Španělská média po výhře 3:1 nad Českem nešetří kritikou vlastního týmu. Yamalův gól ale označují za ohromující

Před výkopem v Oviedu to vypadalo na slavnostní večer. Santi Cazorla a Juan Mata předali kapitánovi Rodrimu trofej pro mistry světa, aby ji ukázal zaplněnému stadionu Carlos Tartiere. Po šesti minutách vedli domácí po trefě Lamina Yamala, po pětatřiceti minutách už 2:0. Druhý poločas ale vyprávěl jiný příběh. Španělsko ztratilo rytmus a Češi snížili. Pak dokonce dostali míč do sítě podruhé a chvíli to vypadalo na vyrovnání. Výsledek 3:1 z utkání 3. kola skupiny A3 Ligy národů vypadá v tabulce jako rutina. Španělský tisk ho tak ale nečte. A právě v tom rozdílu se skrývá cena českého výkonu.

Hodina dominance a pak zlom

Yamalův gól byl přesně tím, co od něj Evropa čeká, a přesto proti němu nebyla obrana. Podle oficiální zprávy RFEF začal akci zprava, sehrál ji s Danim Olmem, navedl si míč do pravého rohu velkého vápna a vypálil. Mundo Deportivo psal o „ráně jako bičem do šibenice“. El País doplnil, že šlo o typickou Yamalovu levačku na vzdálenější tyč. Všichni vědí, že přijde. Antonín Kinský ji přesto chytit nemohl.

Ve 35. minutě přidal Rodri druhý gól a Španělé měli zápas pod kontrolou. Kinský přitom v první půli ještě několikrát zasáhl, jinak mohlo být skóre vyšší. De la Fuente si mohl dovolit experimentovat: v základní sestavě debutovali Iván Fresneda a Roberto Fernández.

Naléhavé: Uživatelé mobilní aplikace WhatsApp mohou být ve velkých problémech. Podobné typy zpráv vás oberou o peníze

Události247.cz

5 d

O přestávce šli ze hřiště Yamal a Álex Baena, později i Pedri s Olmem. Šlo o plánované řízení zátěže, ale hra domácích se tím rozpadla. Tempo kleslo, z kombinací zmizela přímočarost a Češi začali vyhrávat souboje ve středu pole. V 69. minutě Jiří Sláma zakončil rychlý brejk a dal svůj první reprezentační gól.

Pak přišla pasáž, kterou si Španělé budou pamatovat déle než výsledek.

Vychladnutí, výpadek, nervy

Španělská média nekritizují výhru. Kritizují druhý poločas a volí k tomu nečekaně ostrá slova.

• El País píše o „výpadku“ (desconexión), po kterém Česko dokonce dostalo míč do sítě na 2:2. Konec zápasu označuje za „velmi drsný“ a podle deníku si Španělsko muselo vyhrnout rukávy, aby ho přežilo.
• La Vanguardia shrnuje večer jako „skvělý první poločas a utrpení ve druhém“. Přidává i širší diagnózu: od mistrovství světa Španělsko jen s námahou kontroluje zápas celých 90 minut. V tomto reprezentačním okně neudrželo čisté konto proti Anglii, Chorvatsku a nakonec ani proti Česku.
• Mundo Deportivo v titulku konstatuje, že „Španělsko šetří síly“. V textu ale přiznává, že bez dvou ofenzivních opor tým „vychladl“ a po Slámově gólu „přišly nervy“.
• AS jde v komentáři nejdál a míří na psychiku. Pohodlné vedení proti soupeři, kterého tým považuje za slabšího, podle deníku svádí ke ztrátě intenzity. A intenzita se pak nedá kdykoli znovu zapnout.

Podle nás si Španělé mohou dovolit kritizovat výhru 3:1 právě kvůli tomu, kde dnes stojí. Měřítkem současné generace není vítězství, to se předpokládá. Měřítkem je úplná kontrola zápasu od první do poslední minuty. Když tým, který ještě v létě slavil titul mistrů světa, musí v Oviedu půl hodiny bránit náskok jednoho gólu, je to pro španělský tisk varovný signál, ne drobnost.

De la Fuente: střídání nepomohla

Trenér Luis de la Fuente se za hráče nestavěl a sebekritiku nezlehčoval. Na tiskové konferenci po zápase ocenil první poločas jako velmi dobrý. O druhém řekl, že „střídání nepomohla“. Nevinil z toho kvalitu náhradníků, ale přerušení rytmu a kontinuity hry. Tým podle něj trpěl víc, než je zvyklý, a na této úrovni musí hrát „na hranici dokonalosti“. Každý nesoulad může stát gól nebo celý zápas.

Rotace přitom nebyly rozmar. Španělsko hrálo čtyři zápasy za necelých dvanáct dní. De la Fuente popsal, jak takové okno vypadá v praxi: po zápase návrat domů kolem třetí ráno, další den trénink, v pondělí další cesta. Musí chránit zdraví hráčů a zároveň vyhrávat. Cíl si stanovil jasně: odejít z okna s dvanácti body a s dobrým dojmem.

První část cíle se zatím plní. S druhou je to v Oviedu sporné. Dá se čekat, že tohle dilema bude de la Fuenteho provázet celou sezonu, protože kalendář se uvolňovat nebude.

Půlhodina, kdy se Češi přestali bát

Pro španělský tisk je druhý poločas varováním. Pro českou reprezentaci je zatím nejlepším argumentem, že změna pod Santim Deniou má herní obrysy. Denia je prvním trenérem národního týmu bez československého původu. Do Ligy národů vstoupil s cílem změnit styl a výsledkově zatím nemá nic: tři zápasy, tři porážky, nula bodů. Česko táhne sérii šesti utkání bez výhry, včetně nepovedeného mistrovství světa.

Proti nejsilnějšímu soupeři ale přišla nejlepší česká pasáž. Football Club upozorňuje, že Čechům pomohla střídání a vysoký presink. Tým zahustil prostor, přestal mistry světa jen respektovat a začal je nutit k chybám.

Klíčový okamžik přišel po Slámově gólu. Po standardní situaci Michala Sadílka hlavičkoval Ladislav Krejčí, David Raya míč neudržel a debutant Ryan Naderi ho dorazil do sítě. Rozhodčí Fotias ale okamžitě odpískal faul Lukáše Červa na Robina Le Normanda. O vyrovnání tedy Česko nepřipravil soupeř, ale vlastní přečin. Spor kolem verdiktu prakticky nevznikl. Podle Sport.cz ho čeští hráči, Denia i experti ve studiu ČT sport přijali a trenér Tomáš Janotka mluvil jasně o faulu. Football Club dodává, že rozhodčí měl Červův blok s držením přímo před očima.

Šanci na bod pak definitivně pohřbil Krejčí. V 85. minutě dostal druhou žlutou kartu a v oslabení už Češi neměli sílu na další tlak. Mikel Merino v 89. minutě dorážkou uzavřel skóre.

„Prohrávat u mistrů světa 0:2 a potom mít pocit, že tam jde něco uhrát, bylo neuvěřitelné,“ řekl po zápase Naderi. Denia mluvil o hrdosti na přístup i výkon, o konkurenceschopnosti a dobré reakci ve druhé půli. S cestou, po které tým jde, je podle svých slov spokojený.

Tabulka zatím jeho optimismus nepodporuje. Deniovo poselství je ale jasné: pokud Česko dokáže půl hodiny přehrávat Španělsko, problém není v principech, ale v jejich dotažení přes celý zápas. Paradoxně je to stejná diagnóza, jakou si nad sebou udělali Španělé.

Šanci ukázat, že výkon v Oviedu nebyl náhodou, dostanou Češi hned v úterý 6. října od 20:45 na Wembley proti Anglii. ČT sport utkání vysílá živě. Španělsko hraje ve stejný čas ve Splitu proti Chorvatsku. Zda Yamal nastoupí v základní sestavě, zatím oficiálně potvrzeno není. V tomto okně začal všechny tři zápasy, rozhodne tedy hlavně řízení zátěže.

41, nebo 42? Rekord, který se počítá dvakrát

Španělská série neporazitelnosti je historická, její délka ale závisí na tom, kdo počítá. Guinness World Records eviduje po finále mistrovství světa 19. července 2026 rekord 38 soutěžních zápasů bez porážky, počítaný od 26. března 2024. Po výhrách nad Anglií, Chorvatskem a Českem z toho je 41.

Španělská federace a Flashscore ale uvádějí 42 oficiálních zápasů. Sérii počítají už od semifinále Ligy národů 2023 a přátelskou porážku s Kolumbií z března 2024 neberou v potaz, protože nešlo o soutěžní utkání. Obě čísla jsou správná, každé podle jiné metodiky.

Ať tak či onak, Španělsko je na neprobádaném území. Podle historického přehledu RSSSF měla Itálie sérii 37 zápasů, Argentina 36, Alžírsko a starší španělská generace 35.

Rekordní tým se tedy v Oviedu trápil proti soupeři, který v Lize národů zatím nebodoval. Možná i proto se nad výhrou 3:1 doma tolik mluví o druhém poločase.

Trofej pro mistry světa obešla před výkopem stadion v Oviedu jako symbol jistoty. O dvě hodiny později už se mluvilo o nervech, výpadku a o faulu, bez kterého by se hrálo za stavu 2:2. Pro Španěly je to zdvižený prst. Pro Čechy první důkaz, že i bez bodů se dá odjet z hřiště mistrů světa s respektem.