Šestnáctinásobný mistr světa v šipkách si po léta vyplácel 200 liber týdně, přitom vlastnil desítky nemovitostí a na turnajích vydělal přes 7,6 milionu liber.
Phil Taylor odešel z profesionálního okruhu PDC v lednu 2018, ale nikdy úplně nezmizel. Hrál seniorské akce, občas se ukázal na exhibicích a teprve 20. května 2025 na svém oficiálním webu oznámil definitivní konec. O šestnáct měsíců později stojí před návratem. Na konci listopadu 2026 nastoupí po boku Adriana Lewise na turnaji MODUS International Pairs v Portsmouthu. Důvod? Podle jeho vlastních slov existuje jen hrstka lidí, kvůli nimž by znovu vzal šipky do ruky. Lewis je jedním z nich. Příběh Taylorova comebacku ale začíná jinde, u zvláštního finančního režimu, kterým si po celou kariéru uměle udržoval pocit, že ještě nemá dost.
Dvě stě liber týdně a třicet domů
Podle informací připisovaných deníku SunSport si Taylor během aktivní kariéry vyplácel pouhých 200 liber týdně, v přepočtu zhruba šest tisíc korun. Ne proto, že by neměl víc. Darts Database eviduje jeho kumulativní turnajové prize money na 7 655 754 liber, tedy přibližně 230 milionů korun. K tomu přičtěte sponzorské smlouvy, exhibice a příjmy z nemovitostí; v jednu chvíli prý vlastnil kolem třiceti domů.
Taylorova logika byla prostá: kdo se cítí bohatý, ztrácí ostří. Omezený osobní příjem měl simulovat tlak, který zažíval jako mladý hráč z dělnické rodiny ve Stoke-on-Trent. Nešlo o skromnost pro kamery. Šlo o psychologický mechanismus, uměle vytvořený hlad, který ho nutil trénovat i ve chvíli, kdy mohl klidně přestat.
Hladový lev, nebo výstřednost milionáře?
Je lákavé vidět v tom geniální strategii. Šestnáct titulů mistra světa, 85 hlavních turnajových trofejí a dominance trvající přes dvě dekády, to všechno nahrává narativu, že Taylorův přídělový režim fungoval. Přímý kauzální důkaz ale neexistuje. Víme jen, že teorie existuje a že výsledky existují. Spojku mezi nimi dodává Taylor sám.
Co je doložitelné: jeho přístup je přesným opakem příběhů sportovců, kteří přišli o všechno. Žádná luxusní auta na leasing, žádné krachující restaurace. Místo toho nemovitostní portfolio a disciplinovaný výběr. V jednom z jeho bungalovů ostatně dodnes bydlí Pete Conway, otec zpěváka Robbieho Williamse. Taylor v rozhovoru pro OLBG popsal, že Williamsovi dává průběžné zprávy o zdravotním stavu jeho otce, vztah, který přerostl z nájemního do rodinného.
Cesta zpátky k terči
V srpnu 2026 se v podcastu Smith Brothers Not a Podcast Taylor svěřil, že po odchodu od šipek sklouzl k nezdravému režimu: každý večer vodka, žádný pohyb. Pak přišel zlom. Podle přepisu na DartsNews začal denně trénovat zhruba hodinu u terče, chodil do posilovny, nasadil zdravou stravu, tisíc metrů na veslovacím trenažéru a pět tisíc kroků na běžeckém pásu.
Sám přitom zůstává střízlivý. V září 2026 řekl, že „nemůže porazit dva Luky“, narážka na Lukea Humphriese a Luka Littlera, současné hvězdy PDC, a že si spíš „udrží svoje v hospodské lize“. Jenže pak přišla nabídka, která změnila rovnici.
Lewis, správný formát, správný důvod
Adrian Lewis není náhodný partner. S Taylorem čtyřikrát vyhráli World Cup za Anglii, znají navzájem každý návyk u oche. Když Sky Sports 29. září 2026 potvrdilo comeback, Taylor vysvětlil, že Lewis patří mezi velmi málo lidí, kvůli nimž by se vrátil. Párový formát navíc snižuje individuální zátěž; není to maraton singlových zápasů proti hráčům o generaci mladším.
Turnaj MODUS International Pairs se odehraje 23.–28. listopadu 2026 ve studiu MODUS Super Series v Portsmouthu. Kompletní startovní pole má být zveřejněno 10. října. Podle tiskové zprávy Pluto TV poběží celý turnaj živě a zdarma na této streamovací platformě. Pro české fanoušky to znamená jedinou reálnou cestu; žádná tuzemská televizní stanice MODUS Super Series nevysílá, online přenosy jsou jinak dostupné přes Tipsport pro registrované uživatele.
Jednorázovka, nebo první krok?
Všechny dostupné zdroje směřují k témuž: jde o jednorázový návrat, ne o restart kariéry. Sky Sports výslovně píše, že comeback „pravděpodobně nebude permanentní“. Taylor sám mluví opatrně, Lewis mluví nadšeně, organizátoři mluví marketingově. Realita bude někde mezi.
Podle nás je podstatnější jiná otázka. Ne jestli Taylor vyhraje, ale jestli jeho filozofie hladového lva přežije konfrontaci s realitou: s tělem šestašedesátiletého muže, s generací, která háže průměry, o nichž se mu v devadesátkách nezdálo, a s publikem, které ho chce vidět jako legendu, ne jako poraženého. V Portsmouthu na konci listopadu se ukáže, kolik z toho hladu ještě zbývá.
