Olympijský vítěz Fuksa neprohrál celou sezonu jediný závod. Přiznal, že bez sportu je nepříjemný a přirovnal to k závislosti

8. září 2026 sedí třicetiletý kanoista před kamerou TN.cz a hledá slova pro něco, co zná lépe než kdokoli jiný v české výpravě: potřebu být pořád v pohybu. „Je to jako závislost na drogách,“ říká s úsměvem a hned dodává, že závislý nikdy nebyl. Myslí tím běh, posilovnu, plavání, běžky, každodenní koloběh, bez kterého přestává být, jak sám přiznává, „příjemný a usměvavý“. Není to skandální přiznání. Je to civilní popis člověka, který po nejčistší sezoně kariéry stále hledá důvod vstávat do tréninku.

Pět finále, pět zlatých

Fuksova sezona 2026 na C1 1 000 metrů se čte jako výpis z bankomatu, kde na účtu přibývají jen kladné položky:

• Světový pohár Szeged, 1. místo
• Světový pohár Brandenburg, 1. místo
• ME Montemor-o-Velho, 1. místo
• Světový pohár Montreal, 1. místo
• MS Poznaň, 1. místo

Pět hlavních finálových startů, pět vítězství. Důležitá je ale přesnost: neplatí, že by neprohrál doslova každou jízdu. Na mistrovství světa v Poznani byl v rozjížďce druhý a v semifinále třetí, jenže když šlo o finále, přepnul do jiného režimu a vyhrál. Právě ten závod sám označuje za nejtěžší okamžik roku, protože musel útočit zezadu.

Jak dnes žije Robert Rosenberg: Z hvězdy filmů pro dospělé se stal trenér dětí, po dvou rozvodech našel novou partnerku

VIPživot.cz

Právě teď

K tomu přidejme, že na evropském šampionátu v portugalském Montemoru ovládl i kratší trať C1 500 metrů. Na MS na stejné pětistovce bral stříbro. Nebyla to tedy jednorozměrná sezona jediné disciplíny, byl to rok totální kanoistické nadvlády.

Zlatý hattrick a elitní klub

Poznaňské zlato mělo ještě jednu rovinu. Fuksa jím zkompletoval třetí titul mistra světa v řadě na olympijském kilometru, po Duisburgu 2023 a Miláně 2025. Do pomyslného „klubu zlatého hattricku“ ho podle ASC Dukla přivítali Martina Sáblíková a Tomáš Dvořák, dvě ikony českého sportu, které vědí, co znamená opakovaně vyhrávat na vrcholné akci.

V olympijském rankingu ICF vede Česko kategorii C1 mužů s 5 500 body před Brazílií a Maďarskem. Směrem k Los Angeles 2028, kde má kanoistický sprint vlastní závodní arénu i potvrzený harmonogram, je Fuksova pozice prakticky neotřesitelná. On sám ale říká, že na olympiádu ještě nemyslí. Jde krok za krokem.

Jeden dluh, který nedá spát

A přesto, právě tady začíná ta zajímavější část příběhu. Když se ho ptají, co ho po takové sezoně trápí, nezmíní únavu ani tlak. Zmíní bratra.

V deblkánoi C2 500 metrů s Petrem Fuksou vypadala sezona 2026 úplně jinak: šesté místo na ME, šesté v Szegedu, sedmé v Brandenburgu, jedenácté v Montrealu, desáté na MS. Finalistická úroveň, ale nikde ani stín medaile. Fuksa to v rozhovoru rámuje jako „ještě nějakou práci“, kterou má před sebou. Podle jeho slov je opakovaně trápily nepostupy do velkého finále o zlomky sekund.

Singl na kilometru je naplněná disciplína: olympijské zlato z Paříže 2024, tři tituly mistra světa po sobě, kompletní zametení sezony. Debl s bratrem je něco jiného. Je to poslední velký společný projekt, nedokončený rodinný příběh uvnitř už téměř kompletní kariéry. Podle nás je právě tohle důvod, proč Fuksa mluví o „závislosti“; ne proto, že by potřeboval další trofej do vitríny, ale proto, že mu zbývá jeden cíl, který nemůže splnit sám.

Co bude dál

Po sezoně si plánuje výlet po Česku, Jizerky, nebo Moravu, a v říjnu moře s rodinou. Těší se, že nemusí chodit brzy spát a může si dát k jídlu, co chce. Civilní detaily, které připomínají, že za čísly v tabulkách stojí člověk, který si po osmi měsících závodního režimu chce prostě odpočinout.

Konkrétní první start sezony 2027 zatím není potvrzený. Ale kdo sledoval Fuksovu kariéru, ví, že pauza bude krátká. Potřeba pohybu, ta jeho „závislost“, se vrátí dřív než oficiální nominace.

Na vodě je Martin Fuksa nejlepší kanoista planety. Na břehu je starší bratr, který ještě nedotáhl jednu věc do konce. Právě ta kombinace ho žene dál spolehlivěji než jakýkoli titul.