Deset let po smrti gymnastické legendy její dcera skládá portrét ženy, kterou veřejnost znala jen z půlky.
Někdo z mužských se v motoru vrtal dva dny. Pak přišla Věra Čáslavská, vzala nářadí, „udělala šup, šup“ a motor naskočil. Radka Čáslavská tu historku vypráví s úsměvem, bez technických detailů, protože pointa není v závadě. Pointa je v tom, že její matka zvládala věci, které okolí od ženy její doby běžně nečekalo. Spravila televizi, auto, cokoliv, co přestalo fungovat. „Chlapi z ní někdy měli i trauma, že všechno uměla,“ říká dcera v rozhovoru pro iSport, který vyšel přesně 30. srpna 2026, v den desátého výročí matčina úmrtí.
Parťačky, ne matka a dcera
Sedm olympijských medailí, čtyři z nich zlaté, tichý protest sklopenou hlavou při sovětské hymně v Mexiku 1968, podpis pod Dva tisíce slov. To je Věra Čáslavská, jak ji zná svět. Radka přidává vrstvy, které se do sportovních encyklopedií nevejdou.
Věra malovala velké oleje. Psala s citem, který ocenil i Ota Pavel. Měla humor, který dokázal odzbrojit místnost plnou lidí. A přitom zůstávala praktická až nečekaně, typ člověka, který nejdřív opraví, co je rozbité, a teprve potom se zeptá, jestli to někdo zkoušel před ní.
Jejich vztah Radka popisuje jedním slovem: parťačky. Společná dobrodružství, pozorování oblohy, cesty za přírodními úkazy. Slavná matka a veřejná role z toho dělaly neobvyklou konstelaci, ale v rozhovoru neproblikne ani stín konfliktu. Převládá blízkost a sdílený smích.
Kniha, kterou komunisté nedovolili dopsat
V roce 1972 vyšla autobiografie Cesta na Olymp. Vyšla, a zároveň nevyšla. Cenzura vyškrtala pasáže o síle, kterou Čáslavská čerpala z národní hymny, o přání vidět československou vlajku na nejvyšším stožáru, o emocích kolem roku 1968 a o vztahu k sovětským soupeřkám. Důvodem nebyl jen obsah. Problém byla autorka sama, žena, která neodvolala podpis pod reformní manifest.
Čáslavská chtěla knihu rozšířit a vrátit do ní všechno, co vypadlo. V posledním velkém rozhovoru pro iDNES krátce před smrtí mluvila o tom, že chce víc poodhalit emoce spojené se závoděním, s tichým protestem v Mexiku i se zákulisím soupeření. Rukopis se ale ztratil při domovních prohlídkách StB. Nedokončená kniha zůstala jednou z mnoha věcí, které jí normalizace vzala.
Po rodinné tragédii a těžkých depresích se na zhruba patnáct let stáhla do ústraní. Podle Českého rozhlasu ji k návratu mezi lidi přemluvil gymnasta Ladislav Pazdera. V prosinci 2009 se poprvé znovu objevila na veřejnosti, na vernisáži v Národním muzeu se zase smála.
Tokio si pamatuje, Praha váhá
Kontrast, který Radka Čáslavská popisuje, je v roce 2026 těžko přehlédnutelný. V Japonsku jí říkají „květina tokijské olympiády“ a v roce 2021 jí Japan Olympic Museum věnovalo samostatnou výstavu. Australský režisér Ashley Morrison natočil dokument Don’t Look Away, který se v roce 2025 objevil na mezinárodních festivalech. Italští autoři chystají knihu. V Mexiku žije její jméno dodnes.
A Česko? Socha od Davida Černého stojí u Tyršova domu na pražské Malé Straně, původně vznikala jako pomník pro Tokio, který Čáslavská sama podporovala a kvůli němuž napsala dopis japonskému císaři. Po její smrti se koncept změnil, dílo putovalo na olympiádu do Paříže 2024 a odtud do Prahy. Radka se o něm dozvěděla od japonských novinářů. Předem ji nikdo neinformoval.
Ještě výmluvnější je příběh Národního sportovního centra Věry Čáslavské. V roce 2018 vláda oznámila stavbu tréninkového centra ve Stromovce za odhadovaných 400 milionů korun s termínem dokončení do roku 2022. Kontrolní závěr NKÚ ale ukazuje, že vznikla jen koncepční studie za necelých 581 tisíc korun. Stavba nezačala, další kroky nebyly učiněny. Na konferenci České gymnastické federace v dubnu 2026 se projekt stále vede jako téma rozvoje; formálně nezmizel, reálně neexistuje.
Co zůstává a kde to najít
Radka říká, že péči o matčin odkaz bere jako radost, ne povinnost. Jezdí na připomínkové akce, reaguje na zahraniční zájem, veřejně mluví o hodnotách, které si z domova odnesla: odvahu, humor, rovnou páteř.
K desátému výročí se koná několik veřejně přístupných akcí:
- Výstava v Černošicích – „Věra Čáslavská pro Černošice – Černošice pro Věru Čáslavskou“ v Komunitním centru MaNa, vernisáž 12. srpna, otevřeno i 15. a 16. srpna 2026.
- Socha u Tyršova domu – Všehrdova ulice, Praha 1; Tyršův dům nabízí komentované prohlídky každou třetí středu v měsíci od 15:00, sraz na nádvoří, vstup z Újezdu.
- Vzpomínková mše – 9. září 2026 od 17:00 v chrámu Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí.
Dnešní gymnastika je podle Radky „úplně něco jiného“, dominuje obtížnost prvků, taneční lehkost a ladnost ustoupily. Změnilo se nářadí, změnila se doba. Ale když mluví o matce, vrací se k obrazu, který žádná změna pravidel nesmaže: žena s nářadím v ruce, která udělala šup, šup, a věci zase fungovaly.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 3443
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 2458
