Úterní večer v Madridu 10. března 2026 mohl být pro Antonína Kinského v dresu Tottenhamu tím posledním. O půl roku později chytá jako jednička.
Sedmnáct minut, tři góly, konec nadějí
Metropolitano, šestá minuta. Marcos Llorente otevírá skóre prvního osmifinále Ligy mistrů, obrana Spurs se hroutí. O osm minut později zvyšuje Antoine Griezmann. A vzápětí přichází moment, který Kinského kariéru v Tottenhamu málem uzavřel: nepovedená rozehrávka, Julián Álvarez zakončuje do prázdné brány, 3:0. Igor Tudor reaguje okamžitě, v 17. minutě posílá na hřiště Guglielma Vicaria a dvacetiletého Čecha stahuje na lavičku.
„Co se tehdy psalo a říkalo, že to může být konec, nebylo mimo,“ přiznal Kinský o měsíce později v rozhovoru pro iSport. Tudor po zápase mluvil o tom, že chtěl hráče „ochránit“ a pomoci týmu. Kinský ale věděl, že ochrana v tomto kontextu znamená jediné, cestu na konec hierarchie.
Odchod jako reálná varianta
Nebyla to momentální frustrace. Kinský v květnu 2026 řekl Seznam Zprávám na rovinu: pokud by měl jít do další sezony jako jasná dvojka, „určitě odejde“. V hlavě měl hostování, jinou adresu, cokoliv, co by mu vrátilo pravidelné chytání. Konkrétní klub ani pokročilá jednání veřejně doložená nejsou, ale vnitřní nastavení bylo jasné: hledal minutáž, ne prestiž lavičky.
Mezi madridským kolapsem a veřejným přiznáním přitom uplynulo zhruba půl roku. To, co se odehrálo v mezidobí, proměnilo příběh z krizového scénáře v comeback.
De Zerbi, Leeds a bod zlomu
Klíčovou proměnnou nebyl jediný zákrok, ale změna trenérského prostředí. Roberto De Zerbi převzal Tottenham v průběhu jara a s ním přišla jiná komunikace. Italský kouč o Kinském veřejně mluvil jako o gólmanovi „s velkou osobností a silným charakterem“, a hlavně mu dal šanci.
V závěru sezony 2025/26 odchytal Kinský sedm ligových zápasů. Tottenham bojoval o záchranu a český brankář se stal jedním z důvodů, proč ji uhájil. Sám za možný bod zlomu označil reflexivní zákrok v nastavení proti Leedsu za stavu 1:1. „Cítil jsem, že jsem mužstvu opravdu pomohl,“ řekl. Klubové materiály vedle toho akcentují i záchranný zákrok proti Wolverhamptonu.
Nejpoctivější čtení celého obratu stojí na součtu tří věcí:
- Přiznaná krize a ochota řešit ji i odchodem
- Důvěra nového trenéra, který Kinského neodsunul, ale podržel
- Několik konkrétních výkonů v zápasech, kde šlo o všechno
Žádná z těchto složek by sama o sobě nestačila.
Nová smlouva, nová sezona
30. června 2026 Tottenham oznámil prodloužení Kinského kontraktu. De Zerbi v klubovém prohlášení pochválil jeho závěr sezony. A pak přišel krok, který hierarchii přepsal definitivně: 18. srpna Vicario odešel na hostování do Juventusu. Cesta k pravidelným startům přestala být blokovaná.
Do sezony 2026/27 vstoupil Kinský jako muž v základu. Nastoupil proti Brentfordu v ligové premiéře, proti Newcastlu ve druhém kole i proti Charltonu v Carabao Cupu. Konkurenci mu dělá zkušený Martin Dúbravka, přivedený v létě jako stabilizační prvek kabiny, ale ne jako přímá hrozba pro pozici jedničky.
Tottenham letos evropské poháry nehraje, sezona Ligy mistrů 2025/26 skončila na jaře a klub se do další nekvalifikoval. Pro Kinského to paradoxně může být výhoda: méně zápasů, méně rotace, víc prostoru upevnit si místo.
Co to znamená pro reprezentaci
Jarní comeback přišel pro velký turnaj pozdě. Na mistrovství světa 2026 se Kinský do nominace trenéra Koubka nevešel, konkurence mezi českými brankáři byla příliš silná a jeho forma se stabilizovala až v posledních týdnech sezony. V seniorské reprezentaci zatím nemá ani jeden start.
Střednědobě je ale příběh jiný. Pravidelné chytání v Premier League je argument, který se těžko ignoruje. Pokud Kinský udrží pozici jedničky Tottenhamu i po podzimních měsících, bude při dalších srazech těžké ho obejít.
Dva ligové zápasy, dvě porážky, tak začal Tottenham nový ročník. Kinský ale stojí v bráně. Před půl rokem stál na hraně odchodu. Ten rozdíl říká víc než jakýkoliv jednotlivý zákrok.
