Galina Kuklevová, která v únoru 1998 šokovala biatlonový svět vítězstvím v olympijském sprintu o pouhých 0,7 sekundy, zemřela v noci na 14. července ve věku 53 let.
Zprávu o úmrtí potvrdil Ruský biatlonový svaz i Ťumeňská státní univerzita, kde Kuklevová po skončení závodní kariéry v roce 2003 působila jako pedagožka a trenérka. Oficiální příčinu smrti žádný z obou zdrojů neuvádí. Podle ruských agenturních zdrojů bojovala s onkologickým onemocněním a zemřela v nemocnici. Louisa Noskovová, její bývalá spoluzávodnice, pro agenturu TASS uvedla, že Kuklevová byla dlouho nemocná.
Jeden olympijský den, který definoval celou kariéru
15. února 1998 se v japonském Nozawa Onsen konalo finále ženského sprintu na 7,5 kilometru. Hlavní favoritky, Němka Uschi Dislová a Švédka Magdalena Forsbergová, měly za sebou dominantní sezonu ve Světovém poháru. Kuklevová startovala s číslem 33, daleko od centra pozornosti.
Na trati udělala jednu střeleckou chybu, přesto v cíli zastavila čas na 23:08,0. Dislová dorazila o sedm desetin sekundy později. Forsbergová skončila čtvrtá. Rozdíl 0,7 sekundy zůstává jedním z nejtěsnějších rozhodnutí v historii olympijského biatlonu. Pro Kuklevovou to byl vrchol kariéry, moment, na který se odkazovalo vždy, když padlo její jméno.
Z Nagana si odvezla ještě stříbro ze ženské štafety. O čtyři roky později, na hrách v Salt Lake City 2002, přidala štafetový bronz.
Tři zlaté ze světových šampionátů, všechny ve štafetě
Označení „trojnásobná mistryně světa“ vyžaduje upřesnění. Všechny tři zlata získala Kuklevová jako členka ruské štafety:
- 2000 – Oslo/Lahti, štafeta 4×7,5 km
- 2001 – Pokljuka, štafeta 4×7,5 km
- 2003 – Chanty-Mansijsk, štafeta 4×6 km
K tomu přidala stříbro z hromadného startu na 12,5 km v roce 2000, stříbro ze štafety 1999 a bronz ze štafety 1997. Celkově nasbírala na mistrovstvích světa šest medailí. Ve Světovém poháru zaznamenala 23 vítězství, z toho devět individuálních.
Ve srovnání s generační souputnicí Albinou Achatovovou měla Kuklevová méně medailí celkem, tři olympijské proti pěti, šest světových proti deseti. Měla ale něco, co Achatovová nikdy nezískala: individuální olympijské zlato. Právě v tom sprintu v Naganu, kde Achatovová doběhla třináctá.
Český kontext: Háková ve stejném závodě
Pro české fanoušky biatlonu má nagánský sprint konkrétní stopu. Eva Háková, tehdy česká jednička, startovala ve stejném závodě a skončila šestadvacátá. V ženské štafetě pak český tým s Hákovou obsadil šesté místo, zatímco Rusko s Kuklevovou bralo stříbro. Kateřina Neumannová, kterou si mnozí s Naganem spojují, tam ovšem závodila v běhu na lyžích, nikoli v biatlonu.
Po kariéře zůstala u biatlonu, v Ťumeni
Kuklevová ukončila aktivní závodění po sezoně 2002/03 a přesunula se do role, která neprodukovala novinové titulky, ale měla svou váhu. Na Ťumeňské státní univerzitě působila jako profesorka na katedře technologií tělovýchovně-sportovní činnosti. Věnovala se práci se studenty a mladými sportovci, předávala zkušenosti z vrcholového biatlonu další generaci. Svaz i univerzita v nekrolozích zdůrazňují právě tuto mentorskou roli, ne jako formální dovětek kariéry, ale jako její plnohodnotné druhé dějství.
Rozloučení s Galinou Kuklevovou se uskuteční 16. července od 11 do 12 hodin v Institutu tělesné kultury Ťumeňské státní univerzity. Pohřeb proběhne v jejím rodném Išimbaji.
Biatlon si ji bude pamatovat hlavně skrze sedm desetin sekundy v Nozawa Onsen. Ale dvacet let bez světel reflektorů v Ťumeni, to je odkaz, který se hůř měří, a přesto trvá.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4366
Aktuality
|
PŘEČTENÍ: 8924
