Pardubický boss připravil pro šampiony překvapení po vzoru NHL. Jde o gesto, které česká extraliga nezná.
Když Roman Červenka 28. dubna 2026 skóroval v prodloužení šestého finále v Třinci a zajistil Dynamu sedmý ligový titul, následovaly šampaňské, medaile a jízda s pohárem po pardubickém náměstí. Pět měsíců nato přidává investor a předseda dozorčí rady Petr Dědek další kapitolu oslav, individuální pamětní prsteny pro každého hráče mistrovského kádru. Inspirace? Výslovně NHL, kde Stanley Cup provází právě ceremoniál s prsteny. V české extralize ale podobný rituál nemá ustálený precedent. A právě to je na celé věci nejzajímavější.
Prsten místo medaile
Informaci o existenci prstenů přinesl Sport.cz v pondělí 14. září 2026. Podle dostupných údajů jde o „pamětní mistrovské prsteny“ určené jako poděkování hráčům za jarní tažení play-off. Detailní podoba (materiál, osazení, gravírování) zatím zveřejněna nebyla. Klub zjevně drží moment překvapení: hráči mají prsteny spatřit až při sobotním slavnostním předání. Výrobce ani cenu zakázky Dynamo neprozradilo. Potvrzeno je zatím jen to, že prsteny dostanou hráči; zda se ceremoniál rozšíří i na realizační tým nebo vedení, veřejně doložené není.
Proč to není jen šperk
Prsteny samy o sobě jsou drobnost. Zajímavější je kontext, do kterého zapadají. Dědek vstoupil do pardubického hokeje na jaře 2020 a od té doby systematicky buduje kolem Dynama identitu, která přesahuje led. V červencovém rozhovoru na klubovém webu mluvil o nastavování celé organizace, od marketingu přes komunikaci až po ambici patřit mezi nejlepší kluby v Evropě. Kolekce Mistři 2026 ve fanshopu, předsezonní autogramiády v obchodním domě Grand, důraz na vizuální identitu v červeno-zlaté a tmavomodro-zlaté; to všechno jsou střípky stejné mozaiky.
Prsteny do ní přidávají rituál. V NHL je předání mistrovského prstenu událost, kterou sledují kamery a která posiluje pouto mezi hráčem a organizací. V české extralize se tituly tradičně slaví pohárem, medailemi a městskou oslavou. Individuální artefakt s ambicí zámořského ceremoniálu? To je krok, který se v tuzemské komunikaci klubů běžně neobjevuje.
Titul, který čekal čtrnáct let
Váhu gestu dodává i to, co mu předcházelo. Pardubice čekaly na titul od roku 2012. Finálová série proti Třinci skončila 4:2 na zápasy, rozhodující šestý duel měl skóre 5:4 po prodloužení. Červenkův gól zpečetil sedmý titul v klubové historii a čtvrtý v éře samostatné extraligy. Dynamo přitom hraje nejvyšší soutěž nepřetržitě od roku 1950 jako jediný český klub bez jediného sestupu. Šest let Dědkova budování vyvrcholilo na ledě, prsteny teď mají ten moment zhmotnit do předmětu, který hráč drží v ruce ještě za dvacet let.
Obhajoba jako další kapitola
Předsezonní článek Dynama otevřeně přiznává, že klub v celé své historii titul nikdy neobhájil. Sezona 2026/2027 je tedy pokusem o něco, co pardubický hokej ještě nezažil. Prsteny v tomhle světle nejsou tečkou za příběhem, ale vykřičníkem na konci první věty. Symbolicky říkají: tohle byl začátek, ne vrchol.
Dědek si zjevně uvědomuje, že velkoklubová identita nestojí jen na kádru a rozpočtu. Stojí na rituálech, které fanoušci i hráči přijmou za své. Jestli se pardubické prsteny stanou tradicí, nebo zůstanou jednorázovým gestem, ukáže až další titul. Nejdřív ho ale musí někdo obhájit.
