Česká výprava odjela z mistrovství Evropy v Birminghamu bez jediné medaile. Bývalá halová mistryně světa na 800 metrů Ludmila Formanová v tom vidí víc než smůlu.
Když se 16. srpna 2026 zavřely brány Alexander Stadium, měla česká atletika za sebou nejhorší výsledek na venkovním ME za poslední dekádu. Dvaapadesát nominovaných sportovců, nula cenných kovů. Nejblíž pódiové příčce byla sprinterka Lurdes Gloria Manuel, čtvrtá na čtyřstovce časem 50,86. Jakub Vadlejch skončil pátý v oštěpu s výkonem 82,88 metru, Kristiina Sasínek Mäki sedmá na patnáctistovce. Solidní finálové zásahy, ale na medailovou bilanci prázdno. Ludmila Formanová, která svou kariéru stavěla na dřině a maximálním nasazení v každém závodě, reagovala ostře. Podle ní část současné reprezentace postrádá pokoru a soustředí se víc na image než na výkon.
Sestupná křivka, která nekončí
Birmingham není osamělý výkřik. Stačí se podívat na medailový trend posledních venkovních ME:
| Šampionát | Zlato | Stříbro | Bronz | Celkem |
|---|---|---|---|---|
| Curych 2014 | 1 | 1 | 4 | 6 |
| Amsterdam 2016 | 0 | 4 | 0 | 4 |
| Berlín 2018 | 0 | 2 | 1 | 3 |
| Mnichov 2022 | 0 | 1 | 2 | 3 |
| Řím 2024 | 1 | 0 | 0 | 1 |
| Birmingham 2026 | 0 | 0 | 0 | 0 |
Z šesti medailí na nulu za dvanáct let. Každý další šampionát ubral kousek. Birmingham jen dotáhl křivku tam, kam směřovala.
Co Formanová vytýká
Formanová dlouhodobě mluví o generačním rozdílu v přístupu k závodění. Její starší výroky zachycené v materiálech Síně slávy české atletiky mají společného jmenovatele: dnešní závodníci si podle ní „šampionáty užívají“, zatímco její generace „bojovala o každé umístění“. Kritizuje, že někteří atleti nedokážou ze sebe dostat všechno, že jim chybí skromnost a dravost.
Formulace o nehtech a líčení míří na orientaci části sportovců na vnější prezentaci, sociální sítě, osobní značku, vizuální stránku, to vše na úkor soustředění na výkon. Formanová nejmenuje konkrétní sportovce. Ale její kritika je srozumitelná: pokud výprava odjede z ME bez medaile a svaz předem označil Manuel za jednu z největších nadějí, otázka po prioritách se nabízí sama.
Jde o hodnotící soud bývalé špičkové atletky, ne o měřitelně prokázaný fakt o celé reprezentaci. Jenže právě proto, že přichází od ženy, která sama stála na stupních vítězů, má v atletické komunitě váhu.
Svaz si problémy pojmenoval sám
Pikantní je, že Formanové kritika dopadá na půdu, kterou si Český atletický svaz sám zoral. V analytickém materiálu svaz otevřeně popisuje:
- nejasnou strukturu sportovního oddělení a rozmazané pravomoci,
- chybějící ucelenou strategii a filozofii vrcholového sportu,
- generační mezeru za silnými ročníky 1981–1993,
- přetíženého šéftrenéra a nedostatečný metodický servis,
- slabé propojení mezi mládežnickými kategoriemi a dospělou reprezentací.
Jinými slovy, to, co Formanová formuluje emotivně jako problém pokory a přístupu, má svůj suchý protějšek v interních dokumentech svazu. Systém, který nedokáže zajistit návaznost generací ani metodickou podporu, těžko může od sportovců vyžadovat výsledky srovnatelné s érou, kdy česká atletika měla silnější základnu.
Kde je skutečný problém
Podle nás leží pravda někde uprostřed, a zároveň hlouběji, než kam sahá generační výtka. Formanová má pravdu, že mentalita závodníka je součást výkonu. Kdo přijede na šampionát „si ho užít“, pravděpodobně nebude v rozběhu riskovat stejně jako ten, kdo jede vyhrát. Ale mentalitu formuje prostředí. A prostředí české atletiky, jak přiznává sám svaz, má strukturální trhliny.
Vedení ČAS v čele s předsedou Liborem Varhaníkem, místopředsedou Drahoslavem Dočkalem a místopředsedkyní Barborou Špotákovou zatím po Birminghamu veřejně nepředstavilo detailní hodnocení ani plán nápravy. Šéftrenér Pavel Sluka čelí situaci, kterou svazová analýza sama označuje za personálně poddimenzovanou.
Formanová může mluvit ostřeji, než dovolují ověřitelná fakta. Ale zasahuje citlivé místo. Výsledkový propad není náhoda, je to vyvrcholení trendu, který se potkává s problémy, jež si česká atletika sama přiznala na papíře, ale zatím nedokázala vyřešit na dráze.
Co musí přijít po slovech
Mediální kritika od legend sama o sobě nic nezmění. Test přijde v momentě, kdy se ukáže, jestli z birminghamské nuly vznikne skutečný audit vrcholového úseku (revize pravomocí, posílení metodiky, práce s mládeží), nebo jestli debata zůstane u otázky, kdo si na šampionátu lakoval nehty.
Česká atletika má problém. A ten problém není jen v hlavách sportovců. Je v systému, který je má připravit na to, aby hlavy fungovaly správně.
