Belgie odmítá podpořit Infantina ve volbách šéfa FIFA. Důvodem je zrušení trestu americkému hráči pod Trumpovým tlakem

Když prezidentka belgického svazu Pascale Van Damme oznámila, že její federace nebude hlasovat pro Gianniho Infantina na volebním kongresu FIFA v březnu 2027, nešlo o impulsivní gesto. Belgie čekala. Ptala se. A nedočkala se. Jádrem sporu je případ amerického útočníka Folarina Baloguna, červená karta na mistrovství světa a disciplinární rozhodnutí, které přišlo poté, co Donald Trump veřejně potvrdil, že Infantinovi zavolal a požádal ho o přezkum.

Červená karta, telefonát, volný hráč

Folarin Balogun, pětadvacetiletý útočník amerického národního týmu, dostal v 64. minutě zápasu s Bosnou a Hercegovinou červenou kartu. Z ní plynula automatická stopka na následující utkání, čtvrtfinále proti Belgii. Jenže 5. července 2026 FIFA oznámila, že výkon stopky odkládá na roční zkušební dobu s odkazem na článek 27 disciplinárního kodexu. Balogun mohl nastoupit.

O den později se na stránkách americké vlády objevil přepis Trumpova vyjádření. Prezident USA v něm potvrdil, že s Infantinem mluvil a požádal ho o přezkum. Zákrok podle něj nebyl ani faul, rozhodčího zpochybnil a dodal, že nejlepší hráči mají být na hřišti. Současně tvrdil, že Infantinovi nic „nenařídil“. Prohlásil rozhodnutí FIFA za „brilantní“ a varoval, že kdyby USA bez Baloguna prohrály, mluvilo by se o „zmanipulované“ situaci.

Usyk není Furyho náhradní plán. Jeho tým odmítl výzvu k trilogii

MMAmag.cz

Právě teď

Chronologie je neúprosná: telefonát, rozhodnutí, zápas. A právě ta posloupnost se stala politickým problémem.

Co říkají pravidla a co říká UEFA

Článek 27 disciplinárního kodexu FIFA formálně existuje a svěřuje disciplinárním orgánům pravomoc odložit výkon trestu. FIFA tedy neudělala nic, co by její vlastní předpisy výslovně zakazovaly. Jenže UEFA viděla věc jinak. V oficiálním prohlášení z 6. července evropská konfederace uvedla, že rozhodnutí „překročilo červenou linii“. Její argument je přímočarý: automatická stopka po červené kartě není diskreční možnost. Je to minimální trest, který má platit vždy.

Tady leží jádro sporu. Nejde o to, zda článek 27 existuje. Jde o to, zda měl být použit na automatickou stopku uprostřed turnaje, a zda jeho použití lze oddělit od veřejně potvrzeného politického kontaktu. Statuty FIFA mluví o institucionální nezávislosti soudních orgánů, disciplinární kodex stanoví požadavek nestrannosti. Formální pojistky existují. Problém je, že je FIFA nepřetavila v přesvědčivou veřejnou legitimitu.

Belgie nečekala na emoce, čekala na odpovědi

Belgická federace nereagovala bezprostředně po zápase. Dva měsíce kladla FIFA otázky. Podle agentury Reuters požadovala:

• Adekvátní zdůvodnění rozhodnutí v případu Balogun
• Vysvětlení, jak by se podobné případy řešily v budoucnu
• Zařazení kauzy na jednání rady FIFA 15. října 2026

Nedostala nic z toho. Teprve pak přišlo veřejné oznámení o stažení podpory Infantinovi před volebním kongresem, který se podle rozhodnutí 76. kongresu FIFA koná 18. března 2027 v marockém Rabatu.

Samotný belgický hlas volbu nerozhodne. FIFA má 211 členských asociací a kandidát potřebuje podporu pouhých pěti z nich, aby mohl kandidovat. Infantino svou kandidaturu oznámil už na dubnovém kongresu. Aritmeticky je belgické „ne“ kapka. Politicky je to ale signál, a signály se sčítají.

Kdo stojí proti Infantinovi

Belgie není sama. Šest severských federací veřejně podpořilo výzvy k Infantinově rezignaci. UEFA jako celek případ odsoudila. Podle srpnové zprávy Reuters vede širší opoziční linii společně s asijskou konfederací AFC a severoamerickou CONCACAF, tedy paradoxně i s konfederací, pod kterou spadá americký tým, jehož hráč z kauzy těžil.

Aleksander Čeferin, končící šéf UEFA, v srpnu odmítl vlastní kandidaturu na prezidenta FIFA, ale prohlásil, že pokud Infantino do voleb půjde, soupeře mít bude. Jméno žádné nepadlo. Veřejně potvrzený protikandidát zatím neexistuje.

Infantino tak zůstává favoritem, ale už ne nezpochybnitelným. Rozdíl oproti jaru 2026, kdy oznámil kandidaturu za potlesku kongresu, je patrný. Tehdy nemusel nic vysvětlovat. Teď musí, a nedělá to.

Proč nejde jen o jednoho hráče

Kauza Balogun se liší od starších skandálů FIFA. Za Seppa Blattera šlo o dlouhá finanční schémata, zákulisní obchody s hlasy, korupční sítě odhalované roky. Tady je vše čitelné na jednom zápase, jednom hráči, jednom telefonátu. A právě ta přímočarost dělá případ tak nebezpečným pro instituci, která svou legitimitu staví na nezávislosti.

Český fotbalový svaz svůj postoj ke kauze ani k Infantinově kandidatuře veřejně neoznámil. Není jasné, zda se FAČR přidá k evropskému tlaku, nebo zůstane stranou. Jisté je, že debata už dávno není o tom, zda článek 27 disciplinárního kodexu existuje. Je o tom, zda FIFA dokáže přesvědčit svět, že její rozhodnutí nejsou diktována z Oválné pracovny.

Dva měsíce ticha na belgické otázky naznačují, že odpověď zatím nemá.