Totti jr. trpěl od dětství bolestmi hlavy. Náhodný snímek nosu odhalil vzácnou diagnózu v mozku

Francesco Totti slavil padesátiny a k nim poskytl velký rozhovor šéfredaktorovi Ivanu Zazzaronimu. V jedné pasáži ale nemluvil o titulech ani o AS Řím, mluvil o synovi. Cristian prý od dětství míval časté bolesti hlavy. „Nikdo se nikdy neznepokojil,“ řekl Totti v rozhovoru pro Corriere dello Sport. Rodina potíže přičítala únavě, protože kluk byl pořád v pohybu. Zlom přinesl až CT snímek, který Cristian podstoupil kvůli potížím s nosem. Lékaři na něm našli uzávěr Sylviova mokovodu. Podle otce je problém dnes vyřešený. Zdravotní potíže ale podle něj patří k důvodům, proč syn s fotbalem skončil.

Fotbal skončil už loni, zdravotní důvod zazněl až teď

Cristian Totti se narodil 6. listopadu 2005 jako prvorozený syn Francesca Tottiho a moderátorky Ilary Blasi. Dobová zpráva Gazzetty dello Sport ho tehdy uváděla jako Christiana, dnešní média píšou Cristian. Je mu 20 let, jednadvacet mu bude za měsíc.

S fotbalem se rozloučil už v červenci 2025, v pouhých devatenácti letech. Prošel mládeží AS Řím, Frosinone a španělského Rayo Vallecano, hrál za Avezzano a naposledy za Olbii. Po konci hraní nastoupil do Totti Soccer School, fotbalové školy, kterou založil otec a vede strýc Riccardo.

Nejsem zlodějka, brání se Gauffová. Kvůli reklamnímu panelu zastavila hru a internet ji za to lynčuje

SportyŽivě.cz

Právě teď

Tehdy se o důvodech mluvilo úplně jinak. Italská média psala o malé herní vytíženosti a hlavně o tíze příjmení. Bývalý trenér Marco Amelia pro Gazzettu řekl, že Cristian měl kvality na Serii C nebo B, jenže být synem Tottiho znamenalo obrovský tlak. Přidalo se i zesměšňování kvůli postavě po videích z Olbie, kdy si z něj internet dělal legraci.

Nový rozhovor tu skládačku nepřepisuje, ale doplňuje o dílek, který dosud chyběl. Zdravotní problém je nově zveřejněný faktor, ne jediné vysvětlení. Podle nás si mladík zaslouží aspoň tolik spravedlnosti: jeho konec s fotbalem nebyl jen příběhem o kilech navíc a slavném otci.

Nejde o nádor, ale o ucpaný kanálek

Italské „occlusione nell’acquedotto di Silvio“ zní hrozivě, v češtině znamená uzávěr neboli stenózu Sylviova mokovodu. Nejde o nádor ani o poškození mozkové tkáně. Jde o problém s průtokem tekutiny.

Uvnitř mozku jsou dutiny, takzvané komory, ve kterých vzniká a proudí mozkomíšní mok. Ten mozek omývá, chrání a odvádí z něj látky. Mezi třetí a čtvrtou komorou vede velmi úzký kanálek, právě Sylviův mokovod. Když se zúží nebo uzavře, mok neodtéká, jak má, hromadí se nad překážkou a v lebce stoupá tlak. Lékaři tomu říkají obstrukční hydrocefalus.

Příčiny mohou být vrozené i získané. Ve hře jsou genetické faktory, vývojové odchylky, jizvení po infekci v těhotenství, krvácení nebo později útlak okolním procesem. Existuje i dědičná forma vázaná na chromozom X a gen L1CAM, u mnoha pacientů ale příčina zůstává nejasná. Totti pouze naznačil, že syn mohl problém mít od narození. Potvrzení zatím chybí.

Jak častá je tato diagnóza v Česku, se nám nepodařilo dohledat, oficiální statistika neexistuje. Zahraniční odborná literatura uvádí 0,5 až 1 případ na tisíc porodů. Podle Českého statistického úřadu se loni v Česku živě narodilo 77,6 tisíce dětí. Teoreticky by tedy šlo zhruba o 39 až 78 případů ročně. Je to ovšem jen náš orientační přepočet a zahraniční čísla vycházejí hlavně z případů zachycených už v těhotenství.

Jak může mozek „ukázat“ snímek nosu

V Cristianově případě je jisté jen to, že nález přišel při CT kvůli nosu. Další úvahy jsou medicínská dedukce, ne potvrzený průběh. Snímek obličeje a dutin často zachytí i část lebky, takže radiolog může zahlédnout rozšířené mozkové komory nebo jiné známky hydrocefalu. Samotný mokovod pak nejlépe ukáže magnetická rezonance se speciálními sekvencemi.

Náhodné nálezy nejsou výjimkou. Velký přehled studií s téměř šesti tisíci zdravými dětmi ukázal, že magnetická rezonance mozku odhalila „něco navíc“ u 16,4 % z nich. Sledování si ale vyžádalo jen 2,6 % a klinicky významný byl nález u méně než jednoho dítěte z osmatřiceti. Většina náhodných objevů je tedy neškodná. Cristian patřil k menšině.

Jak se u něj problém řešil, Totti neprozradil. Neznáme typ zákroku, datum ani nemocnici. Obecně se zablokovaný mokovod obchází endoskopickou třetí ventrikulostomií, tedy malým otvorem, kterým mok najde novou cestu. Další možností je shunt, tenká hadička odvádějící tekutinu mimo mozek, výjimečně se kanálek endoskopicky rozšiřuje nebo vyztužuje stentem. Neléčený hydrocefalus může být vážný, s operací a pravidelným sledováním ale řada pacientů vede normální život. U Cristiana platí jediné: podle otce je vyřešeno.

Proč nikdo nezpozorněl

Nabízí se otázka, jak mohly roky bolestí hlavy projít bez povšimnutí. Odpověď je méně skandální, než by se mohlo zdát. Nic nenasvědčuje tomu, že by lékaři něco přehlédli; podle Tottiho se rodina prostě neznepokojovala.

Drtivá většina dětských bolestí hlavy je takzvaně primárních. Nejčastější je tenzní bolest: oboustranná, tlaková nebo svíravá, mírná až středně silná, při pohybu se nezhoršuje a nebývá s ní nevolnost. Druhou nejčastější je migréna, silnější, často pulzující, horší při pohybu, spojená s nevolností, zvracením a citlivostí na světlo či hluk. Sekundární bolesti, za kterými stojí jiná nemoc, jsou výrazně vzácnější.

Proto se také nedělá snímek každému dítěti, které si stěžuje na hlavu. Kanadská radiologická doporučení z roku 2025 u opakovaných bolestí s normálním neurologickým nálezem rutinní zobrazování spíš nedoporučují. Zbytečné CT znamená ozáření a magnetická rezonance u malých dětí často i celkovou anestezii. Rozhoduje tedy, jak bolest vypadá a co ji provází.

Kdy s dítětem k lékaři a kdy okamžitě

Tady je Tottiho příběh pro rodiče nejcennější. Neučí panice, učí rozlišovat. Podle Národního zdravotnického informačního portálu patří dítě k lékaři, pokud:

• bolesti přicházejí častěji než jednou za měsíc,
• objevily se po úrazu hlavy,
• kvůli nim dítě vynechává školu nebo omezuje běžné aktivity,
• bolest ho budí ze spánku nebo se objevuje skoro denně po probuzení.

Okamžitě, případně se záchrankou, je potřeba jednat při:

• náhle vzniklé velmi silné bolesti,
• bolesti se zvracením, zvlášť ráno po probuzení,
• dvojitém vidění nebo jiné poruše zraku,
• ztuhlé šíji, zmatenosti nebo poruše rovnováhy,
• bolesti s horečkou,
• bolesti hlavy u dítěte mladšího šesti let,
• bolesti u dítěte s poruchou imunity nebo srážlivosti krve.

Právě zvracení, potíže se zrakem, ospalost nebo neobratnost patří k příznakům, které lékaři spojují i s hydrocefalem. Zpozornět by měl rodič také tehdy, když se charakter bolestí změní, třeba když jsou horší vleže nebo v noci.

První cesta vede k pediatrovi, ten případně doporučí dětského neurologa. Neurolog po pohovoru a vyšetření rozhodne, zda je potřeba magnetická rezonance; podle NZIP hlavně tehdy, když nejde jednoznačně o migrénu či tenzní bolest. V Česku existují i specializovaná pracoviště, například Centrum pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy u dětí ve Fakultní nemocnici Ostrava, kam se dítě objednává na doporučení pediatra. Pomůže i obyčejný deník: kdy bolest přišla, jak dlouho trvala a co ji provázelo.

Cristian Totti byl kluk, který pořád běhal, a bolest hlavy k tomu prostě patřila. Teprve snímek pořízený kvůli něčemu úplně jinému ukázal, že za ní mohl stát ucpaný kanálek tenký jako tuha od tužky. Většina dětských bolestí hlavy takové tajemství neskrývá, ale ty, které ho skrývat mohou, o sobě obvykle dávají vědět dalšími příznaky.