Padlá hvězda českého fotbalu Fenin přiznal tři flašky vodky denně. Přesto tvrdí, že závislý není a může přestat

Martin Fenin debutoval v šestnácti, při prvním bundesligovém zápase vstřelil hattrick a zdálo se, že český fotbal má nového prince. O třináct let později sedí před mikrofonem a klidným hlasem říká, že když pije v kuse, „ty tři flašky určitě dá”, a nic necítí. Tři lahve vodky za den. Žádný třes v hlase, žádná prosba o pomoc. Jen konstatování člověka, který je přesvědčený, že má situaci pod kontrolou.

Padesát jedna panáků denně

Feninův výrok zní jako hospodská nadsázka. Není. Tři standardní 750ml lahve čtyřicetiprocentní vodky odpovídají podle metodiky amerického Národního institutu pro zneužívání alkoholu (NIAAA) přibližně 51 standardním drinkům, tedy zhruba 710 gramům čistého alkoholu. Pro srovnání: za rizikové pití se u mužů považuje víc než čtyři drinky za jediný den. Fenin popisuje dvanáctinásobek.

Sám přitom dodává, že po dvou dnech bez pití by ho „opilo šest piv”. To není důkaz kontroly. Je to klasický příznak extrémní tolerance, stavu, kdy organismus potřebuje stále vyšší dávky, aby vůbec zaregistroval účinek. A právě tolerance je jeden z hlavních diagnostických markerů poruchy užívání alkoholu podle NHS i NIAAA.

Novotný nevěří BKFC šampionovi Hálovi. Úškrt to podle něj ničí z první

MMAmag.cz

Právě teď

„Alkoholik jsem, ale závislý nejsem”

Tahle věta je jádrem celého rozhovoru. Fenin ji myslí vážně. Tvrdí, že pije, protože ho to baví, že jde o vědomou volbu a že „když bude chtít, přestane ze dne na den”. Medicínsky je to tvrzení, které stojí na vodě. Diagnóza závislosti se nestaví na tom, co si člověk o sobě říká, ale na příznacích: ztráta kontroly, pokračování navzdory škodám, abstinenční příznaky při vysazení. U člověka, který denně vypije 710 gramů alkoholu, může být náhlé vysazení nejen nepříjemné, může být život ohrožující.

Škody přitom Fenin sám pojmenovává. Alkohol podle jeho exmanželky stál za rozpadem manželství. Dceru nevídá tak, jak by chtěl. A přesto trvá na tom, že problém neexistuje. Nejděsivější na celém rozhovoru není samotné číslo tří lahví. Je to naprostá normalizace stavu, který už dávno přestal být „jen zábavou”.

Od Stilnoxu k vodce: trajektorie, která začala na hřišti

Feninův příběh s látkami nezačal po konci kariéry. Začal uprostřed ní. V podcastu popisuje, že pět let bral Stilnox, hypnotikum na bázi zolpidemu, které je podle NHS určeno maximálně na čtyři týdny. Pět let versus čtyři týdny. „Když jsi fotbalista, každý ti ho kdykoliv napíše,” říká. K tomu indometacinové čípky proti bolesti a zánětu, injekce před zápasy, celý arzenál, který udržoval tělo v provozu za cenu, kterou nikdo nepočítal.

V roce 2011 vypadl Fenin z okna v Cottbusu. Krvácení do mozku, dva týdny v nemocnici, neurologická rehabilitace. Už tehdy říkal, že za pád mohly prášky na spaní a vyšší dávka, než bylo obvyklé. Americký úřad FDA v roce 2019 vydal nejpřísnější možné varování k zolpidemu právě kvůli riziku náměsíčného chování a komplexních činností ve spánku. Fenin to zažil o osm let dříve.

Důležitý je kontext, který sám přidal už v rozhovoru pro iSport v roce 2012: starosti dusil v sobě, nikdo mu neřekl, aby šel k psychologovi. V izolaci německého Cottbusu neměl kolem sebe nikoho, kdo by zasáhl. Česká hráčská unie CAFH spustila projekt Čistá hlava s nonstop psychologickou linkou až po roce 2018. Pro Fenina pozdě.

Není sám, ale je nejdál

Český fotbal má víc příběhů o pádech po kariéře. Jan Rajnoch veřejně popsal, jak se dostal „na hranu” s alkoholem, vyhledal odbornou pomoc a dnes o tom mluví jako o varování. Jan Šimák zpětně přiznal, že jeho zahraniční angažmá sklouzlo k „velké party” a špatnému okolí. Tomáš Řepka spojoval svůj pád se závislostí, dluhy a nepřipraveností na běžný život.

Fenin se od nich liší v jednom zásadním bodě. Rajnoch, Šimák i Řepka mluví z pozice zpětného pohledu, vědí, že to byl problém. Fenin mluví z pozice přítomného času a trvá na tom, že problém nemá. Tři lahve vodky denně, rozpadlé manželství, omezený kontakt s dcerou, a přesto věta „závislý nejsem”.

Logika, která přežila kariéru

Během aktivní kariéry Feninovo tělo fungovalo na principu potlačení: potlačit bolest indometacinem, potlačit nespavost Stilnoxem, potlačit psychiku mlčením. Když kariéra skončila, zmizely léky i jejich účel, ale logika zůstala. Alkohol dnes plní stejnou roli: tlumí, vyplňuje, normalizuje. Jen už není žádný zápas, kvůli kterému by se to dalo ospravedlnit.

Feninův rozhovor pro The Cast není zpověď člověka, který volá o pomoc. Je to monolog člověka, který si svůj příběh vysvětlil tak, aby v něm závislost nemusela existovat. Právě to z něj dělá tak těžké poslouchání.