Francouzský pár sjížděl patagonský vrchol, když se uvolnila sněhová deska. Lyžařku našli pod sněhem už mrtvou

Bylo úterý 29. září 2026, chvíli po poledni, v sektoru Lago del Desierto na argentinské straně Patagonie. Dvojice Francouzů stoupala na skialpinistické túře po svazích Cerro Crestón, hory, kam lidé jezdí kombinovat lezení se sjezdem. Pak se pod nimi utrhla sněhová deska. Lavina strhla 29letou freeriderku Juliette Willmann i jejího partnera Pierra-Idrise Mehdiho zhruba 400 metrů po svahu. On přežil. Ji našli asi 1,5 metru pod sněhem, bez známek života. Za tragédií nestojí nezkušenost. Stojí za ní hory, kde i ti nejlépe připravení zůstávají v rozhodujících minutách odkázaní hlavně sami na sebe.

Čtyři hodiny cesty k místu, kde rozhodují minuty

Časovou osu zveřejnila ve své oficiální zprávě vláda provincie Santa Cruz. Hlášení o lavině přišlo kolem 12:30 místního času. Ve 13:15 vyrazila první organizovaná skupina. Pěšky to ze silnice u jezera Lago del Desierto do lavinové zóny trvá zhruba čtyři až pět hodin.

Mezitím už se na svahu pracovalo. Jako první se k zasypaným dostali jiní lyžaři, kteří byli v oblasti, a začali je vyhrabávat. Podle agentury EFE, která se odvolává na argentinské ministerstvo bezpečnosti, byla na hoře skupina pěti lidí. Mehdiho vyprostili při vědomí a podle prvních informací bez zjevných vážných zranění. U Willmann zachránci zahájili oživování. Nepomohlo.

Škriniar a Weiss koupili luxusní byty u Bratislavského hradu. Soud teď zpochybnil stavební povolení celé budovy

SportyŽivě.cz

9 m

Oficiální tým dorazil v 16:58. Ve stejnou chvíli lékař konstatoval smrt. Tělo předali zdravotnímu středisku v El Chalténu v 19:55, tedy víc než sedm hodin po prvním hlášení.

V zásahu se podle provinční zprávy spojily horská jednotka argentinského četnictva, místní záchranná komise El Chalténu, správa národních parků, civilní ochrana i zdravotníci. Taková sestava je v této části světa běžná. Zachraňují ti, kdo jsou zrovna nablízku a ochotní jít.

Nebyli to nováčci

Juliette Willmann nebyla turistkou, která si na skialpy půjčila vybavení. Patřila k francouzské freeridové špičce. V roce 2018 vyhrála kvalifikační seriál Freeride World Qualifier a v roce 2022 se probojovala mezi elitu. Ve výsledcích lednového podniku v katalánském středisku Baqueira Beret ji Freeride World Tour eviduje v kategorii lyžařek. Její úmrtí potvrdila Francouzská lyžařská federace.

Pierre-Idris Mehdi je podle AFP horským vůdcem z Chamonix, tedy z města, které má k horskému řemeslu podobně blízko jako Zermatt nebo Zakopané. Jeho vlastní vyjádření zatím nezaznělo. Olivier Greber, šéf chamonixské společnosti horských vůdců, agentuře řekl, že se Mehdi fyzicky zotavuje dobře, ale je „velmi emočně zasažen“.

Argentinské úřady v některých dokumentech zapisují její příjmení jako Wuillmann. Sportovní svět ji ale znal jako Juliette Willmann.

Pro posouzení celé nehody je ta zkušenost klíčová. Podle nás by bylo laciné odbýt tragédii jako příběh dvou dobrodruhů, kteří podcenili hory. Na Cerro Crestón stála profesionální freeriderka a certifikovaný horský vůdce. Pokud lavina zasáhla i je, ukazuje to spíš na prostředí, kde se riziko sčítá z více stran najednou: lavinový terén, odlehlost a extrémně krátké okno pro záchranu.

Proč na metru a půl sněhu tolik záleží

Lavinová medicína počítá v minutách. Přehledová studie v časopise Scandinavian Journal of Trauma, Resuscitation and Emergency Medicine popisuje, že člověk úplně zasypaný lavinou má vysokou šanci přežít zhruba do 15 minut. Kolem 35. minuty šance prudce klesá. Proto rozhoduje hlavně kamarádská pomoc, ne profesionálové.

Hloubka 1,5 metru přitom není maličkost. Vykopat takovou jámu v ulehlém lavinovém sněhu je těžká práce i pro několik lidí s lopatami. Jde o tuny materiálu, který po zastavení laviny ztvrdne téměř jako beton.

Kolik minut Willmann pod sněhem strávila, dostupné zprávy neuvádějí. Provinční zpráva také výslovně neříká, že by se udusila. Konstatuje jen, že byla nalezena bez známek života, oživování bylo neúspěšné a okolnosti i případná zranění určí další šetření. Po pádu o 400 metrů v lavinovém proudu přichází v úvahu i mechanické poranění.

Patagonie k tomu přidává vlastní pravidla. Podle Mezinárodní horolezecké federace UIAA je nejbližší vrtulník od El Chalténu asi 500 kilometrů daleko a často se nevyužívá. Většina zásahů jsou dlouhé pozemní akce vedené dobrovolníky. Místní bezpečnostní příručka Pataclimb pro masiv Chaltén to říká bez obalu: záchrany stojí na dobrovolnících, oblast vyžaduje plnou soběstačnost a v každém období dobrého počasí se tu stane nejméně jedna vážná nehoda.

Srovnání s Alpami je výmluvné, i když neúplné. Mezinárodní komise pro alpskou záchranu ICAR uvádí průměrně 106 lavinových obětí ročně za dvacetileté období. Alpy mají ale nesrovnatelně víc návštěvníků, hustou síť vrtulníkových základen a systematickou evidenci. Pro Patagonii srovnatelná dlouhodobá statistika neexistuje. Méně dat ale neznamená méně rizika. Spíš to znamená, že když se něco stane, pomoc nepřiletí za dvacet minut.

Hora s pamětí a otázky bez odpovědí

Cerro Crestón leží nedaleko Cerro Vespignani. Tam v září 2014 zahynula v lavině americká horská vůdkyně Liz Daley. Téhož dne zemřeli v lavinách další dva lidé v chilské části Patagonie. Do širšího obrazu jihoamerických hor patří i letošní červnová lavina na peruánském Tocllaraju, která zabila dva horolezce. Jednotný trend z toho vyvozovat nelze, ale je to připomínka, že tyhle hory nejsou kulisou z reklamních fotek.

Americký alpský klub navíc v souhrnu sezony 2025/2026 upozornil na rozsáhlá skalní řícení v masivu Chaltén spojená s rozmrzáním permafrostu a ústupem ledovců. S lavinou na Crestónu to přímo nesouvisí. Ukazuje to ovšem, že se patagonské hory mění rychleji, než stihnou vznikat zkušenosti generací.

Podstatné otázky zatím zůstávají otevřené:

• Co desku uvolnilo. Úřady předběžně mluví o „odtržení desky sněhové pokrývky“. Zda ji spustila sama dvojice, někdo jiný, nebo přírodní vlivy, zatím nikdo nepotvrdil.
• Jak dlouho byla Willmann zasypaná. Známe časy hlášení a příjezdu záchranářů, ne čas vyproštění.
• Jakou měli výbavu. Zprávy neupřesňují, zda měli vyhledávače, sondy, lopaty nebo lavinový batoh s airbagem.
• Stav sněhové pokrývky. Lavinový profil ani detailní údaje o počasí nebyly zveřejněny.

O české účasti nejsou v dostupných zprávách žádné informace.

Co si z Crestónu odnést pro vlastní túry

Čeští skialpinisté do Patagonie jezdí a tahle nehoda je pro ně spíš varováním před expedičním modelem hor než před jedním konkrétním svahem. Obecné zásady, které shrnuje kanadská lavinová služba Avalanche Canada i evropská stupnice lavinového nebezpečí, platí v Andách stejně jako v Tatrách:

• Varovné signály: čerstvé laviny za posledních 48 hodin, praskliny šířící se od lyží, dutý zvuk sedajícího sněhu, navátý sníh, silné sněžení, prudké oteplení. Jejich absence ale bezpečí nezaručuje, hlavně u dlouhodobě slabých vrstev.
• Chování v terénu: jezdit po jednom, čekat na bezpečných místech, držet rozestupy, vyhýbat se svahům s terénními pastmi pod sebou a mít předem domluvený únikový plán.
• Výbava na těle každého člena: lavinový vyhledávač, sonda a kovová lopata, plus nacvičený postup, jak je použít. Airbag je užitečný doplněk, ne náhrada úsudku.
• Pro odlehlé oblasti navíc: satelitní komunikátor, lékárna, navigace a podle trasy i vybavení pro záchranu z ledovcové trhliny.

Zvláštní pozornost si zaslouží pojištění. Musí výslovně krýt skialpinismus či freeride, horskou záchranu včetně vrtulníku, léčení a převoz domů. Například pojištění Českého horolezeckého svazu zahrnuje záchranné práce s vrtulníkem a kryje horolezectví, alpinismus i lyžování. U každé cesty je ale nutné číst limity a výluky konkrétní varianty, protože v Patagonii může jediný zásah stát víc než celá výprava.

Ani nejlepší pojistka ovšem nezkrátí čtyři hodiny pochodu od silnice. Na Cerro Crestón se v rozhodujících minutách nemohla Juliette Willmann spolehnout na vrtulník ani na profesionály, jen na lidi s lopatami, kteří byli shodou okolností poblíž. Udělali, co mohli. Metr a půl sněhu bylo tentokrát víc, než stihli.