Limberský přiznal, že si řidičák koupil, fyzicky u zkoušky nebyl. Gesto s volantem po nehodě nebyl jeho nápad

V epizodě talkshow Na kafeečko, publikované 8. června 2026 na Streamu, seděl David Limberský vedle manželky Lenky a mluvil způsobem, jaký u něj fanoušci příliš neznají: bez úsměvu, s odstupem člověka, který si po kariéře skládá účet. Dvě přiznání, která v rozhovoru zazněla, nejsou bombou, která by převrátila jeho obraz. Spíš ho dokreslují. A právě v tom je jejich síla: ukazují, jak snadno se v bublině profesionálního fotbalu normalizují věci, které zvenčí vypadají neobhajitelně.

Řidičák za 1 700 eur a bez jediné jízdy

Někdy kolem let 2002–2003, tedy ve svých osmnácti devatenácti, zaplatil Limberský přes manažera zhruba 1 700 eur (v tehdejším přepočtu asi 50 tisíc korun) za to, aby řidičský průkaz dostal, aniž absolvoval zkoušku. Kdo přesně peníze převzal a kde byl průkaz formálně vydán, ve veřejně dostupných materiálech z epizody nezaznělo. Podstatné je něco jiného: mladý profesionální fotbalista si pořídil doklad, který ho opravňoval řídit, prostřednictvím paralelního kanálu, jenž v raných dvoutisících zjevně fungoval.

Dnes, po více než dvaceti letech, je věc s vysokou pravděpodobností trestněprávně promlčená. Pokud by se posuzovala podle tehdy účinného trestního zákona č. 140/1961 Sb., například jako podplácení podle § 161 nebo padělání veřejné listiny podle § 176, promlčecí doba činila tři až pět let. Dávno uplynula. Limberský tak riskuje maximálně reputační škodu, a i ta je po tolika skandálech spíš další vrstvou známého portrétu než šokem.

Vypínáte systém start-stop? Nejen, že máte pak vyšší spotřebu, ale riskujete i problémy s pojistkou a technickým průkazem

AutoŽivě.cz

3 h

Gesto, které odpálilo víc než bouračka

Září 2015. Limberský krátce předtím bourá pod vlivem alkoholu. Klub reaguje tvrdě, zbavuje ho kapitánské pásky, uděluje rekordní interní pokutu. Média zuří, veřejnost odsuzuje. A pak přijde zápas v Příbrami.

Cestou autobusem na utkání sedí vedle Limberského František Rajtoral. Podle Limberského vlastní knihy Byla to jízda i podle dřívějšího rozhovoru pro Radiožurnál Sport právě Rajtoral přišel s nápadem, že by po gólu mohl „kroutit volantem“. Černý humor kabiny, vtip pro spoluhráče. Limberský dal gól a udělal to. Jenže co v autobusu znělo jako interní recese, na kamerách vypadalo jako výsměch veřejnosti dva dny po řízení v opilosti.

FC Viktoria Plzeň se od gesta okamžitě distancovala. V oficiálním vyjádření klub řešil nejen reakci fanoušků, ale výslovně i dopad na partnery a sponzory. Limberský sám v knize přiznává, že právě gesto „nadzvedlo i některé sponzory Viktorky“ a že „tohle už bylo moc“. Paradoxně: právní problém představovala nehoda, ale reputační bombu odpálilo třívteřinové gesto rukou.

Bublina, ve které se všechno zdálo normální

Nejcennější na Limberského nové zpovědi není samotný fakt; oba příběhy v různé míře kolovaly roky. Cenné je, jak dnes pojmenovává mechanismus, který ho tehdy řídil. Parta. Adrenalin. Euforie po gólu. Humor, který v kabině funguje jako ventil, ale mimo ni ztrácí kontext. A naprostá neschopnost domyslet, co gesto udělá, až opustí autobus a dostane se na televizní obrazovky.

Lenka Limberská to v epizodě popsala stručně: jednání „nezkroceného dítěte“, které v srdci bylo hodné, ale často nedomyslelo následky. Sám Limberský už v roce 2022 říkal, že žil „ponořený ve fotbale“ a že spoluhráči ho po každém průšvihu podrželi, což paradoxně zpomalovalo střízlivění. Teprve konec kariéry a odstup let mu umožnil vidět, co viděli všichni ostatní už tehdy.

Co následovalo, a co už ne

• Ztráta kapitánské pásky v Plzni
• Rekordní klubová pokuta
• Nenominování na říjnové reprezentační zápasy
• Podmíněné zastavení trestního stíhání se závazkem uhradit škodu a roční zákaz řízení, později zkrácený státním zástupcem
• Podle Limberského asi 18 měsíců bez řidičského průkazu a reálné úvahy o odchodu z Česka kvůli tlaku veřejnosti a stadionů

K letošnímu přiznání z talkshow se zatím veřejně nevyjádřila ani Viktoria Plzeň, ani FAČR nebo LFA. Což dává smysl, jde o bilanční retrospektivu bývalého hráče, ne o živý disciplinární případ. Za zmínku stojí i to, že Limberského jméno se letos objevilo i v jiné kauze: pravomocně odsouzeni byli lidé za fingovanou nehodu jeho bentley, ale sám Limberský v ní stíhaný nebyl. Příběhy se snadno pletou, ale jde o dvě odlišné věci.

Přiznání, které nic nemění, a přesto něco říká

Nová zpověď Davida Limberského nebourá jeho známý obraz. Spíš přidává detail, který vysvětluje, proč ten obraz vypadá tak, jak vypadá. Koupený řidičák ve dvaceti. Gesto vymyšlené jako vtip v autobusu, které se stalo symbolem arogance. A mezi tím dvě dekády, během nichž se z bezstarostného kluka stal člověk, který dnes umí pojmenovat, co tehdy neuměl ani vidět.

Limberský neříká „omlouvám se“. Říká „takhle to bylo“. A právě ta věcnost, bez kajícnosti, ale i bez výmluv, je na celé zpovědi nejčitelnější.