Africké země se na MS postavily proti JAR a otevřeně fandí Česku. Důvod je politický

Mistrovství světa 2026 přineslo scénář, který si ještě před pár měsíci nikdo nedokázal představit. Africký kontinent, tradičně semknutý za každým svým zástupcem na velkém turnaji, se v případě Jihoafrické republiky rozštěpil. Na sociálních sítích i v komentářích afrických médií se množí hlasy fanoušků z Ghany, Nigérie a dalších západoafrických zemí, kteří otevřeně přejí JAR porážku. Už při úvodním zápase skupiny A proti Mexiku se tato vlna projevila naplno, a teď, před druhým utkáním s Českem, nabírá na síle. Příčina není sportovní. Je politická a sahá hluboko pod povrch fotbalového turnaje.

Xenofobie, která přetekla na stadiony

Jádrem sporu je zacházení s africkými migranty v Jihoafrické republice. Vlna xenofobních útoků, zastrašování a protiimigrační rétorika v jihoafrické domácí politice vyvolaly v roce 2026 diplomatickou bouři. Sám prezident Cyril Ramaphosa ve svém červnovém projevu k migraci přiznal existenci protiimigrantských nálad a migrační krize v zemi.

Reakce sousedů na sebe nenechaly čekat. Ghanské ministerstvo zahraničí evakuovalo své občany z JAR, předvolalo jihoafrického diplomata a vyslalo konzulární misi do postižených oblastí. Nigérie organizovala návraty stovek svých občanů, jen druhá várka čítala 314 lidí. Africká komise pro lidská práva a práva národů odsoudila útoky a upozornila na dlouhodobý vzorec násilí.

Dědek nesměl zvát hosty podle sebe. Prima mu zrušila show, teď popsal, co vše mu zakazovali

VIPživot.cz

Právě teď

Tohle všechno se odehrávalo v týdnech a měsících před výkopem mistrovství světa. A právě z této atmosféry vyrostla fanouškovská vzpoura proti Bafaně.

Ne pro Česko, ale proti JAR

Důležité je pojmenovat, co přesně se děje. Africká veřejnost nefandí Česku proto, že by obdivovala Patrika Schicka nebo znala jméno Miroslava Koubka. Fandí komukoli, kdo zrovna stojí na druhé straně hřiště proti JAR. Při úvodním zápase skupiny to bylo Mexiko, teď je to Česko. Jak popsal server Africanews, fanoušci v Ghaně, Nigérii a části západní Afriky přesouvají sympatie k soupeřům Bafany jako formu protestu.

Jihoafrický Sunday Times to ve svém editorialu nazval „smutným dnem pro kontinent“ a připomněl, jak odlišná byla atmosféra v roce 2010. Tehdy ghanští fanoušci skandovali „BaGhana BaGhana“ na podporu jihoafrického týmu. Šestnáct let poté je panafrická solidarita v troskách, alespoň co se týče Bafany.

Zároveň ale platí, že nejde o jednotný africký blok. Oficiální seznam států, které by vyhlásily podporu české reprezentaci, neexistuje. Žádná vláda nevydala prohlášení „fandíme Česku“. Jde o fanouškovský sentiment, viditelný na sítích a v médiích, nikoli o koordinovanou mezistátní akci.

CAF drží fasádu jednoty

Proti narativu o „Afrika proti JAR“ stojí oficiální pozice Africké fotbalové konfederace. CAF už v dubnu vyhlásila hrdost na všech deset afrických týmů, které se kvalifikovaly na turnaj, a mluvila o společné reprezentaci kontinentu. Ramaphosa sám při rozlučce s Bafanou mobilizoval domácí podporu a podle afrických médií má JAR stále sympatie v částech východní a střední Afriky.

Jenže oficiální rétorika je jedna věc. Komentáře pod příspěvky, hashtagy a debaty v nigerijských a ghanských médiích jsou věc druhá. A právě tam se odehrává skutečný příběh tohoto turnaje, příběh, ve kterém fotbal slouží jako ventil pro politickou frustraci.

Česko řeší body, ne politiku

Český tým mezitím žije ve vlastní bublině. Po úvodní porážce s Jižní Koreou trenér Miroslav Koubek na tiskové konferenci mluvil o nutnosti bodovat, o změnách v sestavě a o herních aspektech soupeře. Vladimír Coufal po přesunu do Atlanty zdůraznil potřebu zlepšit hru s míčem a týmovou soudržnost. O africké podpoře, protestních náladách ani politické kulise kolem zápasu nezaznělo z českého tábora jediné slovo.

A dává to smysl. Pro Koubkův tým je čtvrteční zápas hlavně o třech bodech a naději na postup ze skupiny. Jestli na tribunách Mercedes-Benz Stadium uslyší pár ghanských nebo nigerijských hlasů skandujících proti Bafaně, může to lehce proměnit atmosféru. Sportovně měřitelný dopad to ale mít nebude.

Skutečný příběh afrického odporu proti JAR se neodehraje na hřišti v Atlantě. Odehrává se v ulicích Johannesburgu, v kancelářích ghanského ministerstva zahraničí a na letištích, kde stovky Nigerijců vystupují z evakuačních letů. Fotbal je jen zrcadlo, a to, co v něm Afrika právě vidí, se jí nelíbí.