Bývalý trenér nároďáku kritizuje výroky Schicka. Vadí mu slova o znehodnocování

Bývalý trenér nároďáku Hašek kritizuje výroky Schicka. Vadí mu slova o znehodnocování

Patrik Schick v podcastu prohlásil, že se do reprezentace jezdil „znehodnotit“. Ivan Hašek, Vladimír Šmicer i Pavel Horváth mu oponují, ne osobně, ale principiálně.

i Zdroj fotografie: Česká fotbalová reprezentace
                   

Dne 28. srpna 2026 sedl Schick v Leverkusenu před mikrofon podcastu To nemá kam a za 36 minut rozložil, proč po mistrovství světa s českou reprezentací skončil. Řekl, že mu nároďák „spíš bral než dával“, že se tam hráči jezdili „znehodnotit“ a že celé MS bylo pojaté „laxně“ až „neprofesionálně“. Nebyl to výkřik po prohraném zápase. Byl to promyšlený účet, který předložil dva měsíce po turnaji. A odpověď přišla rychle.

Co přesně Schick řekl, a co tím myslel

Schickova kritika nestojí na jednom slově. V rozhovoru pojmenoval tři okruhy problémů. Za prvé pocit, že reprezentace hráče nikam neposouvá, na rozdíl od klubového prostředí v Bayeru Leverkusen, kde pod Xabim Alonsem pracuje s individuálním plánem rozvoje. Za druhé organizaci mistrovství světa: hotely, hřiště, regeneraci, denní program. Za třetí logistiku, tedy dlouhé přesuny, které hráče vyčerpávaly ještě před prvním tréninkem. Nadmořská výška podle něj hlavní faktor nebyla. Problém ležel jinde.

Symbolicky to shrnul jeden moment z turnaje: v zápase proti Koreji měl Schick za celý poločas tři dotyky s míčem. Tři. Asistent trenéra Jan Rezek to později popsal jako „spojené nádoby“, když tým nefunguje, útočník nemá z čeho žít. Schick to ale čte opačně: systém ho izoloval a on se v něm cítil zbytečný.

Hašek, Šmicer, Horváth: ne útok, ale odmítnutí logiky

Reakce přišla v pořadu TIKI-TAKA na Oneplay Sport a její tón stojí za pozornost. Hašek neříká, že Schick lže. Říká, že jeho způsob uvažování o reprezentaci je špatný. Slovo „zhodnocování“ a „znehodnocování“ podle bývalého trenéra k národnímu dresu nepatří. Reprezentace není investice do kariéry. Je to hrdost, služba zemi, rodině, lidem.

Pavel Horváth to formuloval ještě osobněji: „Jako fanouška mě to zraňuje.“ Vladimír Šmicer šel do srovnání. Připomněl Ryana Giggse, 963 zápasů za Manchester United, 64 startů za Wales, který nikdy nebyl na vrcholném turnaji. Přesto neodešel. A připomněl i české útočníky jiné éry: Jan Koller mluvil o „velké hrdosti“, Milan Baroš o „velké cti“. Šmicer navíc přidal herní postřeh: Koller i Baroš si uměli servis vynutit pohybem, hlasem, osobností. U Schicka při absenci míčů působí dojem odpojení.

Srovnání s Giggsem ovšem není černobílé. I velšská legenda vynechávala přátelské zápasy, řešila správu zátěže a mluvila o nutnosti hledat rovnováhu mezi klubem a reprezentací. Jako podpěra argumentu funguje, jako přesná analogie jen částečně.

Denia ho chce, Schick nechce

Praktický rozměr sporu sahá za slova. Santi Denia, první zahraniční trenér české reprezentace v historii samostatného národního týmu, po svém jmenování 31. července 2026 veřejně řekl, že Schicka chce zpět. Šéf FAČR dokonce zvažoval, zda za ním osobně neletět do Leverkusenu. K datu podcastu ale mezi Deniou a Schickem přímý kontakt neproběhl; útočník zmínil jen nepřímý vzkaz přes kondičního trenéra z klubu.

Schick v rozhovoru řekl, že své rozhodnutí měnit nehodlá. Hašek odhaduje totéž. Dveře formálně zavřené nejsou, ale po téhle veřejné výměně jsou otevřené výrazně méně.

Dva světy, jeden dres

Tohle není spor o to, jestli má Schick právo skončit. Má. Je to střet dvou představ o tom, co reprezentace elitnímu hráči dluží, a co po něm smí chtít. Na jedné straně stojí výkonnostně-kariérní pohled: nároďák musí hráče rozvíjet, chránit a profesionálně obsluhovat, jinak ztrácí smysl. Na druhé straně klasický kód: reprezentace je čest, která se neměří návratností.

Schick zatím zůstává jediným hráčem svého formátu, který to řekl takhle ostře. Sám tvrdí, že to „s kluky řešili“, ale veřejný souhlas jiného aktivního reprezentanta nikde nezazněl. Fanouškovská debata je rozštěpená: část chápe jeho frustraci ze servisu, část odmítá samotný slovník „znehodnocování“ u národního dresu.

Pro FAČR a Deniu je to každopádně reputační problém. Když největší česká ofenzivní hvězda popíše národní tým jako prostředí, které hráče neposouvá, zvyšuje to tlak na svaz, aby hráčům ze zahraničních klubů nabízel víc než jen povolávací dopis. Denia od prvního dne mluví o podpoře, rodině, hrdosti a rozvoji. Přesně tam, kde je po Schickových slovech mezera vidět nejvíc.

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Radek Bardouzl

Zobrazit další články