Česká tenisová hvězda Bedáňová popsala, jak ji táta mlátil. Chtěl nade mnou mít moc

Malá holka utíká po kurtu. Za ní běží otec. Dohoní ji, bije ji. Scénu popsala sama Bedáňová ve své výpovědi pro Bez frází, a není to vzpomínka na jednorázový výbuch. Je to obraz, který se opakoval celé roky, od dětství až do konce dospívání. Facky, ponižování, absolutní kontrola. A vedle toho výsledky, které česká tenistka málokdy zopakuje: čtvrtfinále US Open, top dvacítka světa. Příběh Bedáňové není jen o tom, co se dělo za zavřenými dveřmi. Je o tom, jak se násilí může uvnitř vrcholového sportu stát metodou, která současně vyrábí výsledky i škody.

Systém, ne výbuch

Jan Bedáň nebyl otec, který občas ztratil nervy. Podle Bedáňové měl „životní plán“ a dcera v něm figurovala jako ústřední projekt. Cíl: světová jednička. Prostředky: dril od rána do večera, minimální pochvaly, záměrné „držení při zemi“ i po velkých výhrách. A fyzické násilí.

V rozhovoru pro Denník N Bedáňová řekla přímo: „U otce byly i facky součást strategie.“ Nejednal v afektu. Věřil, že ji tím posouvá. Že ponížení po prohraném setu je motivace. Že strach je palivo.

Stačil jeden pohled a lidé chtěli odejít z místnosti. Kopecký zahrál cholerika tak dobře, že ho dodnes nikdo nepřekonal

VIPživot.cz

Právě teď

Nejtvrdší scény se odehrávaly mimo veřejný dohled, když byli sami na tréninku, v Německu, kam se rodina přestěhovala kvůli lepším podmínkám. Navenek bylo vidět extrémní nároky a tvrdý režim. Uvnitř byla holka, která si při bití kryla rukama obličej a schoulila se do klubíčka.

Šestnáctá na světě, a cena za to

Sportovní čísla jsou nesporná. Podle oficiálního profilu WTA dosáhla Bedáňová kariérního maxima na 16. místě světového žebříčku. V roce 2001, v sedmnácti letech, prošla na US Open až do čtvrtfinále. Byla jedním z největších českých tenisových talentů přelomu tisíciletí.

Jenže s tenisem skončila ve dvaadvaceti. S podlomeným zdravím, s bulimií, kterou tajila, s myšlenkami, o kterých se mluví těžko. Paradox jejího příběhu je brutálně jednoduchý: člověk, který ji dovedl na světovou úroveň, byl tentýž člověk, který ji systematicky ničil. A ona to ví. V pozdějších rozhovorech o otci mluví jako o „géniovi“, který měl detailní plán a skutečně rozuměl tenisu. Zároveň ho popisuje jako tyrana. Obě věci platí současně, a právě v tom spočívá jádro její ambivalence.

Proč o tom mluví znovu

Aktuální zářijový díl KANÁR+ na CANAL+ Sport není první veřejnou zpovědí. Bedáňová téma otevřela nejméně od roku 2021, v pořadu Bez frází, v rozhovoru pro Denník N, na Radiožurnálu. Konzistence výpovědi napříč lety a médii je přitom pozoruhodná: detaily se opakují, linka se nemění.

Sama vysvětluje, že mluví kvůli ostatním. Kvůli dětem a mladým sportovcům, kteří zažívají totéž a myslí si, že je to normální. Že tvrdý trenér prostě bije. Že to k vrcholovému sportu patří. Nepatří. Ale uvnitř systému, kde se měří jen výsledky, se hranice mezi drilem a týráním rozmazává snadno.

Jan Bedáň zemřel nečekaně v říjnu 2017 ve věku šedesáti šesti let. Bedáňová mu podle vlastních slov odpustila. Ne jednoduše, ne naráz, ale odpustila. Dnes se snaží pochopit, co ho k tomu vedlo. Říká, že nejednal ze zlosti, ale z přesvědčení. To jeho chování neomlouvá. Ale jí to pomáhá žít dál.

Co se od té doby změnilo, a co ne

Příběh Bedáňové přirozeně vyvolává otázku: kde byl systém? Kdo z českého tenisového prostředí věděl a nezasáhl? Přímá odpověď neexistuje. Veřejně doložené jsou hlavně její pozdější osobní výpovědi, ne prokázané selhání konkrétních osob nebo institucí.

Něco se ale posunulo. Národní sportovní agentura v lednu 2025 představila Národní etický kodex sportu a od května téhož roku funguje pozice národního safeguarda, kontaktního místa pro prevenci psychické i fyzické újmy ve sportu. Na stránkách Českého tenisového svazu je veřejně dostupná organizační struktura, ale samostatný rozcestník pro oběti tam v otevřených zdrojích zatím viditelný není.

Pro mladé sportovce a jejich okolí dnes existují konkrétní cesty, kam se obrátit:

• Linka bezpečí — anonymně, bezplatně, nonstop na čísle 116 111 (pro děti a studenty do 26 let)
• Národní safeguard při NSA — kontakt pro bezpečné sportovní prostředí a řešení újmy či zneužívání moci ve sportu

Škody, které přesahují kurt

Bulimie, tajné zvracení, pochybnosti o vlastní hodnotě. Bedáňová v pozdějších rozhovorech přiznala, že zvažuje, zda by vůbec zvládla být dobrou matkou, zda v ní nezůstalo příliš z otcova modelu. Škoda nebyla jen sportovní. Byla identitní.

A přesto tenis pořád miluje. Pořád o něm mluví s vášní, která nedává smysl, dokud si člověk neuvědomí, že kurt byl pro ni současně místem utrpení i jediným prostorem, kde excelovala. Kde měla hodnotu, byť ji otec odmítal přiznat.

Bedáňová neříká, že by svou kariéru nechtěla. Říká, že neměla stát tolik. A že takových rodičů-trenérů je víc. Jen se o tom nemluví.