Šála Burberry za necelých patnáct tisíc korun. Tak vypadal první luxusní dárek, který David Pastrňák pořídil mamě z prvních peněz v NHL. Odměnou mu byla facka.
Bylo léto 2014, Pastrňákovi bylo osmnáct a právě podepsal svou první smlouvu s Boston Bruins. Kluk z Havířova, jehož matka Marcela Ziembová držela tři práce najednou, aby zaplatila hokejové vybavení, se najednou díval na bankovní účet s čísly, která v rodině nikdy neexistovala. Zamířil do Pařížské ulice v Praze, vybral šálu od Burberry a přivezl ji domů jako poděkování. Matčina reakce? Facka. Ne proto, že by se jí šála nelíbila. Vadila jí cena. V rodině, kde se ještě nedávno počítaly koruny na autobus, patnáct tisíc za kus látky kolem krku znamenalo něco jiného než v butiku na Pařížské.
Z Havířova na led NHL za tři práce a dvanáct korun
Pastrňákovo dětství nebylo bídou, ale bylo kalkulačkou. Matka ho postavila na brusle ve třech letech, vozila ho na zimák a podle jeho vlastních slov rodina maximálně „jela autem na houby“. Na zahraniční dovolenou peníze nebyly. Marcela Ziembová v rozhovoru pro Radiožurnál Sport popsala, že Davida k tréninku nemusela nutit, cestu si odpracoval sám. Ale zázemí kolem toho stálo ji.
Tři zaměstnání současně, šetření na výstroj, řešení dvanácti korun na autobus. Tohle byl svět, ze kterého Pastrňák odešel do draftu NHL. A právě tenhle svět stál za fackou v létě 2014.
Smlouva, která změnila měřítko
Pastrňák podepsal vstupní tříletý kontrakt s Bostonem 15. července 2014. Podle databáze PuckPedia činil roční plat 925 tisíc dolarů, z toho 832 500 dolarů základní mzda a 92 500 dolarů podpisový bonus. Právě ten bonus je nejbližší veřejně dohledatelná „první platba“, kterou mohl Pastrňák reálně dostat na účet krátce po podpisu. Přesnou částku první výplatní pásky nikdy nezveřejnil.
Pro osmnáctiletého kluka z Havířova to bylo jako přepnout kanál z černobílé televize na IMAX. A jeho první instinkt nebyl koupit si auto nebo hodinky. Chtěl poděkovat mamě. Jenže mamě se poděkování v ceně patnácti tisíc korun příčilo. Jak Pastrňák sám popsal v rozhovoru pro Forbes, původně publikovaném v roce 2020: nelíbilo se jí, že je šála moc drahá. Tečka.
Facka jako rodinná brzda
Tahle historka by mohla být jen vtipná anekdota z kabiny. Jenže v kontextu Pastrňákova příběhu funguje jako kotva. Matčina reakce nebyla odmítnutím synovy vděčnosti, byla hranicí. Jasným signálem, že první velké peníze nemají přepnout člověka do režimu, ve kterém patnáct tisíc za šálu „přece není nic“.
Pastrňák to pochopil. V témže rozhovoru pro Forbes o sobě mluví jako o „pořád stejném skromném klukovi“ a přiznává, že matce je „strašně vděčný“ za všechno, co obětovala. Po podpisu smlouvy ji vzal na jejich první zahraniční dovolenou, předtím na ni rodina nikdy neměla. To byl dárek, který prošel bez facky.
Zajímavé je, že Pastrňák zároveň otevřeně přiznává zálibu v módě a oblékání. Není to pokrytectví. Je to napětí mezi tím, kým se stal, a tím, odkud přišel. A právě to napětí drží pohromadě jeho veřejný obraz: hokejista s kontraktem přesahujícím miliardu korun, který si pamatuje dvanáct korun na autobus.
Dvojnásobný otec, který vrací čas
V létě 2026 už Pastrňák mluví z jiné pozice. Je mu třicet, má manželku, dvě dcery a řeší stěhování ve Švédsku. V rozhovoru pro Sport.cz z července 2026 popisuje léto jako čas, kdy rodině „vrací“ měsíce, které jí během sezony dluží. Matka za ním podle rozhovoru z listopadu 2024 jezdí hlavně kolem Vánoc a v play-off, nově plánuje i dvě tři cesty za sezonu kvůli vnoučatům. O hokeji se spolu prý nebaví: „Co se stane v kabině, patří jen do kabiny,“ říká Ziembová.
Z kluka, který dostal facku za šálu, je otec, který sám nastavuje hranice. Kruh se uzavírá, jen měřítko je jiné.
Patnáct tisíc za šálu Burberry dnes tvoří zlomek procenta Pastrňákova denního výdělku. Ale ta facka pořád stojí víc než cokoliv, co se dá koupit v Pařížské.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 6364
Tenis
|
PŘEČTENÍ: 7050
