Luděk Mikloško zemřel v pondělí 14. září 2026. O den později vynesl jeho dres na trávník West Hamu Tomáš Souček – sám zraněný, v civilu, uprostřed hřiště.
Cesta mezi tyče
Součkova role v ceremonii měla přesný choreografický oblouk. Záložník přešel s dresem přes celé hřiště, zastavil se na brankové čáře a vstoupil mezi tyče, do prostoru, který osm sezon patřil Mikloškovi. Tam dres položil za síť. Obě mužstva stála v řadě s černými páskami na pažích, na stadionových obrazovkách svítila Mikloškova podobizna s letopočty 1961–2026 a tribuna London Stadium odpověděla minutou potlesku.
Proč právě za bránu? Oficiální vysvětlení organizátoři neposkytli. Symbolika je ale průhledná: brankářský dres s jedničkou, uložený za sítí, v níž Mikloško chytal 318 soutěžních zápasů. Těžko vymyslet tišší a přesnější rozloučení.
Proč zrovna Souček
Souček nebyl jen náhodný krajánek, který se nabídl. Od příchodu do West Hamu v lednu 2020 se stal nejviditelnějším českým hráčem v historii klubu po Mikloškovi samotném. Trenér Nuno Espírito Santo ještě 10. září 2026 vysvětloval médiím, že Souček zvládá jen části týmových tréninků a pracuje individuálně s kondičním koučem. Na hřiště se tedy dostal nikoli jako fotbalista, ale jako nositel paměti, současná česká tvář klubu, která symbolicky přebírá štafetu od té historické.
Zda nápad s dresem vzešel přímo od Součka, nebo šlo čistě o klubovou režii, veřejně nikdo neupřesnil. Jisté je, že West Ham po oznámení úmrtí avizoval dvě pietní příležitosti: tuto bezprostřední před Fulhamem a dedikovaný domácí ligový zápas proti Queens Park Rangers 9. října 2026. Součkova role v první z nich ale přesáhla formální rámec černých pásek a minuty ticha. Byla osobní.
Kultovní hrdina, ne jen bývalý hráč
Reakce stadionu nebyla zdvořilostní. Mikloško ve West Hamu působil ve dvou velkých kapitolách, jako brankář v letech 1990–1998 a po návratu jako trenér brankářů mezi lety 2001 a 2010. Klub ho i po dekádách označoval za „kultovního hrdinu“ a fanoušci to potvrzovali činy, ne jen slovy.
Už v prosinci 2024 Mikloško na klubovém webu West Hamu zveřejnil článek nazvaný „Můj největší boj“, v němž popsal tříletý boj s rakovinou a rozhodnutí ukončit další léčbu ve prospěch kvality zbývajícího času. V únoru 2026 na to fanoušci reagovali sbírkou přes 130 tisíc korun na speciální tifo, které bylo odhaleno před domácím zápasem s Bournemouthem. Pieta před Fulhamem tedy nebyla izolovanou reakcí na čerstvý šok. Navazovala na měsíce, během nichž se celá komunita kolem klubu připravovala na nevyhnutelné.
Poslední dny v Baníku
Zatímco Londýn se loučil, v Ostravě truchlili jinak. Baník ve svém nekrologu uvedl, že Mikloško působil na Bazalech jako sportovní ředitel a člen představenstva „do posledních dní“. Ještě v červnu 2026 veřejně vysvětloval trenérskou změnu a skladbu kádru; majitel klubu Václav Brabec tehdy říkal, že další sportovní kroky bude oznamovat právě Mikloško. Neodešel do ústraní. Řídil klub, dokud mohl.
Právě ten kontrast, funkcionář ponořený do každodenních starostí ligového mužstva a zároveň člověk, který věděl, že mu zbývá málo času, dává celému příběhu rozměr, který přesahuje fotbalovou statistiku.
Co přijde dál
9. října, kdy West Ham přivítá QPR, má proběhnout druhá, dopředu plánovaná vzpomínka. Její přesná podoba zatím nebyla zveřejněna. Po tom, co Souček předvedl před Fulhamem, bude laťka vysoko.
Zelený dres s jedničkou zůstal ležet za sítí ještě chvíli po výkopu. Pak ho někdo z pořadatelů opatrně sebral. Mikloškova branka byla zase prázdná, tentokrát nadobro.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 7371
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 3791
