12. dubna 2011 získal Třinec první extraligový titul. Po patnácti letech se cesty tehdejších mistrů rozběhly do směrů, které by tehdy nečekal nikdo z nich.
Úterní večer ve Werk Areně, skóre 5:1 nad Vítkovicemi, série uzavřená 4:1 na zápasy. Třinec slavil něco, co do té doby nezažil: zlaté medaile z české nejvyšší soutěže. Cesta play-off přitom nebyla hladká: ve čtvrtfinále přes Litvínov, v semifinále obrat ze stavu 1:3 na zápasy proti Slavii, a teprve pak dominantní finále. Dnes, s odstupem patnácti let, je ten tým rozptýlený po úplně jiných světech. Někdo stojí za barem kavárny, někdo v lese s pilou, někdo pořád na střídačce. A všechny ty příběhy dávají smysl.
Kavárník a lesák
Daniel Seman, slovenský útočník, který v mistrovské sezoně odehrál plnohodnotnou roli, dnes provozuje dvě kavárny sítě CrossCafe, jednu v Havířově, druhou v Ostravě. Havířovskou pobočku otevřel v roce 2015, ostravská přibyla o dva roky později. Sám říká, že o podnikání po kariéře přemýšlel už ve druhé polovině hráčských let. Nebyl to náhlý skok do neznáma, ale promyšlený plán.
Martin Adamský, rychlonohý křídelník, zvolil cestu, která zní na první poslech jako protiklad profesionálního sportu. Pracoval v lese. Klub to popisuje jako způsob, jak si po konci každodenního tréninkového režimu najít pevnou rutinu, fyzickou práci s jasným řádem. Dnes ale Adamský spojil obě poloviny svého života: v sezoně 2026/2027 je hlavním trenérem osmé třídy třinecké mládeže a zároveň asistentem u šesté třídy. Z lesa zpátky na led.
Kdo zůstal v hokeji
Nejviditelnější postavou prvního titulu, která nikdy neodešla, je Martin Růžička. V září 2025 převzal kapitánské céčko A-týmu Ocelářů a stále hraje extraligu. V klubovém rozhovoru k patnáctému výročí mluví o „krásných vzpomínkách“ a přiznává, že velikost titulů člověk docení až s časem. Jako nejsilnější moment označuje právě obrat proti Slavii, sérii, kterou tehdy málokdo dával Třinci.
Jan Peterek, ikona klubu a tehdejší lídr kabiny, se přesunul do kanceláře. Od prosince 2016 je sportovním ředitelem Ocelářů a spoluvytváří éru, v níž Třinec mezi lety 2019 a 2024 vyhrál pět titulů v řadě a vyrovnal rekord Vsetína. Kontinuita mezi prvním zlatem a dnešní dynastií má v Peterkovi konkrétní jméno.
Martin Vojtek zamířil do Zlína, u Beranů trénuje mládež. Jakub Orsava je stále aktivním extraligovým hráčem. Vojtěch Polák se pohybuje na pomezí hokejového světa jako agent, skaut a rozvojový kouč.
Druhé životy mimo led
Rozptyl civilních profesí je překvapivě široký i za hranicemi Semanova kávového byznysu:
- Jiří Polanský provozuje rodinné apartmány a do Třince se vrací jako fanoušek.
- Ladislav Kohn je ambasadorem značky Rudolf Jelínek, tedy tváří lihovarské tradice.
- Bryan McGregor, kanadský obránce, se vrátil do USA a pracuje ve stavebnictví.
Žádný z těchto příběhů nepůsobí jako pád z výšin. Spíš jako důkaz, že profesionální hokej není celoživotní identita, ale intenzivní kapitola, po které přichází další. Někdy plánovaná, někdy překvapivá, ale vždycky vlastní.
Titul, který v Třinci stále žije
Že první zlato není jen archivní datum, potvrdil klub sám. V roce 2026 oslovil všechny členy tehdejšího kádru a podle výkonného ředitele Marka Chmiela „takřka všichni“ přijali pozvání na výroční setkání. V srpnu 2026 proběhla ve Werk Areně autogramiáda mistrů z roku 2011, fanoušci si mohli potřást rukou s lidmi, kteří jim před patnácti lety přinesli historicky první titul.
Třinec od té doby nespadl z mapy. Šest extraligových titulů, pět v řadě, finále ještě v sezoně 2025/2026. Z malého ocelářského města vyrostla hokejová dynastie. A její kořeny sahají přesně k tomu dubnovému večeru, kdy se poprvé zpívalo „my jsme mistři“.
Patnáct let, dvacet čtyři příběhů
V mistrovském kádru 2011 bylo přes dvacet hráčů. Někteří dnes stojí za střídačkou, jiní za pultem kavárny nebo v lese mezi stromy. Růžička nosí céčko, Peterek řídí klub, Seman vaří espresso, Adamský učí děti bruslit. Společné mají jedno: večer, kdy psali historii, která se v Třinci dodnes vypráví.
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4703
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 3625
