimo hřiště. Co ho rozhodí. Co ho dostane z rovnováhy. Cílem bylo najít spouštěč, který hráče s historií žlutých a červených karet přiměje k faulu, druhé žluté nebo vyloučení. Průša neuvedl jméno trenéra, hráče ani soutěž. Přesto jeho slova otevřela otázku, kde končí taktická příprava a kde začíná něco úplně jiného.

Kdo je Adam Průša a co dělá u nároďáku

Na oficiálním webu FAČR figuruje Průša jako analytik A-týmu. Paralelně působí v realizačním týmu Slavie Praha, kde je rovněž veden mezi analytiky. Předtím pracoval jako hlavní analytik akademie FK Mladá Boleslav. Veřejně dohledatelná kariéra ukazuje především české štace, konkrétní zahraniční klub ani ligu, kde k popsanému incidentu došlo, nikdy neupřesnil.

V den zápasu jeho práce vypadá takto: ráno finalizuje individuální a skupinová videa podle potvrzené sestavy soupeře, v kabině je dřív než většina hráčů a během utkání komunikuje informace směrem k lavičce. Jan Bauer, jeho kolega z analytického týmu, se stará o kameru, tagování videa a propojení záznamu s čísly v systému XPS Network. Dohromady tvoří článek řetězu, který hlavní analytik reprezentace Miroslav Soukup v roce 2024 popisoval jako devítičlenný analytický okruh kolem A-mužstva.

Neporažený Slovák zabojuje o UFC. V září se představí před Danou Whitem

MMAmag.cz

24 m

Co je standardní analytická práce, a co už ne

Běžná fotbalová analýza se pohybuje v jasně vymezeném prostoru. UEFA definuje performance analysis jako práci s technickými, taktickými a fyzickými aspekty výkonu. V praxi české reprezentace to podle veřejně dostupných popisů znamená:

• Mikrocykly videa – ofenzivní a defenzivní rozbory, standardní situace, predikce sestavy soupeře.
• Hráčské karty – soubojovost, hra jeden na jednoho, přihrávky, chování ve vápně, běžecká typologie.
• Live tagging a GPS monitoring – data o zátěži a připravenosti hráčů v reálném čase.
• Readiness monitoring – sledování fyzické kondice před zápasem i během turnaje.

Partnerská případová studie Sideline Sports uvádí, že FAČR využívá platformu XPS Network od roku 2019 a do systému je napojeno přes sedm tisíc českých trenérů. Soukup sám přiznával, že v zahraničí zažil ještě robustnější zázemí, třeba čtyři analytiky vedle dvou videotechniků. Ale ani v těch nejlépe vybavených štábech se veřejně nepopisuje sběr informací o soukromém životě soupeřů jako součást standardního postupu.

Průšův příběh míří jinam. Trenér nechtěl vědět, jak hráč napadá balon nebo kam se pohybuje při rozehrávce. Chtěl vědět, co ho trápí doma. To je kvalitativní skok, od analýzy výkonu k analýze člověka.

Kde leží hranice podle pravidel

Samotný interní plán „dostat soupeře pod kůži“ není v Pravidlech fotbalu popsán jako samostatný přestupek. IFAB v Law 12 sankcionuje až konkrétní jednání na hřišti: nesportovní chování, simulaci, zdržování, násilné jednání. Plánovat provokaci v kabině pravidla hry nezachytí.

Etická rovina je ale širší. FIFA Code of Ethics v edici z roku 2023 dopadá i na jednání mimo hřiště, které poškozuje integritu a reputaci fotbalu. Kodex výslovně ukládá chránit osobní důstojnost. Pokud by se cílený sběr soukromých informací překlopil do nátlaku, obtěžování nebo jiných nepřátelských aktů, vstupuje to do zóny, kde disciplinární orgány FIFA mají oporu zasáhnout.

Podle nás je klíčový právě ten moment přechodu. Vědět, že soupeřův stoper sbírá žluté karty, je legitimní taktická informace, je veřejná, měřitelná, dostupná komukoli s přístupem ke statistikám. Vědět, že má problémy s hazardem nebo rozpadající se vztah, a cíleně to využít k provokaci na hřišti, je něco zásadně odlišného. Nejde o chytřejší taktiku. Jde o manipulaci.

Co Průša řekl, a co neřekl

Důležité je, co v rozhovoru nezaznělo. Průša výslovně neodmítl, že by požadavek splnil. Mluvil v minulém čase a naznačil, že se tím v nějaké míře zabývali. Přesný rozsah vlastního zapojení ale veřejně nerozvedl. Stejně tak neuvedl, zda informace nakonec někdo skutečně použil a jestli to mělo na hřišti nějaký efekt.

Nepadlo ani jméno hráče, kterého se sběr týkal, ani identita trenéra. Průša příběh podal spíš jako ilustraci toho, jak daleko může analytická práce v některých prostředích zajít, ne jako obžalobu konkrétního člověka. A právě ta neurčitost dává výroku zvláštní váhu. Nepopisuje výjimku jednoho excesivního kouče. Popisuje systémový tlak, který může vzniknout kdekoli, kde výsledek převáží nad vším ostatním.

Český nároďák a jeho analytická kultura

Nic z veřejně dostupných popisů práce české reprezentace nenaznačuje, že by sběr soukromých informací o soupeřích byl součástí domácí praxe. Bauer i Průša v témže rozhovoru detailně popsali svůj běžný den, a ten se točí výhradně kolem videa, dat a taktiky. Soukup v roce 2024 mluvil o hráčských kartách zaměřených na soubojovost, přihrávky a chování ve vápně. Nikoli o osobních profilech.

Česká analytická infrastruktura je přitom na solidní úrovni. Spolupráce s XPS Network běží sedm let, GPS monitoring a data o připravenosti hráčů jsou standard, live tagging funguje v reálném čase. Průšův příběh ze zahraničí tak paradoxně nejlépe ilustruje, čím se česká praxe odlišuje: drží se na straně výkonu.