Obrovské pokrytectví, říká Hašek o politicích, kteří odsuzují návrat Rusů. Podle něj nesou hlavní odpovědnost

Dne 30. října 2026 Sportovní arbitrážní soud v Lausanne nařídil Mezinárodní hokejové federaci, aby Rusku umožnila přihlásit tým do dotčených šampionátů, a to s okamžitým účinkem. Během několika hodin se ozvali poslanci, senátoři, ministr i europoslanci. Rozhodnutí odsuzovali jako skandál. Dominik Hašek, bývalý brankář a dlouholetý hlasitý kritik ruského sportu, ten sbor ale nepřijal jako spojence. V rozhovorech pro iROZHLAS a deník Sport mluví o „neomluvitelném alibismu a pokrytectví“. Jeho výčitka nemíří na jednotlivá jména. Míří na „mnoho současných a bývalých poslanců“, na české zákonodárce, senátory i členy Evropského parlamentu. Podle Haška měli téměř pět let na to, aby připravili „kvalitní promyšlený zákon“ zakazující oficiální a veřejné vystupování ruských občanů a týmů. Neudělali to. Teď kritizují federace, funkcionáře a někdy i sportovce. Za těmi ostrými slovy stojí spor, který přesahuje hokej: kdo má vlastně nést odpovědnost, když sport narazí na hranice vlastních pravidel?

Bezpečnost jako argument, který neobstál

Abychom Haškově kritice rozuměli, musíme se vrátit o deset měsíců zpátky. V lednu 2026 rozhodla rada IIHF, že Rusko a Bělorusko se do soutěží v sezoně 2026/27 nevrátí. Důvodem měly být bezpečnostní a organizační podmínky, za kterých podle federace nebylo možné turnaje zaručit. V květnu ale disciplinární komise IIHF lednové rozhodnutí zrušila. Zároveň dodala, že to neznamená automatický návrat Ruska a že se o něm bude rozhodovat u každého turnaje zvlášť.

Konec října přinesl tvrdší zlom. Podle Deutsche Welle CAS konstatoval, že bezpečnostní obavy IIHF nebyly podloženy dostatečnými důkazy. Hlavní argument, na kterém federace stála, tak padl.

Dvě Češky na Turnaji mistryň poprvé po pěti letech. Nosková dostala nejtěžší možnou skupinu s obhájkyní titulu

SportyŽivě.cz

2 h

Hašek to podle svých slov předvídal. Federace podle něj neměla od začátku mluvit o „jakémsi bezpečnostním riziku“. Měla rovnou říct, že ruskou účast nechce kvůli válce a kvůli propagandě, kterou by ruský tým na ledě vytvářel. Vůči IIHF volí ještě drsnější slova: chce, aby funkcionáři „přestali lhát a dělat z lidí idioty“.

Podle nás má Hašek v jádru pravdu, i když jeho slovník je záměrně útočný. Bezpečnostní zdůvodnění bylo pro sportovní instituci pohodlné, protože nevyžadovalo politické stanovisko. Před soudem, který chce důkazy, se ale ukázalo jako křehké.

Zákony státu stojí nad pravidly sportu

Haškova úvaha je v podstatě právní, ne emotivní. Sportovní svazy se podle něj musejí řídit zákony země, ve které působí. Zákony ale nepíšou svazy. Píšou je politici. Pokud tedy stát nechce, aby na jeho území vystupovaly ruské týmy, má na to nástroj, který stojí nad každým sportovním řádem.

Pro iROZHLAS to Hašek shrnul tak, že politici nemají „strkat hlavu do písku“. Zmínil i ministra Borise Šťastného a jeho protestní dopis adresovaný CAS. Dopis je podle Haška „hezký“, jenže začít se má doma, právním opatřením. Za východisko považuje zákon, případně okamžité vládní opatření, které by zakázalo veřejné vystupování ruských sportovců, občanů a týmů, pokud neodsoudí válku proti Ukrajině.

Proč takový zákon nevznikl? Hašek nabízí vlastní vysvětlení: obavy z reakce veřejnosti, ekonomické zájmy a politicko-ekonomický vliv Ruska. Jde o jeho úvahy, ne o doložená fakta. Samotná otázka ovšem zůstává legitimní a politici na ni zatím neodpověděli.

V rozhovoru pro Sport Hašek popisuje i osobní epizodu. Prezidentovi svazu prý navrhl, aby se stal zmocněncem pro řešení návratu Rusů. Podle Haška se návrh prezidentovi líbil, ale Petr Bříza výkonnému výboru sdělil, že „v danou dobu“ to není vhodné. Jde výhradně o Haškovo líčení, svaz ani Bříza ho nepotvrdili.

Česko jeden nástroj už má

Haškova kritika naráží na zajímavý paradox. Český stát už v minulosti ukázal, že do sportu zasáhnout umí. Vláda 6. září 2023 přijala usnesení vlády č. 683, které zakazuje účast ruských a běloruských reprezentantů a týmů na sportovních akcích v Česku i užívání jejich státních symbolů. Národní sportovní agentura k němu doplnila výklad včetně souvisejících vízových omezení.

Existence usnesení dává Haškovi za pravdu jen zčásti. Ukazuje, že státní zásah do účasti ruských reprezentací je proveditelný a že sportovní pravidla nejsou nepřekonatelnou zdí. Zároveň oslabuje jeho tvrzení, že se v této oblasti nestalo nic. Při rešerši jsme sice nenašli komplexní zákon v podobě, jakou Hašek požaduje, ale vládní rámec existuje.

Rozdíl je přesto podstatný. Usnesení vlády není zákon. Platí jen pro Česko a rozlišuje mezi oficiálními reprezentacemi a jednotlivci, kteří stát nereprezentují. Hašek chce víc: pevný zákon, ideálně koordinovaný v rámci celé Evropské unie, který by nezávisel na tom, jaká vláda zrovna vládne.

Evropa odmítá nastoupit

Od Haškova prvního rozhovoru se situace rychle posunula. Tlak, který Hašek žádá po politicích, zatím nejrychleji vyvíjejí samotné svazy. Finská federace 2. listopadu oznámila, že její týmy nebudou hrát proti Rusku, dokud válka na Ukrajině pokračuje. Den nato se přidalo Švédsko, jehož svaz výslovně upozornil, že neodmítá celé turnaje. Odmítá jen konkrétní zápasy proti ruskému týmu.

Český hokej nejdřív v oficiálním vyjádření uvedl, že je rozhodnutím CAS „velice nepříjemně překvapen“ a s účastí Ruska během války nesouhlasí. Trenér a funkcionář Slavomír Hadamczik pak 3. listopadu oznámil, že se Česko připojuje k federacím, které proti Rusku nenastoupí. Podle agentury AP k 4. listopadu tvoří blok nejméně sedm zemí: Finsko, Švédsko, Česko, Norsko, Dánsko, Lotyšsko a Rakousko.

Do sporu vstoupily i peníze. Škoda Auto, která podle AP sponzoruje mistrovství světa už více než třicet let, oznámila, že pokud Rusko na turnaj dorazí, své zapojení přehodnotí. To je pro IIHF možná citelnější signál než jakékoli prohlášení politiků.

Hašek sám by prý jako hráč nevolil kompromis. Z celého mistrovství by se omluvil, protože by nechtěl být součástí soutěže, kterou považuje za „reklamu na ruskou imperialistickou válku“. Současný postoj svazů je měkčí a institucionální. Rozhodnutí nenechávají na jednotlivých hráčích, ale také neodcházejí z turnajů.

Německo a Ostrava jako první zkouška

Podle stanoviska IIHF k verdiktu CAS se rozhodnutí týká pěti šampionátů:

• MS mužů 2027 v Německu (Düsseldorf a Mannheim, 14. až 30. května 2027),
• MS juniorů 2027,
• MS žen 2027, které se hraje v listopadu,
• MS žen do 18 let 2027 v Ostravě-Porubě (8. až 16. ledna 2027),
• MS mužů do 18 let 2027.

Nejde tedy o trvalý návrat Ruska do všech soutěží a podle dostupných vyjádření ani o automatický návrat Běloruska ve stejném rozsahu. Pro Česko je nejbližším ostrým testem lednový turnaj juniorek v Ostravě. Na něj se navíc vztahuje platné vládní usnesení.

IIHF 4. listopadu zopakovala, že s verdiktem nesouhlasí, ale bude ho respektovat. Analyzuje scénáře a upozorňuje na praktické potíže od víz přes bezpečnost a logistiku až po herní formáty. Německý svaz DEB návrat Ruska odmítá a uvádí, že verdikt zásadně mění situaci kolem domácího šampionátu a že by měl bezpečnostní, politické i ekonomické důsledky. Německá vláda podle DW slíbila, že bude dopady s DEB rychle řešit.

Hašek k tomu vzkazuje, že zrušení šampionátu by byla „zásadní chyba a velká prohra“. Pořadatelé mají podle něj tlačit na německý parlament, aby během několika zbývajících měsíců přijal zákon proti veřejnému vystupování ruských týmů, a turnaj pak uspořádat jako podporu svobody, míru a Ukrajiny. Konkrétní legislativní návrh v Německu jsme zatím nedohledali. Podle nás je to přitom nejčistší cesta, kterou Hašek nabízí: zákaz by nevycházel ze sportovní instituce, kterou lze žalovat u CAS, ale ze suverénního rozhodnutí pořadatelské země.

Hokej teď nese břemeno, které by podle Haška nést neměl. Federace ve Finsku, Švédsku i Česku dělají to, co jim dovolují jejich pravidla, tedy odmítají nastoupit. Zákonodárci zatím píšou dopisy do Lausanne, ačkoli by jim stačil jeden paragraf napsaný doma.