Trenér posledního týmu ligy veřejně rozebírá, proč česká posedlost naběhanými kilometry zabíjí fotbalovou inteligenci. A tvrdí, že z téhle cesty neuhne.
Konec září, otevřený trénink v Kunovicích. Jan Jelínek stojí u hřiště, kolem něj pár desítek fanoušků, kteří přišli na pozvání klubu. Trenér mluví víc než obvykle, vysvětluje, co se na trávníku děje a proč. A pak řekne větu, která by se dala přejít jako bonmot, kdyby za ní nestála celá trenérská filozofie: Modrič a Messi hrají tak dlouho proto, že si vybírají správné prostory. Stojí tam, kde mají stát. V české lize se místo toho řeší, kdo kolik naběhal.
Běhej, dej to nahoru
Jelínkova kritika nesměřuje na konkrétní jména ani kluby. Míří na systém. Na způsob, jakým se v Česku čtou data, bez kontextu, s důrazem na objem a intenzitu běhu místo kvality pohybu a práce s prostorem. „Běhej, dej to nahoru,“ parafrázuje v rozhovoru pro iSport typický pokyn z české lavičky. A hned dodává: jak potom můžete chtít, aby hráči měli klid na míči, když na ně celý zápas řvete?
Je to na poměry aktivního ligového trenéra nezvykle přímočaré systémové hodnocení. Jelínek neútočí, ale diagnostikuje. Říká, že česká liga se v přístupu k pohybu hráčů hraje jinak než svět. A že trenéři musí měnit prostředí soutěže, ne jen opakovat zaběhané vzorce.
Co dělá Modrič jinak než průměrný ligový záložník
Jelínek nevytáhl chorvatského a argentinského génia kvůli hvězdnému statusu. Vytáhl je jako důkaz konkrétního principu. UEFA ve svých taktických analýzách opakovaně popisuje, jak Modrič skenuje prostor ještě před kontaktem s míčem, jak jeho přihrávky prolamují obranné linie a jak pouhým přesunem vlastní pozice otevírá prostor spoluhráčům. U Messiho totéž v jiné podobě: pohyb do kapes mezi řadami, dlouhé úseky nízké intenzity, které uspí obránce, a pak přesně načasované zrychlení nebo stažení dovnitř.
Ne běhat víc. Pohnout se ve správný moment.
Přesně tohle chce Jelínek přenést do Uherského Hradiště. Konstruktivní rozehrávku od brankáře, kombinační fotbal, lepší rozhodování ve finální třetině. Brankář Dušan Melichárek i záložník Šimon Slončík už v srpnu potvrzovali, že nový styl jim sedí. Kapitán Michal Trávník před sezonou otevřeně přiznal, že kombinační hra přináší i riziko chyb, ale že právě tak se tým chce prezentovat.
Není v tom sám
Jelínek formuluje věci ostřeji než většina, ale směr jeho kritiky sdílí víc hlasů v českém fotbale. Radek Bejbl mluví o nutnosti vychovávat kreativnější hráče a „otočit kormidlo myšlení“. Pavel Nedvěd říká, že „Španělé vidí fotbal trošku jinak než my“ a řeší detaily, které v Česku často unikají. Teplický trenér Zdeněk Frťala před sezonou volal po odvážnějším a zábavnějším fotbalu.
A pak je tu konkrétní hráčská zkušenost. Sebastián Boháč, který prošel Karvinou pod Davidem Hyským, popsal kontrast doslova: dřív „řezal za obranu“, pod Hyským se naučil pohybovat po hřišti a uklidnil se na míči. Analytik Jakub Kadrnožka jako problém českého fotbalu jmenuje driblink, vedení míče, hru jeden na jednoho i přesnost v útočné třetině. Nejde jen o fyziku. Jde o herní a technicko-taktický deficit.
Čísla, která tlačí zpátky
Tady se ideje střetávají s realitou. Slovácko je po devíti kolech patnácté se čtyřmi body. Další ligový zápas hraje až 11. října v Liberci. Prostor pro „dlouhý proces“ se zužuje s každým kolem.
Zajímavé je, co říkají veřejně dostupné statistiky Chance Ligy:
- 7 vstřelených gólů při xG 8,22, tým si šance vytváří, ale neproměňuje je
- Držení míče 49,7 %, úspěšnost přihrávek 82,7 %, čísla, která na patnáctý tým nejsou špatná
- 99 střel za devět kol, aktivita v útoku existuje
Obránce Michal Kadlec před posledním zápasem s Baníkem přiznal progres ve hře s míčem, ale zároveň pojmenoval dvě brzdy: špatné rozhodování ve finální třetině a pět červených karet za osm kol. Ani sebelepší poziční hra nepomůže, když hrajete v deseti.
Ironií je, že veřejný oficiální žebříček týmových naběhaných kilometrů liga na svém portálu vůbec nezveřejňuje. Jelínek zjevně pracuje s detailnějšími daty, než jaká jsou v českém veřejném prostoru běžně k dispozici. UEFA naproti tomu u elitních soutěží běžně publikuje vzdálenost, rychlost i propojení pohybu s poziční inteligencí. Už v tom je vidět rozdíl v přístupu.
Filozofie, nebo výmluva?
Nejsnazší by bylo Jelínkovy výroky odbýt jako rétorické krytí špatných výsledků. Jenže stopy ukazují jinam. Už 17. června, při startu letní přípravy, klub avizoval posílení analytického zázemí videoanalytikem a přestavbu realizačního týmu včetně zapojení Vlastimila Daníčka. V červencovém přípravném zápase se Zalaegerszegem Slovácko prohrávalo 1:3, a Jelínek ocenil, že hráči i pod tlakem výsledku pokračovali ve stylu, na kterém pracují. To není improvizace po špatném startu. To je plán, který počítá s bolestí.
Otázka zní, kolik bolesti ještě Slovácko unese. Čtyři body po devíti kolech jsou tvrdá měna a liga nečeká na to, až se filozofie propíše do tabulky. Jelínek sám říká, že si vybral složitější cestu, a že z ní neuhne. V říjnovém Liberci se ukáže, jestli jeho hráči už umí nejen správně stát, ale taky správně vyhrávat.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4274
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 2579
