Maděrová jela ředitelským autem mezi závodníky Czech Tour. Z Boleslavi na Ještěd viděla závod zevnitř pelotonu

Pátek 14. srpna 2026, krátce po poledni. Z Mladé Boleslavi vyjíždí peloton druhé etapy Czech Tour směrem k Ještědu. Před ním, za ním i vedle něj se pohybuje kolona dvaceti čtyř oficiálních vozů: lékaři, rozhodčí, bezpečnostní auta, vozy týmů. A někde uprostřed toho řízeného chaosu sedí Zuzana Maděrová, mediální hostka v jednom z doprovodných aut závodní karavany. Nesleduje závod na obrazovce. Slyší ho. Cítí ho. Zrychluje a brzdí s ním.

Co je ředitelské auto a proč nejde o VIP svezení

Když Czech Tour mluví o „srdci celé kolony“, myslí tím konkrétní vůz, červený Škoda Enyaq, ve kterém sedí ředitel závodu Leopold König. Z otevřené střechy dává signál k ostrému startu, přes vysílačky komunikuje s rozhodčími, lékaři i bezpečnostními vozy. Pořadatel sám přirovnává tento systém ke karavanám Tour de France, jak uvádí v oficiálním popisu karavany.

Kolem ředitelského vozu se pohybuje přísně hierarchizovaná sestava: pět aut rozhodčích, dva vozy lékařů, bezpečnostní auta před pelotonem a také speciální vozy pro novináře a VIP hosty. Právě v jednom z nich se podle dostupných informací nacházela Maděrová. Nejde o žádnou projížďku. UCI má pro vozidla v závodní koloně samostatná bezpečnostní pravidla, řidiči musejí mít licenci a při porušení předpisů hrozí sankce. Pozici každého vozu v koloně neurčuje řidič ani host, ale závodní režim a rozhodčí.

Olympijský vítěz Fuksa přiznává: Brendela a Vajdy jsem se bál. Teď chci, aby se báli ostatní mě

SportyŽivě.cz

3 h

Ještěd: novinka, která prověřila peloton

Druhá etapa ročníku 2026 byla pro Czech Tour premiérou. Poprvé v historii závodu mířil peloton na Ještěd. Trasa měřila 155 kilometrů s převýšením 2 500 metrů, prostřední z trojice horských dojezdů letošního ročníku, ale podle pořadatele právě ta, která měla poprvé výrazně prověřit sílu pelotonu.

A prověřila. Etapu vyhrál Andrew August z týmu Netcompany INEOS v čase 3:37:28. Z českých jezdců dojel nejvýš Václav Ježek na třináctém místě, těsně za ním Jan Hirt čtrnáctý. Pro kontext: Czech Tour od letošního roku spadá do kategorie UCI ProSeries, tedy na druhou nejvyšší úroveň mezinárodního cyklistického kalendáře. Startovní pole odpovídá tomuto zařazení.

Závod, který z televize nevypadá jako z auta

Televizní helikoptéra ukazuje geometrii pelotonu: rozestupy, tvar skupiny, krajinu. Pohled z auta uvnitř kolony je něco zásadně jiného. Reportáže z podobných jízd na Tour de France popisují fyzicky syrovější zážitek: prudké změny tempa, neustálé manévrování, hluk motorů a vysílaček, pocit, že profesionální cyklistika není elegantní obraz, ale tvrdá logistická operace v pohybu.

Přímé svědectví Maděrové o tom, co konkrétně z auta viděla nebo prožila, se nám zatím nepodařilo veřejně dohledat. Z fungování karavany ale plyne, co musela zažít: Radio Tour, přes které ředitel závodu koordinuje celou kolonu. Rozhodčí rozestavěné od úniku po odpadlíky. Lékaře připravené zasáhnout při pádu. A hlavně těsnost, desítky závodníků jedoucích vysokou rychlostí jen metry od kapoty.

Podle UCI sedí prezident sboru rozhodčích spolu s ředitelem závodu a radiooperátorem přímo za hlavní skupinou. Další rozhodčí jsou rozmístěni v koloně na autech i motorkách. Každý má jasně přidělenou roli: jeden pouští mechaniky k jezdcům, další sleduje únik, jiný kontroluje odpadlíky. Přítomnost aut v pelotonu není mimořádný zásah, ale standardní součást závodní rutiny.

Kdo se do karavany dostane

Místo v oficiální koloně Czech Tour není běžně dostupné. Akreditační režim pro média existuje, pořadatel má tiskového mluvčího a jasná pravidla. Ale nejde výhradně o novináře; v roce 2022 Czech Tour veřejně soutěžil o místo pro výherce a jeho doprovod v doprovodném voze jedoucím s pelotonem. Je to tedy výjimečný a omezený přístup, ne však absolutně uzavřený klub.

Celá karavana Czech Tour čítala letos čtyřiadvacet elektrických a plug-in hybridních vozů Škoda. Nejde o jedno symbolické auto, ale o kompletní mobilní velitelství s vlastní komunikační sítí, lékařským zázemím, rozhodcovským aparátem a logistikou, která musí fungovat v reálném čase na silnicích otevřených jen dočasně klouzavými uzávěrami.

Maděrová viděla závod z místa, kde se nejen sleduje, ale v každé vteřině i řídí. A právě to je na celém příběhu nejcennější: ne kdo seděl v autě, ale co všechno se kolem toho auta musí stát, aby sto padesát závodníků bezpečně dojelo na Ještěd.