Mistr světa Krejčík se klaní trenéru Růžičkovi. Nebýt jeho, nikam jsem se nedostal

Jakub Krejčík to řekl poprvé v únoru 2013 pro Naši Prahu, tehdy jako čerstvý reprezentant. A říká to znovu v roce 2026, tentokrát pro Hokej.cz, s mistrovskou medailí v kapse a céčkem asistenta kapitána na dresu Sparty. Mezi oběma výroky leží třináct sezon, desítky klubových i reprezentačních zápasů a jeden světový titul, a přesto je jádro sdělení totéž: Růžička mu věřil, když mu nikdo věřit nemusel, a tím mu otevřel dveře ke všemu, co přišlo potom.

Z útočníka na obránce přes Kladno

Krejčíkova cesta k hokeji nebyla přímočará. V dorostu Slavie se pokoušel prosadit jako útočník, jenže konkurence ho vytlačila. Odešel do PZ Kladno a tam přišel zásadní obrat, přesun na modrou čáru. Nová pozice mu sedla, ale sama o sobě by nestačila. Klíčový moment nastal, když se vrátil pod křídla Slavie a trenér Vladimír Růžička ho vytáhl mezi seniory.

Růžička neudělal jen to, že mladého beka posadil na střídačku áčka. Nasadil ho do play-off, svěřil mu velké minuty a (což Krejčík zdůrazňuje opakovaně) „hned ho neposadil“, když udělal chybu. Pro hráče, který teprve hledal sebevědomí na nové pozici, to byl rozdíl mezi kariérou a slepou uličkou.

Kopřivová rozsekla mýtus o Jágrovi. Od hokejové legendy prý nedostala ani korunu a všechno si vybudovala sama

SportyŽivě.cz

7 h

Výrok, který přežil třináct let

V roce 2013 to Krejčík formuloval jako poděkování trenérovi, který ho vytáhl do áčka a podržel. V roce 2026 jde ještě dál, dotahuje Růžičkovu důvěru až ke zlatu na domácím mistrovství světa v Praze. Nejde tedy o nově vyrobenou historku pro kamery ani o nostalgickou vzpomínku po sezoně. Je to konzistentní linka, kterou Krejčík drží celou kariéru.

Zajímavé je, jak Růžičku popisuje: emotivní kouč, u něhož „nebylo jasné, na čem člověk je“, ale zároveň trenér, který mladému hráči dal prostor růst přes chyby. Tahle kombinace nepředvídatelnosti a důvěry zjevně fungovala. Přinejmenším pro jednoho obránce, který si z ní odnesl návyk nevzdávat se po prvním zaváhání.

Energie z Prahy do sparťanské kabiny

Když Krejčík mluví o mistrovském titulu z roku 2024, nevypráví o individuálních výkonech. Mluví o týmové energii, o tahu za jeden provaz, o tom, že forma mužstva gradovala bez výrazného krizového momentu. A právě tuhle zkušenost se snaží přenést do Sparty.

Pod novým trenérem Patrikem Augustou, který převzal tým pro sezonu 2026/2027, Krejčík funguje jako jeden z asistentů kapitána. V kabině mluví o „zdravé atmosféře“ a o tom, že přicházel do známého prostředí, s řadou spoluhráčů už dřív hrál, takže nemusel budovat vztahy od nuly. Augustova vize staví na rychlosti, přímočarosti a obětavosti. Krejčík k tomu přidává vlastní důraz: chce, aby se bojovnost z loňského play-off přenesla do celé základní části, ne jen do vyřazovacích bojů.

Důvěra, kterou vrací dál

Příběh o Růžičkově důvěře má ještě jednu rovinu. Krejčík dnes sám chválí šestnáctiletého Matyáše Michálka, „strašně šikovný“, s přehledem a komplexností neobvyklou na jeho věk. Výslovně dodává, že by si mladík zasloužil šanci v extralize. Je v tom echo toho, co sám zažil: starší hráč nebo trenér, který řekne „tohle zvládneš“, může změnit trajektorii kariéry.

Michálek po úspěšném MS U18 sám zmiňoval pomoc Ladislava Šmída, nového Augustova asistenta. Kruh se uzavírá, důvěra putuje z generace na generaci, od Růžičky přes Krejčíka až k dalšímu mladému obránci, který teprve hledá své místo.

Krejčík dnes nemusí nikomu dokazovat, že si místo v extralize zaslouží. Ale stále ví, kdo mu ho poprvé otevřel. A právě tahle paměť, vědomí, že kariéra nestojí jen na talentu, ale i na člověku, který vám v pravou chvíli věří, z něj dělá lídra, jakého Sparta pro Augustovu éru potřebuje.