Roztržka v šatně, rasistická kampaň, bojkot kvůli penězům. Pět příběhů, v nichž se rozpadla důvěra mezi hvězdou a národním týmem, a každý skončil jinak.
Některé odchody byly definitivní. Jiné vypadaly jako konec, ale po výměně trenéra nebo vedení se dveře znovu otevřely. Spojuje je jediné: v určitém momentu se vztah mezi hráčem a reprezentací rozbil natolik, že pokračování bylo nemyslitelné. Roy Keane, Nicolas Anelka, Mesut Özil, Samuel Eto’o, Miroslav Stoch, pět jmen, pět různých spouštěčů, pět různých vyústění. Největší rozdíl mezi nimi není v intenzitě emocí. Je v tom, jestli konflikt rozbil jen vztah jednoho muže s trenérem, nebo odhalil rozpad celého národního týmu.
Keane a Saipan: profesionalita, která spálila mosty
Červen 2002, japonský ostrov Saipan. Irsko se chystá na mistrovství světa a Roy Keane, kapitán a nejlepší hráč generace, se dostává do otevřeného střetu s trenérem Mickem McCarthym. Důvod? Podmínky přípravy, tréninkové hřiště, vybavení, celková profesionalita zázemí. Keane to považoval za nedůstojné. McCarthy to považoval za útok na svou autoritu.
Hádka na týmovém setkání eskalovala do bodu, z něhož nebylo návratu. Keane odletěl domů ještě před zahájením turnaje. Dvaadvacet spoluhráčů pak vydalo jednomyslné prohlášení, že si jeho návrat nepřejí. Irsko přesto došlo až do osmifinále, kde vypadlo se Španělskem po penaltách, a dodnes se vedou debaty, jak daleko by tým s Keanem došel.
Jenže saipanská aféra nebyla definitivní tečkou. Keane se do reprezentace vrátil v roce 2004, když McCarthyho vystřídal Brian Kerr. Definitivní konec přišel až v říjnu 2005, po neúspěšné kvalifikaci na MS 2006. Sám tehdy říkal, že výčitky nemá.
Anelka a Knysna: jak jeden poločas rozložil celou Francii
17. června 2010, poločas zápasu Francie–Mexiko na jihoafrickém MS. Nicolas Anelka podle tehdejších zpráv deníku L’Équipe hrubě urazil trenéra Raymonda Domenecha. FFF hráče vyzvala k omluvě. Anelka odmítl. Následovalo vyloučení z kádru.
A pak se stalo něco, co z individuálního konfliktu udělalo institucionální krizi. Francouzský tým kolektivně bojkotoval trénink na protest proti Anelkovu vyloučení. Ředitel národních týmů Jean-Louis Valentin rezignoval přímo před kamerami. Francie vypadla už ve skupině. Sama FFF dnes tu epizodu označuje za zásadní rozklad mužstva.
Anelka se do reprezentace nikdy nevrátil. Přesné znění jeho urážky zůstalo předmětem soudního sporu; soud v roce 2011 potvrdil, že hádka a urážky měly reálný základ, ale doslovná citace byla právně sporná. Na tom ale nezáleží. Důležité je, že jeden poločasový výbuch spustil řetězovou reakci, která pohřbila celý turnaj.
Özil a DFB: fotka s Erdoğanem jako roznětka
V květnu 2018 se Mesut Özil vyfotil s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem. Následovala vlna kritiky v Německu. O dva měsíce později, po ostudném konci Německa už ve skupině MS v Rusku, Özil zveřejnil třídílné prohlášení, v němž oznámil konec v reprezentaci. Slova byla tvrdá: „rasismus a neúcta“ kvůli tureckým kořenům, obvinění tehdejšího prezidenta DFB Reinharda Grindela, že z něj udělali obětního beránka.
Šlo o kombinaci více faktorů: politické aféry, mediálního tlaku a sportovního propadáku. DFB později připustil chyby v tom, jak situaci komunikoval a jak jasně se měl postavit proti rasistickým reakcím vůči hráči. Özilův odchod ale zůstal definitivní. Nikdy se nevrátil, nikdy necouvl. A v Německu po něm zůstala debata o integraci a identitě, která přesáhla fotbal.
Eto’o a Kamerun: od bojkotu k prezidentskému křeslu
Samuel Eto’o neodešel po jednom výbuchu. Jeho konflikt s kamerunskou federací FECAFOOT byl chronický. V listopadu 2011 hráči odmítli odcestovat na přátelský zápas do Alžírska kvůli nevyplaceným bonusům a startovnému za předchozí miniturnaj v Maroku. FECAFOOT reagovala zákazem na 15 zápasů pro Eto’a.
Eto’o se přesto ještě vrátil. Ale vzorec se opakoval: před MS 2014 v Brazílii vypukl další bonusový spor, hráči hrozili, že neodletí. Definitivní konec reprezentační kariéry oznámil Eto’o 27. srpna 2014.
A pak přišel oblouk, který by si scénárista nevymyslel. V prosinci 2021 byl Samuel Eto’o zvolen prezidentem FECAFOOT, té samé instituce, s níž léta veřejně válčil. Kapitál na to měl právě z pozice rebela, který systém kritizoval zevnitř.
Stoch a Kozák: slovenský příběh bez světových reflektorů
Po EURO 2016 ve Francii došlo k incidentu mezi Miroslavem Stochem a slovenským trenérem Jánem Kozákem. Podrobnosti konfliktu v letadle při návratu z turnaje nejsou ve veřejných zdrojích detailně popsány, ale Kozák sám později řekl, že šlo už o „čtvrtý“ problém se Stochem, a prohlásil další spolupráci za nemožnou.
Rozsah kauzy byl jiný než u předchozích případů; nešlo o světový turnajový kolaps ani o strukturální válku se svazem. Byl to disciplinární a osobní konflikt, uzavřený uvnitř slovenské reprezentace. Stoch měl dveře zavřené přes dva roky. Otevřely se až v listopadu 2018, kdy ho do kádru povolal nový trenér Pavel Hapal. Sám Stoch tehdy na webu SFZ přiznal, že je zodpovědnější, díky věku i tomu, že se stal otcem.
Pět příběhů, jedno společné jádro: hvězdné postavení zvyšuje ochotu jít do otevřeného střetu. Ale ne každý střet má stejné následky. Anelka pohřbil turnaj celé země. Eto’o nakonec převzal instituci, proti které bojoval. A Keane? Ten dodnes říká, že by to udělal znovu.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 7122
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3990
