Nadal ho nazval hlupákem, diváci ho nenáviděli. Berdych po letech uznal chybu v jednom z nejslavnějších zápasů tenisu

Pátek 20. října 2006, madridská hala, čtvrtfinále turnaje Masters Series. Jednadvacetiletý Berdych proměňuje mečbol, vyhrává 6:3, 7:6 a místo zaťaté pěsti se otočí k tribunám. Prst na rtech, jasný vzkaz: ticho. Hala, která celý večer hnala domácího Nadala, odpoví pískotem. U sítě slyší Berdych od poraženého soupeře výčitku. Podle španělského deníku 20minutos pak Nadal do kamery televize TVE prohlásil, že Čech je hlupák. Na tiskové konferenci volil slova jen o málo opatrněji. V úterý uplynulo od zápasu přesně dvacet let. Mladý Berdych tehdy tvrdil, že nic špatného neudělal. Mnohem později to podle všeho vidí jinak.

Domácí idol, rozjitřená hala a host, který nechtěl mlčet

Abychom pochopili, proč jedno gesto přebilo výsledek, je třeba vidět kontext. Nadal byl v té době světovou dvojkou a obhájcem madridského titulu. Pro Španěly byl ikonou, která už tehdy vyhrávala Roland Garros. Berdych ho přitom porazil potřetí za sebou, tentokrát přímo před jeho lidmi.

Podle Berdycha se napětí stupňovalo už během zápasu. Na tiskové konferenci, jejíž přepis zveřejnil server ASAP Sports, si stěžoval, že publikum slavilo jeho dvojchyby i nevynucené chyby. Takovou atmosféru by podle svých slov čekal v Davis Cupu, kde jde o reprezentaci a národní barvy. Na běžném turnaji ATP prý ne. Davis Cup je podle něj „úplně jiná věc“.

Veterán UFC se stal policistou a v ringu BKFC předvedl knockout kariéry. Pak promluvil o soupeřových dětech

MMAmag.cz

Právě teď

V tom vidíme jádro celého příběhu. V jediném gestu se potkaly tři výbušné věci: domácí idol, publikum, které se chovalo spíš jako národní tribuna než tenisové hlediště, a mladý Čech, který odmítl hrát roli tichého a vděčného hosta. Každá z nich sama o sobě by stačila nanejvýš na drobnou poznámku v novinách. Dohromady z toho byl skandál.

Berdych po zápase mluvil i o tenise. Nadalův styl mu podle jeho slov seděl víc než Federerův. Španěl hodně běhal za základní čarou a jemu to dávalo prostor útočit a chodit na volej. Tahle věcná analýza ovšem v hluku kolem prstu na rtech zcela zapadla.

„Hloupý“, nic horšího: co Nadal skutečně řekl

Kolem Nadalových slov se od začátku vršily různé verze, proto je dobré je oddělit. První vrstvou je bezprostřední reakce pro TVE, kterou zachytil deník 20minutos. Druhou je oficiální tisková konference, jejíž přepis Nadalových odpovědí je dodnes dohledatelný. Tam Nadal výslovně popřel, že by použil vulgárnější výraz. Řekl prý jen „hloupý“ (v originále „stupid“), tedy hlupák.

Na tiskovce také vysvětlil, co mu vadilo. Nešlo jen o závěrečné gesto, které označil za zbytečné a nemístné. Vyčítal Berdychovi i nepřátelské pohledy během zápasu. A přidal srovnání, které mělo bodnout: i on podle svých slov zažil nepřízeň publika v Česku při Davis Cupu, ale nic podobného si gestem ani postojem nedovolil. Zároveň připustil, že mluvil v emocích čerstvě po porážce.

Třetí vrstvou je dobové české převzetí. Server Sport.cz s odkazem na agenturu ČTK druhý den v titulku napsal, že Nadal po prohře označil Berdycha za hlupáka. Další text celou věc podal tak, že Berdych „schytal“ reakci za to, že porazil domácího favorita. Česká média tehdy dala velký prostor Berdychově obhajobě a zdůrazňovala hlavně nepřátelství madridských tribun.

Madrid neodpustil ani o den později

Kdo si myslel, že se emoce přes noc uklidní, mýlil se. V semifinále proti Chilanovi Fernandu Gonzálezovi byl Berdych podle ČTK vypískán po celý zápas. Hala jásala už po jeho úvodní dvojchybě. Španělský El País psal o urážkách z hlediště a o tom, že rozhodčí musel opakovaně žádat o ticho. Berdych prohrál 3:6, 1:6.

Ani po tak tvrdé lekci necouvl. Na tiskové konferenci po semifinále řekl, že jeho jedinou chybou možná bylo, že porazil Nadala ve Španělsku. A dodal, že tohle podle něj nebylo tenisové publikum. Z dnešního pohledu to zní jako věta mladíka, který si spíš zakopává pozice, než že by hledal smír. Pochopit se to ovšem dá. Dva dny čelil hale, která proti němu hrála otevřeně.

Mezi hráči samotnými přitom napětí opadlo překvapivě rychle. Ve Wimbledonu v červenci 2007 Berdych prohlásil, že mezi nimi žádný problém nevidí a šlo jen o emoce po zápase. Nadal mu prý gratuloval k titulu v Halle a už v Monte Carlu na jaře 2007 bylo podle Berdycha všechno v pořádku.

Sedmnáct porážek v řadě a nálepka na roky

Sportovní dohra byla pro Berdycha krutější než slovní přestřelka. Po Madridu vedl ve vzájemných zápasech 3:1. Jenže od Monte Carla 2007 se karta obrátila. Nadal ho porazil sedmnáctkrát v řadě. V některých připomínkách se objevuje číslo osmnáct, osmnáctou porážku ale Berdych odvrátil. Sérii ukončil až ve čtvrtfinále Australian Open 2015, kdy Španěla smetl 6:2, 6:0, 7:6.

Proč se to tak zlomilo? Všechny tři rané Berdychovy výhry přišly na rychlejších površích a v hale, kde mu vyhovoval přímý servis a tvrdá hra. Sám přiznával, že na antuce by mu ani kladná bilance nic neznamenala. Podle nás Nadal postupně našel recept na všech površích. Jeho obrana, levácký topspin a schopnost vrátit i ten nejtvrdší úder připravily Berdychovu přímočarou hru o ostří.

Reputace se hojila pomaleji než vztah obou hráčů. Americký Tennis.com ještě v roce 2015 psal, že madridský incident se za Berdychem táhl roky. Kariéru mu nezničil. Přišlo finále Wimbledonu 2010, dva tituly v Davis Cupu 2012 a 2013, kariérní maximum na čtvrtém místě žebříčku a 743 vyhraných zápasů. Nálepka hráče, který umí jít proti soupeři i tribunám, ale zůstala. Přiživovaly ji i pozdější momenty, třeba odmítnutí podat ruku Nicolásu Almagrovi na Australian Open 2012.

Od provokatéra ke kapitánovi

Zpětný pohled přišel až s odstupem téměř dvou desetiletí. V podcastu Brocast, v epizodě č. 122 zveřejněné v květnu 2025, mluvil Berdych o své kariéře obšírně. Podle pozdější připomínky serveru Trendista měl gesto prstu na rtech označit za mladickou nerozvážnost a uznat, že umlčet publikum nebylo dobré rozhodnutí. Veřejný popis epizody tuto pasáž neuvádí, výrok tedy známe jen zprostředkovaně.

Kontrast s rokem 2006 je přesto výmluvný. Tehdy tvrdil, že jeho jedinou chybou bylo vyhrát. Dnes to podle všeho vidí jako moment, který si mohl odpustit.

Od září 2024 vede Berdych český daviscupový tým. Působí tak přesně v soutěži, kam podle jeho dávných slov hlasitá a jednostranná hlediště patří. O Madridu jako kapitán veřejně nemluví. V letošním zářijovém rozhovoru pro iROZHLAS ale popisoval, jak s hráči komunikuje: musí o něm vědět, ale nesmí ho být moc. Podle nás je to přesně ten druh citu pro atmosféru, který jednadvacetiletému Berdychovi v madridské hale chyběl. Kapitán, který na vlastní kůži zažil, jak jedno neuhlídané gesto obrátí proti hráči celou halu a jak se to za ním pak táhne deset let, ví, co svým svěřencům říct dřív, než to budou potřebovat.

Výsledek 6:3, 7:6 si dnes pamatují spíš statistici. Prst na rtech a pískot, který se nesl madridskou halou ještě o den později, ale zůstal v paměti fanoušků. Berdych potřeboval téměř dvacet let, aby se k tomu gestu mohl postavit čelem.