Robert Reichel tvrdí, že mladí čeští hokejisté „nejdou přes hranu“. Trénují podle hvězd NHL, jenže vlohy Connora McDavida má jen málokdo.
Olympijský vítěz z Nagana a dnes trenér Litvínova promluvil v rozhovoru pro NHL.com/cs, zveřejněném 19. října 2026, o tom, co v posledních letech pozoruje u českých juniorů. Řeč je o hráčích, kteří zazáří na dvacítkách, mají dobré skautské hodnocení a pak se zaseknou těsně pod NHL. Podle Reichela pracují s kondičními trenéry i na dovednostech, ale celkově jde o tréninky, které je „moc nebolí“. Kdo chce v zámoří uspět, musí podle něj umět víc než dobře trénovat: musí snést nepohodlí, konkurenci i nejistotu. A právě to podle něj části generace chybí.
Tréninky, které moc nebolí
Reichel nemluví jako fanoušek z tribuny. Za sebou má 830 zápasů a 630 bodů v NHL, hrál za Calgary, New York Islanders, Phoenix a Toronto. Tři roky navíc vedl českou dvacítku, takže řadu hráčů, o kterých mluví, zná z kabiny.
Jeho hlavní výtka je jednoduchá. Mladí podle něj „nejdou přes hranu“. Příprava v Česku se za posledních deset až dvacet let podle něj úplně změnila a jeho generace trénovala jinak. Tréninky, které absolvovali oni, by dnešní hráči podle něj nezvládli.
Konkrétní dávky z devadesátých let Reichel nepopisuje. Kontext ale nabízí vývoj samotné NHL. Klub Vegas Golden Knights letos v září připomněl, že dřívější tréninkové kempy byly delší a sloužily k tomu, aby se hráči teprve dostali do hokejové formy. Na led chodili dvakrát až třikrát denně a regenerace se jako důležitá součást přípravy prosadila až později. Dnes se čeká, že hráč dorazí do kempu připravený. Má osobního trenéra, výživového poradce i specialistu na dovednosti, kemp je kratší a přesněji řízený.
Moderní metodika přitom neznamená automaticky měkčí přístup. Mezinárodní hokejová federace ve své příručce IIHF Player Development Guide doporučuje programy přizpůsobené věku, růstu a úrovni hráče. Klade důraz na sílu, rychlost, obratnost, dovednosti, prevenci přetížení i regeneraci. Reichel samotnou existenci těchto metod nezpochybňuje. Vadí mu, že z nich může vzniknout pohodlný rámec, za který hráč nevykročí.
McDavid jako vzor, který se nedá okopírovat
Nejostřejší je Reichelova narážka na kapitána Edmontonu. Podle něj se dnes „hodně trénuje podle NHL“, například podle toho, jak se připravuje Connor McDavid. Problém je v tom, že McDavid je výjimka. „Někdo to má dané od přírody,“ říká Reichel. Takové předpoklady ale podle něj nemá „devadesát devět procent hráčů“.
Čísla mu dávají za pravdu. McDavid v sezoně 2025/26 ovládl bodování NHL se 138 body, získal šestou Art Ross Trophy a posedmé se dostal mezi finalisty Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Má za sebou devět stobodových sezon a patří k nejrychlejším hráčům historie, kteří dosáhli hranice 1 100 i 1 200 bodů.
Reichel neříká, že by mladí neměli sledovat nejlepší hráče světa. Říká, že model absolutní špičky nelze mechanicky přenést na běžný talent. Co McDavidovi dala příroda, musí ostatní dohnat prací. Víc a tvrději, ne stejně.
Konkrétní cviky nebo tréninkové plány, které mladí od McDavida přebírají, Reichel nejmenuje. Jeho pointa je obecnější a podle nás i podstatnější: kopírovat program superhvězdy je pohodlná cesta. Vypadá profesionálně, má logiku a jasný řád. Jenže hráči, který na McDavida talentem nemá, nezaručí, že se do NHL vůbec dostane.
Galvas, Jiříček a ten poslední krok
Reichel v rozhovoru jmenuje i konkrétní hráče. Jako varovný příklad uvádí obránce Stanislava Svozila, který zářil v juniorské reprezentaci, ale v NHL odehrál jen dva zápasy. U útočníka Eduarda Šalého vidí předpoklady, chybí mu ale podle něj krok přes pomyslnou laťku.
Nejvíc prostoru dostává Tomáš Galvas. Pittsburgh si ho vybral na draftu ve druhém kole jako 54. v pořadí a 9. července 2026 s ním podepsal tříletou nováčkovskou smlouvu. V září Galvas opustil kemp Penguins a vrátil se do extraligového Liberce. Reichel to otevřeně označuje za chybu a „krok zpátky“. Podle něj měl obránce zůstat v Severní Americe a zkusit farmu, protože „stačí náhoda“ a šance v NHL může přijít nečekaně. Navíc by strávil celý rok v Americe, mluvil denně anglicky a zvykal si na tamní prostředí.
Liberec ale návrat neprezentoval jako únik. Už v létě klub oznámil, že Galvas odehraje sezonu 2026/27 doma. Sportovní ředitel Michal Birner tehdy uvedl, že obránce bude pracovat na všech aspektech hry, aby byl na zámoří připravený. Jde tedy o střet dvou filozofií, ne o jednoznačné selhání hráče.
Opačný příklad má Reichel po ruce. Adam Jiříček, kterého vedl tři roky ve dvacítce, se dostal na zahajovací soupisku St. Louis Blues. Reichel z toho má podle svých slov „obrovskou radost“. Svou roli sehrála i souhra okolností: místo se uvolnilo po zraněních obránců Logana Maillouxe a Tylera Tuckera. Jiříček pak 2. října 2026 debutoval proti Dallasu a stal se prvním nováčkem mezi obránci Blues, který nastoupil v úvodním zápase sezony, od Vince Dunna v roce 2017. Trenér Jim Montgomery vyzdvihl jeho hokejové myšlení. Šanci dostal a byl připravený ji chytit.
Farma jako škola nepohodlí
Reichelova obhajoba zámořské farmy má oporu v číslech. AHL je oficiálně hlavní vývojovou soutěží NHL a podle webu AHL bylo na úvodních soupiskách sezony 2026/27 celkem 602 jejích absolventů. To je přes 83 procent všech hráčů ligy.
| Cesta | Co hráči dává | Co mu bere |
|---|---|---|
| Farma v AHL | denní kontakt s organizací NHL, menší kluziště, angličtina, cestování, možnost rychlého povolání | často menší role, tvrdá konkurence, nejistota |
| Návrat do Evropy | větší minutáž, známé prostředí, stabilní role | vzdálenost od klubu NHL, pomalejší adaptace na zámořský hokej |
Návrat domů může dávat smysl, pokud hráč potřebuje hrát hodně a v důležité roli. Reichelova logika je ale jiná: kdo chce do NHL, musí být po ruce. Podle nás je farma především škola nepohodlí. Dlouhé přejezdy autobusem, cizí jazyk, boj o místo v sestavě s hráči, kteří chtějí totéž. Přesně to Reichel myslí tím, že je potřeba jít přes hranu.
Okno, které se rychle zavře
Talent a dřina podle Reichela nestačí. Hráč musí dostat šanci a musí ho chtít trenér. Klub drží až padesát smluv, mnohé z nich jednocestné, a někdy se místo uvolní jen díky zranění jiného hráče. Kdo první příležitost promarní, může se do roka či dvou stát jen „hráčem pro farmu“. Každé léto totiž přicházejí z prvních kol draftu noví mladíci.
Ilustrací je i Reichelův syn Kristian. Na draftu si ho nikdo nevybral a v klubu nebyl první volbou. Ve Winnipegu šanci dostal a odehrál 15 zápasů s bilancí jeden gól a dvě asistence. Podle otce ukončila jeho kariéru v NHL zlomenina nohy. Dnes hraje za Adler Mannheim, kde v minulé sezoně nasbíral v základní části 20 bodů ve 25 zápasech.
Širší obraz potvrzuje, jak úzká ta cesta je. Úvodní soupisky NHL 2026/27 čítaly 723 hráčů z 16 zemí, z toho 18 Čechů a další tři na listině zraněných. Náctiletých hráčů bylo v celé lize jen dvanáct. Okamžitý průnik mladého hráče do NHL je tedy výjimkou pro všechny, nejen pro Čechy. Reichelova kritika ale míří jinam: když už se okno otevře, hráč na to musí být připravený fyzicky, jazykově i hlavou.
Svozil odehrál v NHL dva zápasy, Jiříček v ní teď hraje. Rozdíl mezi nimi nejspíš neurčil plán kondičního trenéra, ale okamžik, kdy se místo uvolnilo, a připravenost do něj vstoupit. Reichel od svých nástupců chce, aby si takový okamžik předem odpracovali, i když to bolí.
NHL
|
PŘEČTENÍ: 6538
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4164
