Zaměření: Fotbal, Fortuna liga, Přestupy

Kontakt
Email: [email protected]

Sociální sítě
LinkedIn

Organizace, ve kterých je členem
Syndikát novinářů ČR
Klub sportovních novinářů ČR

Půl kariéry jsem strávil v Polsku. A naučilo mě to dvě věci: že na čas je jen výkop – a že bez psaní jsem neklidnej jak náhradník v 89. minutě.

Začínal jsem v regionální Gazetě Krakowské, kde jsem psal o třetí lize a hráčích, kteří měli den po zápase nástup na směnu. Později jsem přispíval do Przegląd Sportowy, občas jsem zaskočil jako ghostwriter pro WP SportoweFakty a nakonec jsem zakotvil v TVP Sport, kde jsem vydržel sedm let.

Dělal jsem tam všechno kromě toho, co je vidět. Rešerše, scénáře, podklady pro moderátory, vizuály, přehledy, výběry statistik, krizové řešení scénářů 15 minut před vysíláním.
Kdo někdy dělal televizi, ví, že 90 % práce nevidíte. A že 100 % se pozná, když něco z toho chybí.

V televizi jsem pochopil, že všechno musí být přesné, rychlé, bezchybné a bez emocí – a že mi to nestačí.
Psaní je jiná disciplína. Pomalejší, ale upřímnější. Neptá se na světlo, ale na názor. A dovolí ti podepsat se pod to, co opravdu chceš říct.

V roce 2024 jsem se vrátil do Česka. Zavolal mi kamarád z iSportu a řekl:
„Hele, tady se zase dějou věci. A my potřebujeme někoho, kdo to napíše dřív, než to stihne zapřít tiskový mluvčí.“
Usmál jsem se, ale bylo jasno. Je čas změnit dres. A hlavně – podepsat se.

Co a jak píšu
Dnes působím jako šéfredaktor na SportyŽivě.cz a konečně si zase stojím za každým slovem.
Píšu o české lize – o zápasech, které zvednou tlak i bez VARu
O reprezentaci, co střídá trenéry častěji než formace
O přestupech, které se rodí v tichu, ale končí ve výkřiku
O kabinách, které mluví víc než tiskové konference
A o absurdních situacích, které by vymyslel jen fotbal

Někdy napíšu glosu, jindy rozbor. Někdy jen tichý postřeh mezi řádky.
Mám rád rytmus, který online žurnalistika přináší – že článek žije, rezonuje, že na něj lidi reagujou.
A taky to, že každé slovo má váhu – a když ji nemá, příště to napíšu líp.

Co si nesu s sebou
Za těch patnáct let jsem si odnesl pár věcí, které se v redakci nenaučíš.
– Že trenér ti většinou řekne jen to, co chceš slyšet.
– Že čtenář pozná, kdy lžeš.
– A že nejlepší článek začíná větou, která zní skoro jako urážka, ale nakonec je jen pravda.

Polsko mi dalo přehled, jazyk, rytmus a empatii vůči těm, co se vždycky smějí naposled.
Televize mě naučila držet strukturu, respektovat čas a poznat, kdy už mlčet.
A SportyŽivě.cz mi umožňuje zase mluvit naplno. S podpisem, s pohledem a někdy i s kousnutím.

Pokud se chcete na něco zeptat, něco mi vyčíst, nebo si jen říct, že „tohle nebylo tak špatný“, napište mi email.
Odpovídám i během poločasu.