Budapešť, 12. září 2026. Oštěp Haruky Kitagučiové přistál na metě 68,92 metru, o metr a půl dál než cokoli, co kdy hodila.
Když se japonský národní rekord rozsvítil na výsledkové tabuli budapešťského stadionu, vedle rozběhové dráhy stál muž, jehož vlastní světový rekord 98,48 metru drží už přes tři dekády. Jan Železný tentokrát neházel. Radil. A jeho rada, podle citace převzaté přes Track & Field News, zněla po prvním pokusu prostě: „Zůstaň soustředěná a drž oštěp rovně. Délka přijde.“ Přišla. Kitagučiová ovládla World Athletics Ultimate Championship a inkasovala prémii 150 000 dolarů, tedy zhruba 3,4 milionu korun. Jenže peníze jsou jen číslo na účtu. Důležitější je jiné číslo: 68,92 metru ji posunulo na dělené 10. místo historických tabulek ženského oštěpu, pouhých 3,36 metru za světovým rekordem Barbory Špotákové z roku 2008.
Dva svěřenci, dva průlomy
Budapešť nebyla Železného první trenérskou explozí na nejvyšší úrovni. O šestnáct měsíců dříve, 16. května 2025, hodil Ind Nírádž Čopra na Diamantové lize v Dauhá 90,23 metru, svůj první hod přes devadesátimetrovou hranici. Třetí pokus, třetí série, a indický olympijský vítěz se ocitl v klubu, kam se většina oštěpařů nikdy nepodívá.
Položme vedle sebe obě jména:
- Čopra – 90,23 m, Dauhá, květen 2025, první kariérní hod přes 90 metrů.
- Kitagučiová – 68,92 m, Budapešť, září 2026, japonský rekord a zlepšení osobního maxima o 1,54 metru.
Dva různí atleti, dvě různé sezony, dvě různé biomechaniky. A jeden trenér, který u obou našel místo, kde se dá přidat.
Co přesně Železný změnil
U Čopry popsaly sekundární zdroje čtveřici technických úprav spojovaných s přechodem pod Železného vedení: rychlejší rozběh, plynulejší zkřížený krok, silnější blok odhodové nohy a omezení vychylování těla doleva. Zní to jako učebnicový výčet, ale v praxi jde o milimetry v načasování a centimetry v postavení kyčle, rozdíl mezi 88 a 90 metry.
U Kitagučiové byla situace složitější. Přicházela po sezoně 2025, kterou poznamenalo zranění pravého lokte a psychicky náročný nepostup z kvalifikace domácího mistrovství světa v Tokiu. Železný v rozhovoru pro japonský magazín Gekkan Rikudžó popsal, že pracovali na nižší poloze pravého lokte, natažení paže, pozici ramene a stabilitě celého odhodu. Klíčovým cílem byl návrat rychlosti paže, kterou u ní obdivoval už v juniorském věku. Jinými slovy: nestavěl novou techniku, ale vracel tu původní, jen s lepším přenosem síly přes záda.
Cesta od Domažlic na Julisku
Kitagučiová nebyla žádná nováčka českého atletického prostředí. Od roku 2018 trénovala pod Davidem Sekerákem, často přímo v Domažlicích. Pod jeho vedením vyhrála mistrovství světa v Budapešti 2023, olympiádu v Paříži 2024 i seriál Diamantové ligy ve dvou po sobě jdoucích ročnících. Jenže sezona 2025 přinesla zlom: sezónní maximum pouhých 64,63 metru, zranění a zklamání na domácí půdě.
Po konci spolupráce se Sekerákem oznámeném na webu Atletika.cz Kitagučiová sama vysvětlila, že zahraniční trénink byl její dlouholetou touhou. Kontaktovala Železného, absolvovala s ním kemp v Jižní Africe a rozhodla se požádat o spolupráci. Před první soutěží sezony 2026 na tiskové konferenci Japonské atletické federace řekla, že chtěla poznat, co si o ní Železný myslí a kam ji chce směřovat. Trénink popsala jako základní, ale výrazně explozivnější než dřív.
Vstup do sezony pod novým koučem nebyl oslnivý. Výsledky zpočátku zaostávaly. Ale technická přestavba potřebovala čas, a ten se vrátil v Budapešti.
Železný jako trenér: už ne výjimka, ale vzorec
Železného institucionální základnou zůstává Armádní sportovní centrum Dukla Praha na pražské Julisce, kde je veden jako trenér hodu oštěpem. Žádný tajný recept ve veřejných zdrojích nenajdete, spíš opak: důraz na explozivní základy, individuální technické detaily a psychologicky střídmé vedení. Žádné velké řeči, žádné revoluční metody. Jen precizní čtení pohybu a schopnost říct ve správný moment správnou větu.
Dva doložené výkonnostní skoky u dvou globálních hvězd různého pohlaví, různé národnosti a různé biomechaniky, to už není náhoda. Čopra překročil devadesátku, Kitagučiová se vyšplhala na dělené 10. místo historických tabulek. Železný sám v červnu 2026 mluvil o realistickém cíli 70 metrů pro svou japonskou svěřenkyni. Po Budapešti Kitagučiová zmínila Asijské hry v Aiči jako další metu a přiznala, že ve druhé části sezony hází s velkou sebedůvěrou.
Světový rekordman, který skončil závodní kariéru jako legenda, si teď buduje druhou, trenérskou. A ta má zatím jednu vlastnost, kterou sdílí s jeho vlastními hody: letí dál, než většina čekala.
Zajímavosti
|
PŘEČTENÍ: 7642
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 7157
