Útočník Leverkusenu popsal mistrovství světa jako „tragédii od prvního do posledního dne“. Tři bývalí reprezentanti mu odpověděli v přímém přenosu.
28. srpna 2026, podcast To nemá kam. Patrik Schick sedí před mikrofonem a říká větu, která během pár hodin obletí česká média: „Na nároďák jsme se jezdili znehodnotit.“ Nejde o přeřeknutí ani o vytržení z kontextu. Schick systematicky rozebírá hotely, regeneraci, jídlo, osmihodinové cestování před zápasem s Mexikem a přidává verdikt, že reprezentace mu „spíš brala, než dávala“. Dva měsíce po svém konci v národním týmu tak otevřel debatu, kterou český fotbal potřeboval, a zároveň se jí bál.
Co přesně Schick řekl
Kritika měla tři vrstvy. První byla dlouhodobá: podle Schicka se v reprezentaci „nic nemění‘, poměry zůstávají stejné bez ohledu na to, kdo tým vede. Druhá se týkala konkrétně mistrovství světa 2026, které označil za „laxní“ a „neprofesionální“ od začátku do konce. Třetí vrstva byla nejkonkrétnější, a nejbolestivější.
Schick srovnával servis v Leverkusenu s tím, co zažíval v reprezentaci. Kvalita hotelů, stravování, regenerační zázemí. A pak přišel příklad, který rezonoval nejvíc: před klíčovým zápasem skupiny s Mexikem absolvoval tým osmihodinovou cestu. Pro hráče zvyklého na standardy bundesligového top klubu šlo o něco nepředstavitelného. Schick nemluvil o osobní ješitnosti. Mluvil o podmínkách, které podle něj přímo ovlivňují výkon na hřišti.
Důležitý je i kontext jeho odchodu. Konec v reprezentaci oznámil 25. června 2026, den po vyřazení z MS. Nešlo o impulzivní gesto, sám říkal, že rozhodnutí nosil dlouho a turnaj ho jen definitivně potvrdil.
Trojí odpověď z TIKI-TAKY
O tři dny později, 31. srpna, zasedli v pořadu TIKI-TAKA na Oneplay Sport tři muži, kteří dohromady odehráli za Česko stovky zápasů: Vladimír Šmicer, Ivan Hašek a Pavel Horváth. Žádný z nich Schickovi neupíral právo na nespokojenost. Problém měli s jeho jazykem.
Hašek odmítl samotnou logiku „zhodnocování“ a „znehodnocování“ v souvislosti s národním týmem. Reprezentovat svou zemi je podle něj hrdost, která se neměří tím, co hráč dostane zpátky. Horváth zašel ještě dál, řekl, že ho Schickova formulace jako fanouška „zraňuje“, a připomněl, že už samotný příjezd na sraz je čest. Šmicer přidal srovnání s hvězdami, které jezdily i za výrazně slabší reprezentace, a vytknul Schickovi, že na hřišti nikdy nepřevzal roli lídra tak, jak to dělali Jan Koller nebo Milan Baroš.
Tři různé akcenty, jeden společný jmenovatel: nároďák není místo, kde se počítá návratnost investice.
Dva rámce, které se míjejí
Celý spor odhaluje střet dvou pohledů na reprezentaci. Pro generaci Šmicera, Haška a Horvátha je nároďák posvátný prostor: přijedete, odehrajete, nesrovnáváte. Pro Schicka je to profesionální prostředí, které musí špičkovému hráči poskytnout odpovídající podmínky, jinak plýtvá jeho potenciálem.
Ani jeden rámec není objektivně špatný. A Schick v tom není sám, i když se k němu veřejně nikdo z aktivních hráčů nepřidal. Už během MS se řešila únava a fyzická nepřipravenost týmu. Šéf FAČR David Trunda den po vyřazení mluvil o „hlubším problému“ a nutnosti změnit fungování českého fotbalu. Expert Milan Fukal výslovně řekl, že „něco tam nefunguje“ a nemusí jít jen o jednoho hráče. Schick tedy neotevřel nové téma. Otevřel ho jen hlasitěji a ostřeji, než bylo zvykem.
Denia čeká, Schick mlčí
Nový trenér Santi Denia, uvedený do funkce 31. července s dvouletou smlouvou a opcí, o Schicka veřejně stojí. Při svém prvním vystoupení řekl, že chce mít k dispozici nejsilnější hráče a že se s útočníkem Leverkusenu chce osobně sejít. Zároveň ale zdůraznil, že „týmový duch je nejdůležitější“; věta, která po Schickově kritice dostává specifický podtón.
Schick sám v podcastu připustil, že Denia by mohl pozvednout herní stránku. Ale dodal: „Musí se změnit trochu víc věcí.“ A na otázku, zda by ho osobní schůzka s novým trenérem přesvědčila, odpověděl, že nejspíš ne. Podle iROZHLAS je šance na návrat malá.
Na televizní kritiku Šmicera, Haška a Horvátha Schick k začátku září veřejně nereagoval.
Víc než osobní spor
Podle nás je tohle víc než hádka o formulaci. Hráč s 26 góly v 56 reprezentačních zápasech, nejproduktivnější aktivní český útočník, veřejně říká, že prostředí národního týmu ho limitovalo. Tři legendy mu odpovídají, že takhle se o reprezentaci nemluví. Obě strany mají kus pravdy a obě strany se míjejí.
Sportovní logika Schickova návratu pořád existuje. Denia ho chce, čísla mluví jasně. Jenže po veřejné přestřelce už nejde o nominaci. Jde o důvěru, vztahy a ochotu obou stran ustoupit z pozice, kterou si veřejně vykolíkovaly. A to bývá v českém fotbale těžší než vstřelit gól z poloviny hřiště.
