Irská běžkyně Ciara Mageeanová, mistryně Evropy na 1 500 metrů, zemřela ve 34 letech na rakovinu střeva. Velkou svatební oslavu měla jen o týden dřív.
V neděli 1. listopadu 2026 v 6:30 ráno vyhasl život jedné z nejlepších irských atletek historie. Zprávu zveřejnily její sociální sítě a mluvily v ní střídmě o „boji s rakovinou“. Ciara Mageeanová ale nikdy nemlčela o tom, s čím bojuje. O rakovině tlustého střeva ve čtvrtém stadiu mluvila veřejně víc než rok. Přesto se 12. října vdala v Belfastu za svého dlouholetého partnera Thomase Morana a 25. října s ním slavila na zámku Darver Castle v irském hrabství Louth. O sedm dní později zemřela. Svatbu nebrala jako gesto vzdoru, plánovala ji s plným vědomím diagnózy. Chtěla, aby jí nemoc nevzala poslední velkou radost.
Od Ostravy k římskému zlatu
Čeští fanoušci atletiky ji znali dobře. Na Zlaté tretře v Ostravě 28. května 2024 vyhrála ženskou patnáctistovku časem 4:01,98. Oficiální přehled vítězů na webu Zlaté tretry ji dodnes vede mezi šampiony mítinku. Po doběhu tehdy přiznala, že nešlo o ideální závod, ale o cennou zkušenost před velkým šampionátem.
Ten přišel o necelé dva týdny později. Na mistrovství Evropy v Římě vyhrála finále na 1 500 metrů časem 4:04,66. Jak připomíná nekrolog World Athletics, stala se po legendární Sonii O’Sullivanové teprve druhou irskou atletkou s individuálním evropským titulem.
Zlato z Říma bylo vyvrcholením kariéry, která se dlouho skládala z tvrdé práce a postupných kroků:
- 2016: bronz z mistrovství Evropy v Amsterdamu
- 2019: bronz z halového mistrovství Evropy
- 2022: stříbro z mistrovství Evropy v Mnichově
- 2024: zlato z mistrovství Evropy v Římě
K medailím přidala irské rekordy na 800 metrů, 1 000 metrů, 1 500 metrů (3:55,87) a na 1 609 metrů, tedy jednu míli (4:14,58). Olympijské hry v Paříži 2024 jí ale nevyšly. Den před rozběhy ji podle oficiálního oznámení irského olympijského týmu vyřadily bolestivé chronické potíže s Achillovou šlachou. Podle dostupných zdrojů to s pozdější nemocí nesouviselo. Diagnóza přišla až o devět měsíců později.
Diagnóza, která nedávala smysl
V květnu 2025 šla Mageeanová na vyšetření, které považovala za rutinní. Odcházela s diagnózou rakoviny. Veřejně ji oznámila 4. července 2025, zatím bez upřesnění typu.
Její případ odporoval téměř všem představám o rizikových faktorech. V rozhovoru pro The Irish Times v červnu 2026 sama vyjmenovala, co do obrazu nezapadalo: vrcholová sportovkyně, nekuřačka, alkohol téměř nepila a v rodině nikdo podobnou nemoc neměl. Přesto jí lékaři zjistili rakovinu tlustého střeva ve čtvrtém stadiu, s nádorovými buňkami v lymfatickém systému kolem střeva, jater, plic a břicha. Člověk může mít prostě smůlu, řekla tehdy.
Léčba byla tvrdá. Během zbytku roku 2025 absolvovala dvanáct kol chemoterapie ve dvoutýdenních intervalech. Po každé dávce byla několik dní vyřazená, trpěla vyčerpáním, nevolností a poškozením nervů. Poslední kolo stihla před Vánoci a v lednu na Instagramu psala o „Vánocích bez chemoterapie“.
Na Štědrý den 2025 však přišla konzultace, která změnila všechno. Lékaři jí sdělili, že operace nepřipadá v úvahu a radioterapie nemá v poměru přínosu a rizika smysl. Zeptala se přímo, kolik času jí zbývá. Odpověď zněla dva až tři roky.
„Čtyřicátých narozenin se nejspíš nedožiju,“ řekla později bez obalu. Ve stejném rozhovoru ale opakovala, že nechce ztratit naději. Lednové vyšetření PET ukázalo, že většina nádorových buněk je neaktivní a nádor ve střevě spí. Následovalo dalších šest kol chemoterapie.
Svatba, kterou si nenechala vzít
S Thomasem Moranem, kterému irská média často říkají Tommy a který byl i jejím tréninkovým partnerem, byla třináct let. Když se dozvěděli, jak vážný je výhled, podle jejích slov spolu týden plakali.
Pak začali plánovat. Po vánočním setkání s onkologem si podle The Irish Times kladla otázku, jestli se svatbou nemusí pospíšit. Nechtěla být nevěstou na nemocničním lůžku. V podcastu BBC GAA Social pak oznámila, že se v říjnu vezmou a že rakovině nedovolí, aby jim to překazila. S lékaři dokonce řešila, jak načasovat léčbu, aby jí před oslavou stoupla imunita.
Plán vyšel. 12. října 2026 se s Thomasem vzali při malém civilním obřadu na belfastské radnici. O necelé dva týdny později, v neděli 25. října, následovala velká oslava na zámku Darver Castle. Podle irských médií, která citovala její Instagram, popsala oslavu jako „neuvěřitelný den mezi úžasnými lidmi“.
Blízký rodinný přítel Joe Boyle řekl deníku The Irish News, že šlo o den radosti i rozloučení zároveň. Ciara si podle něj užívala dobrou zábavu a společnost. Na fotkách z Belfastu, jak je popsala jedna z obyvatelek jejího rodného Portaferry, vypadala šťastně.
Zůstala po ní i kniha. Paměti My Greatest Race vyšly v červnu 2026 a spojují příběh kariéry, předčasného konce běhání a léčby. Napsala je sama, v době, kdy už věděla, jak málo času jí zbývá.
Smutek od Portaferry po světovou atletiku
Reakce přišly během několika hodin. Irská atletická federace Athletics Ireland vyjádřila rodině nejhlubší soustrast a označila Mageeanovou za milovanou a inspirativní osobnost. Prezident World Athletics Sebastian Coe mluvil o smutném dni pro celý sport. Irská olympijská federace napsala, že země přišla o hrdinku.
Kondolovali také politici, svaz camogie (ženské varianty hurlingu, kterou Mageeanová v mládí hrála), dále klub gaelských sportů z hrabství Down a její bývalá škola. Nejtišší a zároveň nejhlubší smutek ale zavládl v Portaferry, přímořském městečku v Severním Irsku, odkud pocházela. Místní o ní pro The Irish Times říkali, že pro město znamenala všechno. Že byla ta nejlepší z nich.
Po Mageeanové zůstal manžel Thomas, rodiče Catherine a Christopher, sourozenci a široká rodina.
Atletika už podobný příběh zažila. Americká běžkyně Gabe Grunewaldová, halová mistryně USA na 3 000 metrů, zemřela v roce 2019 ve 32 letech po deseti letech boje s rakovinou a zanechala po sobě nadaci Brave Like Gabe. Obě spojuje mladý věk, vrcholový sport a odvaha mluvit o nemoci nahlas.
Příznaky, které se nevyplácí odkládat
Příběh Mageeanové připomíná nepříjemnou pravdu: výborná kondice, zdravý životní styl ani nízký věk před rakovinou střev neochrání. Nemoc navíc může dlouho probíhat bez potíží. Pokud se projeví, pak podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) nejčastěji těmito varovnými signály:
- změna vyprazdňovacích návyků, průjem, zácpa nebo pocit neúplného vyprázdnění
- krev ve stolici nebo na ní
- bolest či křeče v břiše, které neustupují
- nevysvětlitelné hubnutí
- nízká hladina železa a chudokrevnost
Kdo si některého z těchto příznaků všimne, neměl by čekat, až dosáhne věku pro screening, a měl by zajít k praktickému lékaři. Ten může nechat provést test na skryté krvácení ve stolici, krevní testy nebo vyšetření břicha a konečníku. Při podezření následuje kolonoskopie, hlavní diagnostická metoda, případně CT vyšetření.
Pro lidi bez potíží funguje v Česku preventivní program. Od roku 2026 je screening kolorektálního karcinomu určen mužům i ženám ve věku od 45 do 74 let, ne až od padesáti jako dřív. Na výběr je test na skryté krvácení ve stolici jednou za dva roky, nebo screeningová kolonoskopie jednou za deset let. Vyšetření nabízí praktický lékař nebo gynekolog a podle Národního zdravotnického informačního portálu je celý program hrazen z veřejného zdravotního pojištění.
Ciara Mageeanová vyběhla na vrchol Evropy, a když jí tělo začalo vypovídat službu, naplánovala oslavu. Na posledních fotografiích z Belfastu se usmívá v bílých šatech vedle muže, se kterým strávila třináct let. Takový obraz po sobě chtěla zanechat.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 4182
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3694
