Nejvyšší soud zrušil klíčovou část rozsudků, které žalobu Sparty zamítly, a vrátil do hry 31,1 milionu korun s příslušenstvím.
15. září se na úřední desce Nejvyššího soudu objevil rozsudek, který mění pravidla hry nejen pro pražský hokejový klub, ale potenciálně pro každou českou firmu, jejíž statutáři si přes vlastní společnosti účtují za práci, kterou měli dělat z titulu funkce. HC Sparta Praha žaluje své dva bývalé členy představenstva, Petra Břízu a Martina Ferduse, o náhradu škody. Dva nižší soudy jí nevyhověly. Nejvyšší soud teď říká: zkoumali jste špatnou otázku.
Co přesně Nejvyšší soud rozhodl
Nejprve to, co nerozhodl. Bříza s Ferdusem zatím nikomu nic nedluží. Nejvyšší soud jim nepřikázal zaplatit ani korunu. Co udělal, je procesně zásadnější: zrušil zamítavé rozsudky Městského soudu v Praze i Vrchního soudu v rozsahu 31 132 560 korun a celou věc vrátil zpět na Městský soud k novému projednání.
Původní žaloba z února 2020 mířila na 33,9 milionu. Po částečném zpětvzetí zůstalo 32,5 milionu. Z toho Nejvyšší soud vyřadil 700 tisíc za užití Břízových osobnostních práv; tam přijal závěr, že šlo o legitimní využití práv nesouvisejících s výkonem funkce. Dalších 680 tisíc ponechal stranou, protože nižší soudy je prohlásily za promlčené a dovolání proti této části nebylo přípustné. Zbytek, oněch 31,1 milionu, se vrací na start.
Model „najali sami sebe“
Jádro sporu tvoří smlouvy, které Sparta za Břízova vedení uzavřela se dvěma firmami: REINPO KAPITAL a GSB. Obě byly propojené s žalovanými. A právě tady začíná problém, který Nejvyšší soud identifikoval jako klíčový.
REINPO měla pro Spartu zprostředkovávat marketingové partnery, Billu, Mastercard, Louda Auto, Merkur a další. Za to inkasovala provize. Zároveň na základě příkazní smlouvy zajišťovala správu nemovitostí, údržbu a facility management. GSB zase podle smlouvy z ledna 2014 vykonávala „komplexní organizační činnost“ spojenou s brankáři mládežnických kategorií a konzultační služby.
Problém? Členové představenstva převedli činnosti spadající do jejich působnosti na firmy, které ovládali, a pak je pro tyto firmy osobně vykonávali. Za úplatu. Nejvyšší soud to pojmenoval přímo: nelze považovat za souladné s péčí řádného hospodáře, když statutáři delegují vlastní práci na propojené subjekty a pak si za ni nechají platit.
Proč nižší soudy viděly věc jinak
Městský soud žalobu zamítl v listopadu 2024. Šel dokonce tak daleko, že ji označil za šikanózní výkon práva. Na meritu věci pak postavil závěr, že REINPO i GSB poskytly odpovídající plnění, ceny byly obvyklé a Sparta z kontraktů ekonomicky profitovala. Vrchní soud v srpnu 2025 sice od teze o šikanóznosti ustoupil, ale převzal hlavní logiku: smlouvy byly v běžném obchodním styku, orgány o nich věděly, klub rostl.
Nejvyšší soud tuhle argumentaci smetl. Řekl, že pozdější ekonomická prosperita společnosti sama o sobě nevylučuje porušení péče řádného hospodáře. Rozhodné není, zda Sparta vydělávala. Rozhodné je, zda existoval rozumný, z pohledu klubu ex ante obhajitelný důvod zadávat tyto činnosti propojeným firmám, a zda je žalovaní fakticky nevykonávali sami.
Městský soud teď musí znovu prověřit, kdo služby reálně odváděl, vypořádat rozporné znalecké posudky včetně výslechů znalců a posoudit celý mechanismus optikou loajality, ne výsledku.
Proč případ přesahuje hokej
Bříza není jen žalovaný v civilním sporu. Je sparťanská legenda: čtyři tituly jako brankář, jeden v manažerské roli, od roku 2010 předseda představenstva, od roku 2016 majitel klubu. V květnu 2019 prodal Spartu skupině Kaprain. Právě nový vlastník pak žalobu podal.
Reputační rovina je citlivá, ale důležitější je právní dopad. Nejvyšší soud formuloval obecné pravidlo, které není vázané na hokej ani na sport. Opřel se přitom o starší judikaturu k odpovědnosti statutárních orgánů, podle níž člen představenstva odpovídá za řádný výkon funkce, nikoliv za výsledek podnikání. Tím vytvořil argumentační základ použitelný v každém případě, kde si manažer přes vlastní firmu účtuje za práci, kterou má dělat ze své pozice.
Co bude dál
Spor se vrací na Městský soud v Praze. Sparta může vyhrát, ale ještě nevyhrála; musí prokázat, že mechanismus „najatí sebe sama“ skutečně fungoval tak, jak tvrdí. Bříza s Ferdusem mohou znovu uspět, pokud se ukáže, že činnosti reálně vykonával někdo jiný nebo že outsourcing měl obhajitelný důvod. Na pozadí běží i druhá právní fronta: Bříza s Ferdusem žalovali kupující stranu z akciové smlouvy o totožnou částku, Městský soud jejich nárok zamítl jako předčasný.
Pravomocný verdikt je zatím v nedohlednu. Ale pravidlo, které Nejvyšší soud vyslovil, už platí teď, a týká se každého, kdo sedí v představenstvu a zároveň fakturuje přes vlastní firmu.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 8737
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4330
