Kluby za ně zaplatily miliardy a dostaly šunt. Dvacet nejhorších přestupů v historii anglické Premier League

Když v lednu 2011 Fernando Torres opouštěl Liverpool směrem na Stamford Bridge za 50 milionů liber, Chelsea kupovala nejlepšího útočníka ligy. Dostala ale hráče, který ve 110 ligových zápasech vstřelil dvacet branek. Podle oficiálního webu Premier League to „nebylo dobře utracených peněz“. Torresův případ ale dávno není osamělý. V aktualizovaném žebříčku ESPN z jara 2026 se na prvním místě usadil Mychajlo Mudryk, za ním Antony a Nicolas Pépé. Společný jmenovatel? Astronomická cena zaplacená za ideální verzi hráče, kterou klub nikdy nedostal.

Mudryk: smlouva na 8,5 roku a deset gólů

Chelsea v lednu 2023 přeplatila Mudryka Arsenalu a podepsala s ním kontrakt na osm a půl roku. Fixní částka činila 62 milionů liber, s bonusy mohla stoupnout až k 89 milionům, v přepočtu přes britskou inflaci do srpna 2026 a při kurzu 28,30 Kč za libru jde o strop kolem 2,77 miliardy korun. Za tu cenu Mudryk odehrál 73 soutěžních startů a zapsal deset branek. K tomu přibyl dopingový spor, který jeho situaci v klubu dál zkomplikoval.

Jak Chelsea řeší hráče, kterého nemůže prodat a nechce nasazovat? Hostováním. Od 1. září 2026 je Mudryk na sezonní půjčce v Tottenhamu. Tržní hodnota podle Transfermarktu k 30. květnu 2025 činila pouhých 18 milionů eur. Rozdíl mezi nákupní cenou a aktuální hodnotou je propastný, a smlouva běží dál.

Engizek chce třetí zápas s Jotkem. OKTAGONu poslal jasný vzkaz

MMAmag.cz

Právě teď

Antony, Lukaku a Torres: tři tváře stejného problému

Antony přišel do Manchesteru United v létě 2022 za uváděných 82 milionů liber, tedy zhruba 2,71 miliardy korun v dnešních cenách. Podle výroční zprávy Manchesteru United měl k září 2024 na kontě 83 startů a 15 gólů ve všech soutěžích. V samotné lize to bylo ještě skromnějších 12 branek v 96 zápasech. Brazilec byl typickým trenérským nákupem: Erik ten Hag ho znal z Ajaxu a prosadil jeho příchod za cenu, kterou vedení schválilo. Kontext Manchesteru ale nebyl Amsterdam. Jiné tempo, jiná defenzivní organizace soupeřů, jiný tlak. Po odchodu z United se Antonyho kariéra podle serveru AS začala ve Španělsku oživovat. Což jen potvrzuje, že problém nebyl v talentu, ale v zasazení.

Romelu Lukaku se v srpnu 2021 vracel do Chelsea jako hotový střelec za uváděných 113 milionů eur. Návrat po vrcholu. Lukaku přicházel z Interu, kde exceloval v systému dvou útočníků pod Contem. Na Stamford Bridge ho čekal Tuchel, vysoký pressing a role, která mu nesedla. Výsledek: po dvou sezonách odchod na hostování a následný trvalý přestup za zlomek původní ceny.

Torres zůstává ikonickým případem. Padesát milionů liber z roku 2011 odpovídá v dnešních cenách zhruba 77 milionům liber, tedy asi 2,18 miliardy korun. Dvacet ligových gólů ve 110 zápasech je bilance, která by neobstála ani u hráče za desetinu. Fér je dodat, že Torres v pohárech zanechal velké momenty; jeho gól proti Barceloně v semifinále Ligy mistrů 2012 patří k nejslavnějším okamžikům klubové historie. Ligově ale zůstal flopem.

Od podvodu k systémové chybě

Nejstarší a nejbizarnější případ v žebříčku nemá nic společného s miliardami. Ali Dia se v listopadu 1996 dostal do kádru Southamptonu na základě telefonátu, v němž se údajně někdo vydával za George Weaha a doporučoval svého „bratrance“. Manažer Graeme Souness později přiznal, že během pár minut na hřišti poznali, že Dia „je beznadějný“, ale kvůli marodce ho stejně nasadili. Dia odehrál 53 minut jediného ligového zápasu. Finanční škoda byla minimální. Škoda na reputaci? Nesmazatelná.

Dnešní flopy vznikají jinak. Kluby mají k dispozici video, data, mezinárodní skautingové sítě a právní oddělení. Zopakovat podvod typu Dia je řádově těžší. Jenže moderní selhání bolí víc. Když klub podepíše hráče na osmileté kontrakty za devíticiferné částky, nejde jen o ztrapnění na hřišti. Jde o zablokovaný rozpočet, ztracený prostor v kádru a amortizaci, která se táhne přes několik přestupových oken.

Proč Chelsea vede žebříček hanby

Sedm hráčů v první pětadvacítce: Mudryk, Drinkwater, Lukaku, Fofana, Bogarde, Ševčenko, Kepa. Šest z nich v první dvacítce. Manchester United má v seznamu čtyři jména, Arsenal a Southampton po dvou. Chelsea ale vede s obrovským náskokem.

Důvod není v tom, že by Chelsea skautovala hůř než ostatní. Důvod je v objemu. Chelsea za poslední dvě dekády utratila víc než kterýkoli jiný anglický klub a kombinovala to s nestabilním trenérským vedením. Hráč koupený pro jednoho manažera často přežil dva další a v žádném systému nenašel roli. Kepa Arrizabalaga přišel jako nejdražší brankář historie za 72 milionů liber, a během tří let se stal náhradníkem. Winston Bogarde v letech 2000–2004 odehrál za Chelsea jedenáct zápasů a odmítl odejít, protože měl lukrativní smlouvu. Různé dekády, stejný vzorec: klub platí za projekci a nedokáže řídit důsledky, když se nenaplní.

Největší přestupový propadák nevzniká tehdy, když klub koupí špatného hráče. Vzniká tehdy, když zaplatí cenu za jeho nejlepší možnou verzi, a okamžitě ji požaduje v prostředí, které tu verzi neumí vytvořit. Chelsea to za poslední dvě dekády dokázala sedmkrát. A počítání ještě nemusí být u konce.