Den před čtyřicátými narozeninami oznámil útočník Lille, že sezona 2026/27 bude velmi pravděpodobně jeho poslední v profesionálním fotbale.
Olivier Giroud seděl 29. září před kamerou L’Équipe a mluvil klidně, bez dramatických pauz. „V hlavě končím na konci sezony,“ řekl. Žádná tisková konference s logem sponzora za zády, žádný emotivní dopis na sociálních sítích. Muž, který za Francii nastřílel 57 gólů ve 137 zápasech, si loučení s kariérou zjevně představuje stejně jako většinu své dráhy, bez efektů, s důrazem na práci.
Kotníky, kolena a kufry, které už nechce balit
Giroud nejmenuje jeden velký důvod. Mluví o několika, a právě ta střízlivost jeho výpovědi dodává váhu. Ozývají se kotníky a kolena, po dvaadvaceti profesionálních sezonách to není překvapení, spíš daň za kariéru, která trvala déle, než kdokoli čekal. K fyzickému opotřebení přidává rodinnou rovinu: manželka a děti potřebují konečně „položit kufry“. Londýn, Milán, Los Angeles, znovu Francie, nomádský život elitního fotbalisty má svou expiraci.
Právě proto odmítá i okamžitý přechod do trenéřiny. Koučování by znamenalo další stěhování, další hotely, další odloučení. Na začátku si umí představit roli televizního experta, později třeba poradce nebo vstup do sportovního vedení klubu. Ale až se rodina usadí.
Konec, který nepřišel ze dne na den
Kdo sledoval Giroudovo léto, nemohl být 29. září překvapený. Už 8. června, v den, kdy mu LOSC Lille prodloužil smlouvu o další rok, mluvil o „velmi pravděpodobně“ poslední sezoně. V červnu se to ještě dalo číst jako diplomatická pojistka. V září je formulace tvrdší, osobnější. Posun od „pravděpodobně“ k „v hlavě končím“ ukazuje, že rozhodnutí dozrálo během léta.
Důležitý je i kontext: Ligue 1 uvádí, že Giroud se stane teprve desátým hráčem v historii soutěže, který nastoupí po čtyřicátých narozeninách. Čtyřicítku slaví 30. září 2026. Hrát v tomto věku ve francouzské nejvyšší soutěži není jen otázka vůle, je to fyzický i mentální výkon, který si zaslouží respekt bez ohledu na počet gólů v aktuální sezoně.
Rekordman, který už rekordmanem není
Giroudovo jméno je navždy spojené se 4. prosincem 2022. V osmifinále mistrovství světa proti Polsku vstřelil svůj 52. reprezentační gól a překonal Thierryho Henryho, do té doby nejlepšího střelce v dějinách Les Bleus. Henry potřeboval 123 zápasů na 51 branek. Giroud ho přeskočil ve svém 117. startu.
Jenže fotbal se nezastaví. Podle oficiálních statistik FFF vede v září 2026 historickou tabulku střelců Francie Kylian Mbappé se 67 góly. Giroud je druhý s 57, Henry třetí s 51. Giroudův rekord vydržel necelé čtyři roky, ale moment, kdy ho vytvořil, zůstává jedním z nejsilnějších obrazů katarského šampionátu.
Zajímavá je ještě jedna spojka: v říjnu 2015 Giroud skóroval za Arsenal proti Bayernu v Lize mistrů, zatímco Petr Čech v bráně vychytal nulu. Dva profíci ze stejné šatny, každý na svém konci kariérního oblouku.
Loučení po svém, ne po cizím
Nejpozoruhodnější na Giroudově konci není to, že přichází, ale jak přichází. Mohl dohrávat v Saúdské Arábii, mohl zůstat v MLS, mohl skončit po zranění uprostřed sezony bez rozlučky. Místo toho se vrátil do Francie, podepsal v Lille, klubu, jehož hodnoty podle vlastních slov sdílí, a dal si rok na to, aby kariéru uzavřel vědomě.
Reprezentační poctu už má za sebou. V březnu 2025 mu 80 tisíc diváků na Stade de France připravilo tifo, čestnou uličku a zápis do Síně slávy. Giroud tehdy řekl, že mu to zůstane v srdci navždy. Teď zbývá posledních devět měsíců v klubovém dresu.
Kariéra, která podle jeho slov „překonala všechny dětské sny“, končí tam, kde to dává smysl, doma, na vlastních podmínkách a s vědomím, že kufry se tentokrát rozbalí naposledy.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6586
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 5164
