Armand Duplantis vyhrál v Birminghamu čtvrtý evropský titul v řadě výkonem 6,15 metru. Do finále přitom šel s potížemi, o jejichž původu koluje neobvyklá historka.
Neděle 16. srpna 2026, 19:15 místního času, Alexander Stadium v Birminghamu. Švédský tyčkař nastupuje k finále mistrovství Evropy jako suverénní favorit, držitel světového rekordu 6,31 metru, trojnásobný evropský šampion pod širým nebem, olympijský vítěz. Jenže tentokrát prý nešlo všechno podle plánu. V pozávodních ohlasech se objevilo tvrzení, že si den před finále dal kuře tikka masala a v den závodu ho trápily žaludeční křeče. Primární zdroj téhle historky (tiskovka, mixzóna, sociální sítě) se veřejně dohledat nepodařilo. Co se dohledat podařilo, je výsledek. A ten mluví sám za sebe.
Závod, který měl být exhibicí
Duplantis otevřel soutěž na 5,55 metru, pak takticky vynechal 5,70 a vrátil se na scénu až u šestimetrové hranice. Jenže řecký tyčkař Emmanouil Karalis měl svůj nejlepší den. Oba zvládli 6,00 metrů, oba po prvním nezdaru. Karalis tlačil a Duplantis musel odpovídat, nejdřív čistým skokem přes 6,10, pak přes 6,15 metru. Řek na 6,10 neuspěl a dál už jen přehazoval laťku. Zlato putovalo ke Švédovi, ale pokus o světový rekord se nekonal. Na to tentokrát nezbyla energie ani prostor.
Podle AS.com šel Duplantis do finále i s problémy s levým stehnem. Jestli k tomu přibyly žaludeční křeče z nevhodné večeře, zůstává v rovině nedoložených pozávodních ohlasů.
Tikka masala jako vybočení z normy
Proč ta historka vůbec rezonuje? Protože nezapadá do obrazu, který o sobě Duplantis sám vytvořil. V rozhovoru pro SVT Sport z února 2025 popsal svůj sezonní jídelníček jako monotónní a přísně kontrolovaný: k obědu salát, k večeři kuře nebo losos s quinoou a zeleninou. Pořád dokola. Sám přiznal, že po olympiádě začal cítit slabost a hledal rovnováhu mezi lehkostí a silou potřebnou pro rozběh.
Kořeněná rajčatovo-krémová omáčka den před vrcholným závodem by v tomhle kontextu byla výrazná odchylka. Vrcholoví atleti obvykle sázejí na známá, opakovaně vyzkoušená jídla, ne na gastronomické experimenty. Pokud si Duplantis tikka masalu skutečně dal, šlo o risk, který si může dovolit jen někdo s jeho rezervou.
6,15 metru jako „slabší den“
A právě tady je jádro celého příběhu. Duplantisův výkon 6,15 metru je o 16 centimetrů pod jeho světovým rekordem. Na jakéhokoli jiného tyčkaře planety by to stačilo jako životní výkon. Pro šestadvacetiletého Švéda to byl čtvrtý evropský venkovní titul v řadě, po Berlíně 2018, Mnichovu 2022 a Římu 2024. Série, kterou v historii tyčky nemá kdo napodobit.
Karalis ho donutil závodit naplno, stehenní sval nebyl stoprocentní a žaludek možná taky ne. Přesto výsledek nikdy nebyl vážně ohrožen. Duplantis zvládl klíčové výšky čistěji a dřív než jediný reálný soupeř. Jeho „špatný den“ je pořád lepší než nejlepší den téměř kohokoliv jiného.
Co z historky zbývá
Ověřitelná fakta jsou jasná: Birmingham, 16. srpna 2026, zlato, 6,15 metru, čtvrtý titul. Potíže s levým stehnem potvrzuje španělský sportovní server. Kuře tikka masala a žaludeční křeče? Kolují jako pozávodní historka bez dohledatelného primárního záznamu. Možná ji jednou potvrdí sám Duplantis v některém z rozhovorů, možná zůstane atletickou legendou, která roste s každým převyprávěním.
Jedno je ale jisté: i kdyby byla pravdivá do posledního detailu, říká víc o Duplantisově dominanci než o jeho stravovacích návycích. Když váš nejhorší scénář končí zlatem a 6,15 metru, jste v jiné kategorii než zbytek světa.
Hokej
|
PŘEČTENÍ: 10016
Fotbal
|
PŘEČTENÍ: 4285
