Jannik Sinner neodehrál soutěžní zápas od finále Wimbledonu. K 19. listopadu je to 130 dní a o jeho pravém koleni se v Itálii mluví čím dál vážněji.
Je 12. července 2026, centrální dvorec ve Wimbledonu, a Sinner zvedá nad hlavu trofej po finálové výhře nad Alexandrem Zverevem. Od té chvíle uplynulo 18 týdnů a 4 dny a italská hvězda za tu dobu neodehrála jediný soutěžní míč. Z nenápadného problému s pravým kolenem se stala kauza, kterou dnes řeší tým ortopedů; ve hře jsou neveřejné schůzky v milánském hotelu i úvahy o konzultaci v zámoří. Podle části italských médií se Sinner brání operaci. Jiné hlasy ji jako cestu nevylučují. A mezi tím, co potvrdil jeho tým, a tím, co tvrdí novináři, zeje mezera, ve které se rozhoduje o lednovém Melbourne.
Od Wimbledonu k prázdnému kalendáři
Sinner po Wimbledonu krátce vypnul. Problém se podle Gazzetty dello Sport ozval ve chvíli, kdy se chystal na americkou část sezony. Následoval rychlý sled událostí: 4. srpna čtyřhodinová konzultace v Miláně, 6. srpna zastavení práce na kurtu a přesun rehabilitace do Turína.
Pak začaly padat turnaje. Nejdřív Montreal, potom Cincinnati. Ve třetí dekádě srpna přišla odhláška z US Open, kterou zveřejnil oficiální web US Open. Sinner v ní vysvětlil, že po návratu na kurt v Monte Carlu zjistil, že jeho pravé koleno potřebuje na zotavení víc času.
Ani to nestačilo. Podle Quotidiano Sportivo se bolest vrátila, jakmile zátěž stoupla. 6. října jeho management oznámil léčbu zánětu v koleni a konec celé sezony 2026, aby se potíž nestala chronickou. Přišel tak i o domácí Turnaj mistrů v Turíně, kde byl dvojnásobným obhájcem titulu. Italská federace v oficiálním programu turnaje jeho absenci popisovala jako citelnou ránu. Roli domácího taháka převzal Flavio Cobolli.
Tři roviny jedné diagnózy
Kdo chce Sinnerův případ pochopit, musí oddělit tři vrstvy informací. Každá má jinou váhu.
| Rovina | Co uvádí | Zdroj |
|---|---|---|
| Potvrzené | problém s pravým kolenem, léčba zánětu | Sinner, jeho management, US Open |
| Italská média | zánět iliotibiálního traktu, případně šlachový problém mimo kloub | Sky Sport, Vanity Fair, Gazzetta |
| Spekulace | možné postižení laterálního menisku | Gabriele Parpiglia, Quotidiano Sportivo |
Iliotibiální trakt je pevný vazivový pruh táhnoucí se po vnější straně stehna ke kolenu. U sportovců s opakovanými prudkými změnami směru (a tenis je jich plný) se umí zanítit a dlouho nepouští. Lékař Fabrizio Tencone pro Sky Sport popsal šlachové problémy jako řešitelné, i když jejich léčba bývá středně dlouhá až dlouhá.
Meniskus by byl jiný příběh. Jde o chrupavčitou strukturu uvnitř kloubu a jeho poškození už není jen otázkou přetížení, ale možného strukturálního defektu. Parpiglia ve zprávě z 19. listopadu píše, že by laterální meniskus „mohl“ být postižen. Sinnerův tým to nepotvrdil. Ostatně přesnou diagnózu formálně nepotvrdil vůbec, na což upozornil i server Tennis Majors.
Mlčení má podle nás logiku. Diagnóza elitního hráče je citlivá informace pro soupeře, sponzory i pořadatele turnajů. Jenže čím déle tým mlčí, tím víc prostoru dostávají cizí hypotézy.
Schůzka v hotelu Palazzo Parigi a spor o skalpel
Podle Parpiglii se v polovině listopadu konala v milánském hotelu Palazzo Parigi neveřejná porada. U stolu seděl Sinner, část jeho týmu, profesor Alberto Zangrillo, ortopedi a fyzioterapeuti. Na stole ležely rentgenové snímky a výsledky magnetické rezonance.
Co z porady vzešlo, se liší podle toho, koho čtete. Vanity Fair Italia 18. listopadu napsal, že italští lékaři míří ke konzervativní léčbě a operaci zatím nebrali v úvahu. Zároveň zmínil úvahu o další konzultaci ve Spojených státech. Deník La Stampa přidal jméno francouzského ortopeda Bertranda Sonnery-Cotteta z Lyonu, kterého měl Sinner také navštívit. A dodal střízlivou poznámku, že mnoho hypotéz nelze kvůli mlčení týmu potvrdit ani vyvrátit.
Parpiglia o den později vykreslil ostřejší obraz. Podle něj jsou ve hře tři cesty a operace je jednou z nich, zejména pokud by se potvrdil meniskus. Druhou je dvouměsíční úplný klid: žádný kurt, žádná zátěž, žádná posilovna. Sinner přitom podle Parpiglii o operaci nechce ani slyšet.
Nejkonkrétnější jmenovaný hlas z odborné komunity patří profesorovi Stefanu Zaffagninimu z boloňského ortopedického ústavu Rizzoli. Už koncem září vysvětloval, že u šlachového problému, který neustupuje, může přijít na řadu chirurgický zákrok. Šlo by o drobné nářezy šlachy, které mají stimulovat prokrvení a hojení. Cena? Pauza tři až čtyři měsíce.
Proč by se Sinner zákroku bránil? Přímé vysvětlení nezaznělo. Vanity Fair ale cituje jeho širší uvažování: chce hrát ještě deset let a spěch je podle něj špatný rádce. Podle nás se tedy nebojí samotného skalpelu, ale toho, co následuje: měsíců bez zápasů, ztráty rytmu a návratu do nejvyšší intenzity pod tlakem.
Melbourne podle kalendáře
Australian Open 2027 se odehraje od 11. do 31. ledna, hlavní soutěž startuje 17. ledna. Agentura ANSA ještě nedávno zmiňovala Sinnerův plánovaný návrat na exhibici Six Kings Cup v Rijádu na konci prosince. Nejnovější zprávy z Itálie ale mluví spíš o dalších konzultacích a pochybnostech.
Spočítali jsme to. Pokud by platila Parpigliova varianta dvou měsíců úplného klidu od 19. listopadu, Sinner by se směl začít hýbat kolem 19. ledna. Tedy dva dny po startu hlavní soutěže v Melbourne. Bez jediného tréninku, natož přípravného zápasu.
Medicínské rámce, které shrnuje evropsko-americký konsenzus o rehabilitaci menisku z roku 2024, vypadají takto:
- konzervativní léčba iliotibiálního traktu: u běžců často do šesti týdnů, u vrcholového tenisu s dlouhodobým přetížením spíš déle,
- zákrok na šlaše podle Zaffagniniho: minimálně 3 až 4 měsíce,
- částečné odstranění menisku: návrat ke sportu za 4 až 12 týdnů,
- sešití menisku: 6 až 9 měsíců.
Lednový grandslam je tak slučitelný jen s nejpříznivější konzervativní variantou. Při jakékoli operaci je Melbourne prakticky mimo hru.
Historie přitom nabízí povzbudivé i varovné příběhy. Roger Federer v roce 2016 podstoupil operaci menisku, ukončil sezonu a po šesti měsících bez zápasu vyhrál Australian Open 2017 a následně i Wimbledon. Nick Kyrgios šel v lednu 2023 na artroskopii kvůli cystě u natrženého laterálního menisku a jeho následnou kariéru rozložila řada dalších zranění. Taylor Fritz se v roce 2021 objevil ve Wimbledonu tři týdny po operaci kolena, což je spíš kuriozita než vzor. Žádný z těchto případů není pro Sinnera prognózou.
Uklidnit mohou čísla. Systematický přehled částečných poranění čéškové šlachy uvádí návrat ke sportu u 92,1 % sportovců, v průměru po 3,9 měsíce. Těžší případy se ale podle odborné literatury mohou táhnout 6 až 12 měsíců.
Žebříček se už pohnul
Jednu daň Sinner zaplatil. Od poloviny října je jisté, že koncoroční jedničkou bude Zverev. K 16. listopadu vede žebříček ATP s 9 320 body, Sinner je druhý se 7 950.
Jeho absence otevírá horní patro pavouku Zverevovi, Carlosi Alcarazovi, Novaku Djokovičovi i hráčům, kteří grandslam ještě nevyhráli. Z českého pohledu je zajímavé, že Jiří Lehečka je čtrnáctý a Jakub Menšík patnáctý, tedy v pásmu nasazených. Bez Sinnera by se nasazení posunulo o místo a oba by se mohli vyhnout jednomu z největších favoritů. Půjde spíš o lepší los než o zásadní změnu poměrů, ale v Melbourne může rozhodnout i to.
Sinnerovi je 25 let a pravé koleno ho má nést ještě dekádu. Volba mezi rychlým návratem a jistotou se tak netýká jednoho lednového turnaje, ale toho, jak bude vypadat jeho tenis v roce 2035. Pokud bude v Melbourne chybět, nemusí to být prohra. Může to být nejdražší investice jeho kariéry.
