Úspěšný trenér Gregor popsal boj se závislostí. Byly to hrozné věci, na lavičce jsem se ptal na výsledek

Stojí u postranní čáry, tým hraje mistrovský zápas a trenér netuší, jaké je skóre. Musí se zeptat. Tak popsal jeden z nejhorších momentů svého pití Pavel Gregor, dnes trenér A-týmu SK Hostivař, ve čtyřicetiminutovém dílu podcastu Fotbal Praha, který vyšel koncem října. Konkrétní zápas ani klub nejmenoval. Na tom ostatně nezáleží. Podstatnější je jiná věc: tentýž muž v těch letech vyhrával. Jeho týmy postupovaly a z několika klubů odcházel z prvního místa tabulky. Alkohol mu přesto bral práci, angažmá i soukromý život. Zlom přišel až po páté léčbě v Červeném Dvoře. Dnes podle svých slov dvanáct let nepije a pomáhá lidem, kteří stojí tam, kde kdysi stál on.

Výsledky, které zakrývaly pád

Gregor byl skutečně úspěšný trenér, nejde o nadsázku. Prošel lavičkami pražských klubů Tempo, Střešovice, Královice, Vršovice a béčka Admiry. Z Vršovic i Královic podle eFotbalu odcházel z prvního místa. Ve Vršovicích měl na podzim bilanci čtrnácti výher a jediné remízy. V roce 2019 označil za největší úspěch tehdejší kariéry vítězství v Teskahor Cupu se Střešovicemi.

Jenže tytéž sezony měly i odvrácenou stranu. Anotace podcastu uvádí, že do klubů chodil opilý a lidé kolem něj jeho problémy někdy přehlíželi a drželi ho nad vodou. Gregor sám přiznává, že ho dlouho „držely“ výsledky. Proto dostával další šance.

Koubkův muž zpátky u fotbalové reprezentace. Týmu do 21 let dočasně pomůže asistent Rezek

SportyŽivě.cz

9 h

Podle nás je právě tohle nejdůležitější poučení celého příběhu. Výsledky závislost nezastavily, jen ji dlouho maskovaly. Klub, který vede tabulku, má pochopitelný důvod trenéra podržet. Každá výhra ale zároveň odkládala chvíli, kdy by si problém musel přiznat on sám. Ve Střešovicích, Vršovicích i Královicích si s ním podle eFotbalu „hodně vytrpěli“. Úspěch tak pád neodvrátil. Jen ho odsunul na později.

Hrozné věci nejsou historky z kabiny

Kdo by čekal bulvární epizody z oslav postupu, bude zklamaný. Gregor nepopisuje divoké noci, ale postupnou ztrátu kontroly nad vlastním životem. Je to tišší a o to tvrdší příběh.

Ztrátu kontroly ukazují konkrétní dopady:

• Konce angažmá. Několik působení skončilo kvůli alkoholu. Sám říká, že je ukončoval, protože už nebyl schopný funkci dělat.
• Rozjetá sezona, kterou nedotáhl. V jedné fázi nedokázal trénovat ani ve chvíli, kdy jeho tým mířil za postupem.
• Kariéra mimo fotbal. Jeho kariéra na vysoké pozici ve známé firmě se podle eFotbalu ocitla v troskách stejně jako osobní život.
• Rozpad denního rytmu. Ve starším rozhovoru popsal, že přestal plnit sportovní i pracovní povinnosti a vypadával z běžného dne.

Do toho opakované léčby a opakované návraty k pití. Rozhovor v Pražském fotbalovém speciálu z prosince 2019 to shrnuje jednou větou: s alkoholem se „pral deset let“ a ten mu ničil pracovní, soukromý i fotbalový život. Trenér, který se na lavičce ptá na skóre, je v tomto světle jen nejviditelnější střípek mnohem většího rozpadu.

Pátá léčba a doktor, který ho konfrontoval

Proč zabrala až pátá léčba? Přesnou odpověď nedává ani Gregor. Předchozí léčby podle svých slov prošel poctivě, ale „nevedlo to k ničemu“. V psychiatrické léčebně Červený Dvůr na Českokrumlovsku pak narazil na doktora Dejmka. Ten ho podle Gregora nejdřív tvrdě konfrontoval a teprve potom mu začal pomáhat. V roce 2019 o něm řekl, že mu „zachránil život“.

Rozdíl byl podle všeho v tom, jak začal abstinenci chápat. Přestala být cílem a stala se nástrojem. Gregor opakovaně zdůrazňuje, že samotné nepití nestačí. Potřeboval život, který ho bude bavit a ve kterém se mu bude dobře žít. Na to navazuje i název jarního dílu podcastu Sober Heroes, ve kterém vystoupil: cílem není abstinence, ale život.

Nabízela se otázka, jestli se má vůbec vracet do fotbalu. Do prostředí, kde pivo po zápase patří k rituálu. Po návratu z léčebny to podle rozhovoru z roku 2019 s doktorem Dejmkem řešil. Nakonec se vrátil na zkoušku, vymezil si pevné mantinely a fotbal se mu stal oporou, ne hrozbou. Dobrý konec ale nepovažuje za uzavřenou kapitolu. Už tehdy zopakoval Dejmkovu větu, že definitivně vyléčený je člověk, až „zaklapne víko rakve“. Nejde o beznaděj, ale o realismus. Riziko nezmizí, ale s obezřetností se s ním dá žít.

Proměna je znát i na tom, jak dnes trénuje. Dřív podle svých slov stavěl hlavně na emocích a atmosféře. Hráče prý uměl „zblbnout“, sám ale připouštěl, že to dlouhodobě nefunguje. Jeho dnešní pozápasové komentáře na webu Hostivaře mluví jiným jazykem: práce, pokora, disciplína, rozbor chyb, žádné výmluvy. Po prohrách hledá poučení, ne viníky.

Tlustá čára i za kariérou manažera

Abstinence u Gregora nakonec nezměnila jen vztah k alkoholu. Podle eFotbalu udělal „tlustou čáru“ i za dosavadní prací. V pětapadesáti letech opustil jistotu vysoké manažerské pozice a šel do rizika. Pomáhat lidem se závislostmi začal podle podcastu „minulý rok“, tedy nejspíš v roce 2025.

Na svém webu se dnes představuje jako osobní kouč a průvodce pro lidi se závislostním chováním. Pracuje s jednotlivci i rodinami a mluví o motivaci, odpovědnosti, hranicích a přestavbě celého života. Vyhledalo ho podle jeho slov i „hodně hráčů“, kteří si řekli o pomoc. Jména ani situace z pochopitelných důvodů neprozrazuje. A netýká se to jen alkoholu: mluví o jakékoli závislosti, tedy i o drogách nebo hazardu.

Rozdíl proti léčbě, kterou sám prošel, je zásadní. Zdravotnická péče podle VZP zahrnuje psychiatrické vyšetření, diagnózu, léčebný plán, psychoterapii a případně léky, a to ambulantně, ve stacionáři nebo v léčebně. Gregorova práce stojí jinde. Jde o doprovázení od člověka, který ví, jak vypadá dno i cesta zpátky. Podle nás má takové doprovázení největší sílu jako doplněk odborné léčby, ne jako její náhrada. Sám to ostatně naznačuje tím, že na svém webu odkazuje i na Národní linku pro odvykání, Apolinář a Červený Dvůr.

Fotbalově se mu mezitím daří dál. S Hostivaří letos v červnu potvrdil postup do 1. A třídy a v sezoně 2026/2027 vede tým jako nováčka šesté nejvyšší soutěže. Sám o něm mluví jako o „poctivém nováčkovi“.

Problém, o kterém se v kabinách mlčí

Kolik trenérů a hráčů v českém amatérském fotbale má problém s alkoholem, nikdo přesně neví. Spolehlivá data pro nižší soutěže chybějí. Celostátní čísla jsou ale výmluvná. Podle Souhrnné zprávy o závislostech v ČR 2025 pije rizikově 13 až 17 procent dospělých, tedy zhruba 1,3 až 1,6 milionu lidí. Odbornou pomoc přitom ročně vyhledá jen 90 až 100 tisíc z nich.

U profesionálů je obrázek o něco jasnější. Psychiatr Dušan Randák podle iROZHLASu odhaduje, že nadměrně pije kolem devíti procent aktivních fotbalistů a po konci kariéry až čtvrtina. Česká asociace fotbalových hráčů proto provozuje projekt Čistá hlava, který se zaměřuje na duševní zdraví, závislosti i krizové situace a propojuje hráče s odborníky.

Kdo hledá pomoc pro sebe nebo blízkého, má několik možností:

• Národní linka pro odvykání 800 350 000, pondělí až pátek od 10 do 18 hodin, zdarma, pro lidi od 15 let i jejich blízké.
• Mapa pomoci Národního monitorovacího střediska pro závislosti, kde lze vyhledat adiktologické služby podle kraje a typu péče.
• Projekt Čistá hlava pro fotbalisty, s linkou pomoci a kontakty na odborníky.

U těžší fyzické závislosti je důležité nepřestávat s alkoholem náhle a bez lékaře. A selhání předchozí léčby neznamená konec šancí. Gregor jich potřeboval pět.

Kdysi se z lavičky ptal na výsledek, protože ho nevnímal. Dnes po zápasech Hostivaře rozebírá každou chybu svého týmu. Mezi těmi dvěma trenéry leží pět léčeb a dvanáct let, ve kterých výsledky přestaly být tím, co ho drží nad vodou.