Od kouče Slavie Trpišovského přišla po ráně v Lize mistrů pochvala. Mrzely ho nevyužité šance

Čtvrteční večer 10. září 2026 měl být pro 18 543 diváků v Eden Areně oslavou návratu do Ligy mistrů. Prvních čtyřicet pět minut tomu odpovídalo. Slavia dominovala, vytvářela si šance, tlačila francouzského vicemistra do vlastní poloviny. Jenže místo vedení 2:0 nebo 3:0 šla do kabin za bezbrankového stavu. A pak přišlo všechno najednou: červená karta, dva vlastní góly, vedení, naděje, a dvě rány v nastavení, které z heroického výkonu udělaly porážku. Jindřich Trpišovský přesto po zápase vešel do kabiny a hráče pochválil.

Čtyřicet minut, které měly rozhodnout jinak

Už ve 2. minutě měl Danijel Šturm obrovskou šanci. Z dobré pozice minul. V 16. minutě pálil po rohu Kubiak, bez efektu. Ve 28. minutě Sadílek obstřelil branku. A v 35. minutě Slavii neuznaný gól definitivně odřízl od zaslouženého vedení. Čtyři reálné příležitosti, nula gólů. Přitom Lens přijel do Prahy po dvou ligových porážkách v řadě a působil zranitelně. Podle předzápasové tiskové konference trenér Dino Toppmöller duel chápal jako psychologický restart svého týmu. Slavia mu ten restart usnadnila tím, že ho nechala přežít první poločas.

Heroismus v deseti a dvě vedení, která nestačila

Zlom přišel ve 49. minutě. Mikuláš Konečný dostal červenou kartu a Slavia zůstala v oslabení na celý zbytek zápasu. Logika říkala, že teď se tým sesype. Nestalo se. Šturm naopak skóroval na 1:0 a Eden explodoval. Následovaly desítky minut urputné obrany, v níž vyčnívali Vlček, Isife i Markovič. Lens měl míč, ale nedokázal ho přetavit v gól.

Stát zavádí kvůli podvodům nové povinnosti pro řidiče Uberu. Roky praxe už nestačí, teď musí složit povinnou zkoušku

AutoŽivě.cz

9 h

V 89. minutě šla Slavia dokonce do vedení 2:1. Minuta do konce základní hrací doby, jeden gól k dobru, plný stadion. A pak se stalo to, co dělá Ligu mistrů krutou: Florian Thauvin srovnal v 90+2 a Ruben Aguilar rozhodl v 90+3. Dva góly za necelých devadesát vteřin. Z vítězství se stala porážka.

Proč pochvala po prohře není alibi

Trpišovského pozápasové hodnocení nebylo únikem od reality. Bylo pojmenováním toho, co se na hřišti skutečně odehrálo. „Hráče jsem v kabině pochválil,“ řekl podle pozápasového hodnocení. „V první půli jsme byli jasně lepší, měli jsme vést aspoň 2:0. V druhém poločase v deseti dáme gól, všichni podali heroický výkon.“

Klíčová je věta o „stropu“: „Je smutné, že všichni do toho dáme svůj strop a nemáme ani bod.“ Neříká tím, že Slavia na Ligu mistrů nemá. Říká, že na téhle úrovni rozhodují centimetry, disciplína a poslední minuty. A právě v nich Slavia znovu ztratila. Série bez výhry v hlavní fázi Ligy mistrů se podle UEFA protáhla na dvacet zápasů, poslední vítězství přišlo v září 2007 proti Steaue Bukurešť.

Co porážka znamená pro zbytek ligové fáze

Nic fatálního, ale hodně bolestivého. Slavii zbývá sedm zápasů, nejbližší 13. října na půdě ázerbájdžánského Sabahu Baku. Jenže domácí duel s Lens patřil k reálněji uchopitelným příležitostem na body, a ta je pryč. Navíc bez Konečného, kterému podle regulací UEFA hrozí minimálně automatický jednozápasový trest.

Pikantní detail na okraj: zatímco áčko padlo v nastavení, slávistická U19 ve stejný den Lens v UEFA Youth League porazila.

Hořkost, která má smysl

Trpišovský to shrnul přesně: „Cítím směs těžkých pocitů. Je to hořké, protože jsme prohráli, ale všichni do toho dali maximum.“ Tohle nebyla porážka z pasivity, nebyl to debakl, nebyl to výkon, za který se trenér omlouvá. Byl to zápas, ve kterém Slavia v deseti dvakrát vedla proti francouzskému vicemistrovi a o body přišla v 90+3. Liga mistrů neumí být krutější.